Počítačový příspěvek od Tory, to je životní realita, neskutečná zábava, důvod k zamyšlení i záminka sednout k počítači. Určitě sedněte a čtěte, pokud vaše děti dnes přinesly špatné vysvědčení, tak na něj v mžiku zapomenete.

Jestli mi počítač změnil život?

Tak jasně, že by mohla rodina mít i ve všední den teplou masitou večeři o dvou chodech a zákusku. Kolikrát mne napadlo, jaké to je ponožky zašívat, a ne je rovnou vyhazovat. A všimla jsem si, že nábytek vypadá uplně jinak, když se na něm utírá prach častěji než před návštěvou tchyně a na Vánoce. Mám dokonce fotku, jak vypadala lednička když jsme si ji koupili. Byla bílá. Kdo to kdy viděl.

Ta zlá jedubába od vedle tvrdí, že bych nemusela nosit tlusté ponožky, kdyby se doma luxovalo. nevěřím. Jo a musím zavolat do Pelhřimova, aby mi uznali rekord. Pračku na pět kilo jsem totiž schopná první pátek v měsíci nacpat kily dvanácti, po dovolené i patnácti. Kámoška říkala, že ona měnila synkovi pleny několikrát denně...musím to promyslet. Ale ona byla vždycky taková puntíčkářka. Promýšlení se odkládá.

Například morčatům měním podestýlku pravidelně vždy, když cválají za mrkví a čvachtá to. Ještě si nestěžovala. Měla bych víc myslet na sebe, kadeřnici jsem neviděla ani nepamatuji. Ale stejně bych jí teď neviděla přes tu ofinu ani kdyby stála přede mnou. Náhodou pošťačka je moje fanynka. Říká, že teď mi to víc sluší a při podpisu zásilky mne navádí lépe než slepecký pes. A také říká, že viděla spoustu uschlých muškátů za okny, ale ty moje jsou nejhezčí. Já ty věčné šťouraly nechápu. Dělám co můžu a pořád něco mají.

Že prý viděli naše děti žebrat před Kauflandem chleba. Junior prý tancoval break dance a pak vybíral do plechovky. Nesmysl, nekupuji žádné plechovky.  Navíc by nepoznali break dance od  zavšivení. Neříkala dcera něco o vzkazu od učitelky? Čert to vem, má mi to dát do meilu. Ta učitelka je větší pračlověk než můj manžel. Onehdá měl takové narážky jak měsíc po svatbě. Poslala jsem mu odkazy na fakt suprový stránky.Koneckonců, žijeme v jednadvacátém století. Chvíli řval, že jsem myslela, že mu rupne cévka v mozku. Ale pak jsem na netu našla, že tohle je v jeho věku normální stejně jako odcizení po dlouholetém manželství a změna v intimní sféře. Ale pak na mě bliknul super baner s outletem kabelek a už jsem se k tomu nevracela.

Já nevím, jestli mi počítač změnil život. Ráno to zapínám a večer vypínám. Normálka. Ale lidé kolem mě nějak zblbli nebo co. Asi by to měli řešit.
TTT

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

___________

Toro, já přes ofinu sice vidím, ale zato teď nevidím přes slzy smíchu. Díky moc za super příspěvek, ty jsi fakt jednička, jako ta nejlepší známka na vysvědčení.:)

Stále veselý den a veselé prázdniny.

Saša

Téma dnešního dne 30. června zní: Počítač: Co vám dal, co vám vzal. Ovládá on vás, nebo vy jeho?

Co se zdálo před několika desetiletími ještě jako sci-fi, je dnes holou realitou. Počítače zaujímají v našem životě nezastupitelné místo. Záleží jen na nás, zda je ovládáme my, a nebo ony ovládají nás.

  • Počítače jsou součástí naší práce
  • Komunikací s lidmi, kteří jsou daleko
  • Zdrojem rychlých zpráv a informací

Pro řadu nemocných lidí jsou počítače jediným spojením se světem, jedinou zábavou a rozptýlením. To samé platí i u lidí zdravých: zdroj, zábava, rozptýlení, nezbytná součást v zaměstnání.

  • Dokážeme si však říct dost, a teď na něj nepůjdu?
  • Dokážeme se mu vyhnout v bytě bez povšimnutí?
  • Dokážeme u něj sedět jen po tu dobu, kterou jsme si určili, nebo se ta doba protáhne na neurčito?
  • Z jakého důvodu ho zapínáme nejčastěji? (sem patří i otevírání stránek Žena-in.:)

Pište k dnešnímu tématu na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na vaše příspěvky se těším a autorku jednoho z nich odměním příznačným dárkem: hezkou, růžovou, bezdrátovou „myškou“ …

myska