Se svými zkušenostmi se redakci svěřil pětatřicetiletý Jiří, který se o dítě s manželkou Lenkou snaží přes rok. Během té doby jeho žena prošla značnou duševní transformací. Jiří ji podle svých slov skoro nepoznává.

pre.jpg
Foto: Shutterstock

„Manželce bylo jedenatřicet, když pocítila nutkavou potřebu mít dítě. Do té doby se soustředila na kariéru. Dohodli jsme se tedy, že se o miminko začneme pokoušet. Zpočátku to bylo takové nenucené, ale když nebyla po půl roce těhotná, začala všechno hrozně řešit. Koupila si speciální kapičky a čaje, začala cvičit pánevní dno, měřit si bazální teplotu apod. Zatímco předtím byl sex zábava, teď je už několik měsíců povinností, ke které jsem povolán, když se domnívá, že má zrovna plodné dny. Doma má zásobu těhotenských testů, které si dělá ještě před menstruací, pokaždé, když se cítí trochu divně a potom na nich hledá druhé čárky a duchy. Hodně času tráví u počítače v nejrůznějších skupinách snažilek. Vyhodila z domácnosti veškerý alkohol a začala vařit jídla, která mají podporovat plodnost. Žena se mi proměnila před očima a nemyslím si, že je její přístup zdravý. K psychologovi ji ale nemůžu dostat,“ svěřuje se Jiří.

Výzkum zveřejněný v akademickém žurnálu Dialogues in Clinical Neuroscience poukazuje na to, že ženy, které mají problémy s otěhotněním, jsou náchylnější k depresím a úzkostem, které zažívají lidé s vážnými nemocemi, jako je rakovina, HIV či problémy se srdcem.

Psycholožka Allyson Bradow pro The New York Times uvedla, že lidé potýkající se s neplodností, mohou čelit velkým traumatům. Jde o jejich vlastní očekávání a zklamání, ale také o připomínky ze strany přátel a rodiny, interakci s těhotnými ženami i lékaři, kteří se situaci snaží řešit.

Podle porodní asistentky a psycholožky Kristiny Zemánkové může nenaplněná touha vyústit ve frustraci a depresivní stavy, ale vážnější psychické onemocnění je podle ní spíše výjimečné. I tak doporučuje ženám, které neschopnost otěhotnět trápí, aby vyhledaly pomoc. 

„Jako psycholožka si myslím, že si každá, žena, která cítí, že miminko nepřichází v čas, který by si přála, a že čekání už je příliš dlouhé, zaslouží péči a podporu profesionálů. A tím rozhodně nemyslím hned IVF kliniku, ale daleko spíš péči psychologickou, která pomůže upokojit a zodolnit rozjitřenou psychiku nebo péči porodní asistentky, která poradí se zdravým životním stylem a podpůrnými technikami, které zvyšují pravděpodobnost početí,“ radí. 

Za nezdravou touhu po dítěti označuje psycholožka situaci, kdy snaha o početí zásadním způsobem zasahuje do vztahu ženy k sobě samé nebo k blízkým. Konkrétně může jít například o obviňování muže, že se dost nesnaží či závist a neschopnost stýkat se se známými ženami, které čekají dítě, propadání beznaději, nenávist k sobě samé apod. 

Co se týče toho, jak si může žena, která si svůj problém uvědomí, pomoci sama, Kristina Zemánková doporučuje naučit se pracovat s vlastními myšlenkami. „Na to je mnoho technik, já mám ráda meditaci nebo řízené vizualizace, tedy práci s představami a fantazií. Hodně klientkám doporučuji psát si deník, mít sešitek, kam si zapisují své myšlenky a pocity. Opravdu zásadně pomáhá mít kamarádku, která prošla nebo prochází podobným příběhem. Někoho s kým to sdílet, kdo to prostě pochopí, protože to prožívá na vlastní kůži. Skvělé je tvořit nebo sportovat. Učit se cestu za vysněným miminkem pojmout jako cestu sebepoznání, učit se pečovat o své tělo i duši, poznávat, co mi dělá dobře a konejší mě. A tomu se věnovat,“ uzavírá. 

Zdroje: The New York Times, Dialogues in Clinical Neuroscience, čtenář jiří, psycholožka a porodní asistentka Kristina Zemánková, strom-zivota.net

Čtěte také:

Reklama