U čtenářky s nickem Tora Tora Tora jsou s manželem pěkně sladěni. Převážně platí on, když se stane, že ona, ví, že to má udělat s grácií.
My si nenecháváme večery v restauraci jen na dny výročí, jmenin nebo když babičku zachvátí touha hlídat. Rádi si sedneme do příjemné kavárny či restaurace i ve dnech zcela bezvýznamných, když je prostě chuť. Při naší zapomnětlivosti totiž nikdy nevíme, jestli zrovna nějaký významný den neslavíme.
Je milé, když muž zatáhne steak pro dámu včetně dezertu, salátu lahvinky vína a neremcá, že se moc jí. Manžel si na určité rozdělení rolí zkrátka potrpí, i když mu již jedenáct let vysvětluji, že do restaurace jde muž první jen v případě, že jde o pajzl takové kategorie, kde hrozí, že by dáma dostala židlí či půllitrem. Nic naplat, stále se dere první.
Stejně tak komunikaci s číšníkem laskavě bere na svá bedra aby dámu neobtěžoval pingl, ačkoliv dámu spíš obtěžuje manželova konverzace se servírkou. Je to takový družný jedinec, což asociál a manželka v jednom prostě nemůže pochopit.
V drtivé většině případů i platí. Bez placení jsme ještě nezdrhali. Platí rád. Trochu mu to boří samčí ego, když to musí nechat na mně. Ale chápe, že lepší když to zatáhnu já, než týden umývat špinavé nádobí.
Některé společenské tradice holt ještě nepřežil. Ale pamatujete Pretty woman, když katapultovala šneka přes celou restauraci? Je to jako když platí žena. Když se to udělá s gracií a sexappealem, nehrne se krev mužům do tváří, ale...
Co si budeme povídat.
TTT
pozn. text nebyl redakčně upraven
________________
Milá Toro, myslím, že jste na to kápla - mužům to boří samčí ego, když platí žena. Ale já si myslím, že v tomto případě je to dobře, je to takové nevinné boření, které by k mužům patřit mělo.
Díky za hezký rodinný příspěvek
Saša
Téma dne 27. května 2011
Tématem dnešního vydání je útrata v restauracích, klubech, kinech, kavárnách, divadlech, zábavách a na řadě dalších míst. Nezajímá nás, kolik utrácíte (to nám může být samozřejmě úplně jedno), ale spíš kdo z vás platí. Jestli častěji vy, nebo váš partner.
- Jestli vám přijde samozřejmé, že by měl platit muž (a je jedno zda ze svých či společných prostředků, jde o samotný proces placení)
- Jestli vám je jedno, kdo dá číšníkovi peníze, zda vy, nebo partner
- Jestli jste zažily nějakou trapnou nebo veselou historku u placení útraty
- Jestli jste někdy odešly bez zaplacení :)
- Na jaké krásné místo vás pozval váš partner
- Jaká byla jeho (či vaše) největší útrata
- a tak dále, a tak dále... životních příběhů je spousta.
Asi jsem ze staré školy, ale přijde mi divné, abych platila za svého partnera, byť bych na to měla. To bych mu ty peníze raději podstrčila tajně pod stolem a vyhnula se tak pro mě dost nepříjemnému pocitu. A naopak se neochudila o pocit galantnosti ze strany mého partnera.
Možná jste na tom podobně, a nebo také úplně jinak. Vaše příběhy a zkušenosti pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jedna z vás obdrží dáreček - ale tentokrát ne pro sebe, ale pro svého milého - ať už přítele, manžela nebo slušně vychovaného syna, který za dámu zaplatí. :)
pánský dárkový balíček vlasové kosmetiky Attitude
Nový komentář
Komentáře
Mno, já si teda myslím, že do restaurace i lepších kvalit by měl vcházet první muž, a pokud už to nejlepší místo nemá rezervováno dopředu, tak jej vyhlédnout a dámu k němu uvést. Nevím, jestli je to přesně dle etikety, ale milé to je. První vcházím do hospody, když jdu s kamarádkou, která se občas ostýchá, nebo případně tehdy, když to tam dobře znám a vím, do čeho lezu, zatímco ten, kdo jde se mnou, tam jde poprvé, a mohl by omylem vstoupit do kuchyně či do sklepa, místo do lokálu. Některé hospody jsou umístěny dost zákeřně.
Napadla mě příhoda známého, kdy majitel firmy pozval své zaměstnance na předvánoční posezení. A pak je to nechal všechny za sebe zaplatit
Záda ke dveřím mi nevadí, respektuju, že chlap chce mít přehled, to, že mě nastrkuje do konverzace s personálem, když se chce něco dozvědět sám, již jsem taky zpracovala, s placením to máme - jak kdy - když mi bezúročně půjčil značný obnost, po vrácení jsem mu tu sodu a preso zaplatila Je to kamarád, u přítele či manžela - ex byl muž velkých gest, na která si následně musel půjčovat. To mě teda štvalo fest.
Koho napadlo používat v redakčních komentářích ke článkům čtenářek takové pidipísmo - skoro se to nedá přečíst...
Lukáš Čejka — #15 Ještě to tak...
enka1 — #24 ...se u Mocnáře porvem o nejlepší flek
enka1 — #24 ne to ne,jen jsem necetl pozorne, co TTT psala
Lukáš Čejka — #19 Stejně už je v pánu, tak co. Akorát mi přivolal fobii vejr
Lukáš Čejka — #20 Ses dal unést současným módním trendem
ToraToraTora — #18 Já jsem tím až úchylná
mio — #21 To je uplně nejlepší varianta: muž odejde dřív s dětmi domů to bych to s radostí zatáhla za celý lokál
Tak když platí chlap, je to lepší - co si budeme povídat, ale jsou třeba situace, když muž odchází z restaurace domů s dětmi dříve a já zůstávám sedět s přáteli, takže pak uhradím svoji i mužovu útratu a vůbec mi to nevadí
ToraToraTora — #18 jezis, ja uz jsem uplne slepej, samozrejme kolty, pardon
enka1 — #16 ruka mrtveho muze - Divokej
Lukáš Čejka — #15 kolty, nikoliv kalhoty...spuštěno dolů, obojí bývá výzvou, pokaždé však k něčemu jinému enka1 — #16 Hele, my s manželem oba musíme vidět na dveře a mít stěnu za zády. Kolikrát sedíme vedle sebe jak bratr a sestra
Byly to krásné časy, kdy jsm chodli do restaurací. Už dva roky, co mám slinivkovou dietu, trčím doma jako balvan. Dokkonce i na dovolené
Lukáš Čejka — #13 Tak kterej??Dodnes se nějaký sestavě v pokeru říká "karta mrtvého muže". Jsem zmatená, přesto si zásadně nesedám zády do lokálu a ke dveřím už vůbec ne
ToraToraTora — #14 ja kalhoty v hospode radsi vubec nespoustim, at uz jsem zady kamkoli
Lukáš Čejka — #13 enka1 — #12 To je jedno kterej Bill, jak mám kolty spuštěny proklatě nízko, též si radši hlídám záda a výhled na bar
enka1 — #12 Divokej,Buffalo mel karieru v cirkuse
monyk — #10 Já musím sedět zády ke zdi a mít přehled o saloonu, abych neskončila jak BuffaloBill, nebo to byl Divokej??