Myslela jsem, že dneska vůbec nenapíšu z obav, že mě stejně někdo bude mít za úchyla. Pak mi dodaly odvahu holky, co poslaly ukřižované kámoše, vysochané noční můry a podobně. Navíc se snažím žít podle hesla: Nedělej si hlavu s tím, co si o tobě myslí ostatní, ti mají plnou hlavu toho, co si o nich myslíš ty. Krásné, ne?
Nuže tedy, je toho víc, ale jedno do druhého zapadá. Bydlíme v domě s pětisetletou historií v centru města. Takže máme všude záviděníhodné vysoké stropy. Aby nás svou bělostí neděsily, zakryli jsme je stropními kazetami v barvě ovocného dřeva. Uprostřed visí křišťálový lustr. Oba si libujeme ve starožitnostech a nadšeně jsme přijali do azylu z pozůstalosti šicí stroj s uměleckým kováním nebo vyřezávanou truhlu. Z obýváku do ložnice nevedou dveře ale zhruba metr a půl široký a dva a půl metru vysoký klenutý vchod. Nezakrývají ho dveře ale volně splývající voál na každé straně nařasený a stažený stuhou. Takřka celý prostor naší miniložničky za závěsem vyplňuje černá kovaná postel, před kterou leží jako hlídací pes kožešina. Když si k tomu připočítáte mou vášeň pro korzety, tak by se slabší povahy se mnou do té ložnice i bály:)))
Manžel se naštěstí nebojí, i přes šněrovačky, kostice a brutálně vysoké podpatky uznal, že jsem vcelku přítulné stvoření a nekoušu.
Krásně bizarní den
ToraToraTora
Kdy se můžu stavit na návštěvu? :-)
jaké podivnosti ukrýváte doma vy? Pište na adresu
Nový komentář
Komentáře
ToraToraTora — #5 Přesně ten samý šicí stroj mám po babičce. Dostala ho v 16 letech a tak je mu nyní už69 let. Jelikož doma na něj zatím nemám místo, umístila jsem ho zpět k rodičům. Ale potřebuje renovaci té pracovní desky.
Škoda,že jsem to nevěděla dříve,nedávno jsme podobné věci,jako je šicí starodávný stroj vyhazovali,měli jsme velký problém sehnat kontejner. No nic ,teď už vím,kam s ním.
Moc pěkný
ToraToraTora — #25 Dobře, dobře. Už mlčím.
German — #24 vždyť říkám, že to ještě není doladěné
Hezké....ale kde jsou pouta a bičíky?
ToraToraTora — #22 to já už proto raději taky
mio — #21 Asi chodí doma v pantoflích, ignoranti
ToraToraTora — #20 jóóó-to bolí jak sv.ňa
proč to dělají tak tvrdý???
mio — #19 A šlápnout po tmě na kostičku lega je srovnatelné s amputací bez narkozy
ToraToraTora — #18 známe, známe..Nejlepší je sada kuchyňského nádobíčka o 50 kusech porůznu zastrkaná do všech koutečků postele
mio — #17 Kov nerozvržou, já řvu jen, když si chci večer znavená lehnout a musím vytahat lego, autíčka a odpadlé údy panenek
ToraToraTora — #16 no jasně, naše manželská postel je pro děti to nejlepší hřiště na hraní-honí se tam, skáčou, taky už pěkně vrže (není to ale ovšem jen vinou skákajících dětí
) - kov by byl fakt lepší
vodfon — #15 Manžel jí také nechtěl, ale měla jsem pádný argument: Tahle se nerozvrže
Věrulinka — #14 Teď už nám tam lezou všichni tři
ToraToraTora — #5 Nádhera! Takovou postel jsem taky chtěla, ale manžel je proti!
ToraToraTora — #10
krásná ložnice
a malý se tam líbí 
Supéééér, ještěže tě ti moji kámoši vyprovokovali
.
ToraToraTora — #9
mio — #4

Nebo obří vosí hnízdo
denkas — #8 Docela pěkné světlo vydává i čtyřramenný kovový svícen, který často používám. Na čtení to není, ale na atmosféru u něčeho jiného stačí vydatně