Další příspěvek k dnešnímu tématu Nový život se starým partnerem přišel od naší pravidelné čtenářky Tory Tory Tory. A máme tady jeden HAPPY END..

Tak tuhle story asi už o mě všichni vědí....Nepsala bych, kdybych se nerozhodla šetřit na knihách. Ta poslední, kterou jsem se slzou v oku nechala v knihkupectví byla právě od Paula Coelha. Berte to jako znamení z nebes....nebo jemný psychický nátlak. Čokošku přenechám vzhledem k sezoně namísto švestiček z vlastní zahrádky.

Jak jsme se rychle a snadno brali, tak jsme se rozvedli. Dva a půl roku po svatbě. Tedy, řeknu vám, ten den bylopravdu hnusný. Bylo to v listopadu, všude sychravo, brzy tma, mlha přecházela v mrholení. Rupnul horkovod a část města byla již třetí den bez tepla. Včetně soudu. Chlad v nás umocňovaly vymrzlé chodby a ledová soudní síň. Ruce jsem měla zkřehlé a zoufale se snažila vydolovat občanský průkaz. Nejen pro teplo jsem se těšila, ažskočím do auta a zmizím pryč. Jedno stání a bylo to.

Pálit mosty? Ne. Z toho už jsem vyrostla. Vším, čím jsem byla jsem byla ráda. Nechala jsem si i fotky ze společné dovolené.

Spíš než rozvod či románek jsme však potřebovali čas na přemýšlení. A najednou bylo času kupa. Tedy do Silvestra. Na konec starého roku a začátek dalšího jsme si přiťukli již spolu. Po dlouhém dialogu.

Rok a pár týdnů od rozvodu byl zase studený a sychravý listopad. Zima lezla pod nehty a mlha sílila v mrholení nebo celé město přikrývala spolu s výfuky z aut dusivou peřinou. Horkovod byl tentokrát v pořádku. Rupla mi voda. Naše prvorozená přišla na svět:)

TTT

Reklama