Začínalo to nevinně. Eliška, tehdy šestadvacetiletá, si postěžovala kamarádce na vleklé potíže s akné a stále častější pocit únavy. A ta měla jasno – je nezbytné změnit stravovací návyky. Žádný alkohol, kávu, čokoládu nebo pokrmy s rafinovaným cukrem – pro začátek. Podobné rady pak našla i na internetu. A mezi nimi také odkaz na seminář o zdravé stravě, kam se přihlásila. Chtěla slyšet rady z více stran.
Foto: Shutterstock
Zjistila, že její strava je absolutně nevhodná
„Úplně mě tam tehdy odrovnali. Vykládali, jak nám jaká potravina škodí, co všechno v těle způsobuje. Jaké zlo jsou chemicky ošetřené potraviny, hnojené plodiny plné postřiků, bílý cukr… Odcházela jsem odtamtud s hlavou jako pátrací balón. A rozhodnutá se svým stravováním něco udělat. Nejlépe ho od základů změnit,“ vzpomíná Eliška, která hned protřídila domácí zásoby a vyhledala nejbližší obchod s bio potravinami i lokální farmáře. A zapsala se na další seminář o zdravé stravě.
Začala žít zdravě
Postupně se propracovala až k tomu, že jí přes práh nesmělo jiné jídlo, než to „nezávadné“. „Přestala jsem chodit u nás v práci do jídelny i do klasických restaurací. Stejně tak i do běžných obchodů. Děsně mi to sice lezlo do peněz, ale zdraví byla přeci priorita,“ přiznává Eliška, která neúnavně studovala etikety na všem, co kupovala. A to i opakovaně – co kdyby výrobce změnil složení, jak se někdy stává?
Známka BIO už nestačila
Postupem času jí ale označení BIO a složení na zadní straně potravin přestávalo stačit. Jak nasávala další a další informace, začala se zajímat i o detaily výroby a původ surovin. „Šla jsem do nejmenších detailů. S kým výrobce spolupracuje, kde danou plodinu pěstuje, způsob zpracování… Dokázala jsem tím strávit i několik hodin denně. Párkrát jsem na dané místo dokonce i jela, abych si ověřila nezávadnost, případně riziko kontaminace za sousedního pole. Takových nás bylo na diskuzním fóru víc, svá zjištění jsme mezi sebou sdíleli,“ popisuje Eliška, které její posedlost zdravou stravou narušovala i vztahy s přáteli a rodinou.
Štvala rodiče i kamarádky
„Byla jsem jak posedlá, každému to cpala. Chtěla jsem jim jen pomoci, ale kamarádky se mi postupně začaly vyhýbat. A mamka byla pokaždé naštvaná, protože jsem u našich skoro nic nepozřela. Jednoduše to nešlo. Představa, že si dám třeba klasické kuře z obchoďáku vykrmené bůhví čím, mi dělala fyzicky zle. I obyčejné brambory od neprověřeného zemědělce byly tabu,“ přiznává Eliška s tím, že se jednou dokonce pozvracela. To když omylem snědla „obyčejný“ oběd své spolubydlící, která ho měla v podobné krabičce.
Spolubydlící už se na to nedokázala dívat
„Ona u toho byla a po téhle zkušenosti k nám přivedla svou kámošku – studentku psychiatrie. Ta si se mnou o mém zdravém stravování promluvila a jako první pojmenovala, že mám problém. Prý trpím poruchou příjmu potravy nazvanou patologická ortorexie,“ říká Eliška, které ale i tak nějaký čas trvalo, než si závislost přiznala. Dnes už dochází na terapie a postupně začíná jíst normálněji, byť také zdravě.
|
Patologická ortorexie pohledem psychiatra Ortorexie je jeden z mnoha nových termínů týkajících se nových způsobů stravování a zatím není pod tímto názvem klasifikována jako psychiatrické onemocnění. Patří jistě mezi poruchy příjmu potravy (podobně jako mentální anorexie a mentální bulimie), ale obsahuje i psychopatologii z okruhu obsedantně kompulzivních poruch – trvalé myšlenky související s jídlem a jeho přípravou, které navozují úzkost, a ritualizované jídelní návyky. Patologické je pak to, že jakékoli jídlo vyvolává nepříjemné, obvykle úzkostné pocity, představuje pro postiženého stres a zabývání se jídlem a způsoby jeho přípravy a konzumace narušují každodenní život. Také mezilidské vztahy neustálá potřeba „správného“ jídla výrazně narušuje. Zdravá míra zájmu o správné stravování je zcela žádoucí. Patologická ortorexie je psychické onemocnění, které se léčí především psychoterapií, kdy se hledají důvody, které ji udržují i přes nepříznivé dopady na zdraví, hledá se také význam nadměrné kontroly v životě postiženého jedince. Léčba bude velmi obtížná, motivace ke změně je často nízká, neboť tento způsob stravování se opírá o určitý společenský ideál, který je však v daném případě velmi pokroucený. Samotné poučení odborníkem nemůže být dostatečné. Dá se rovněž uvažovat o současné léčbě antidepresivy SSRI, které zlepšují výskyt vtíravých myšlenek a zlepšují i nutkavé chování. Důkazy o účinnosti jednotlivých metod zatím neexistují. Zdroj: Fakultní nemocnice Brno |
Zdroj informací: respondentka Eliška, Fakultní nemocnice Brno
Nový komentář