Prázdniny začaly a lepší počasí si snad ani nemůžeme přát. A jaká činnost je v letním vedru tou nejpříjemnější? Samozřejmě koupání a skotačení u vody. Ale i tato oblíbená aktivita s sebou nese rizika.

Zejména v době letních radovánek se často setkáváme s tonutím. A postiženými bývají nejčastěji děti, které se koupají bez dozoru dospělých.

K tonutí dochází jednak u neplavců a špatných plavců či u lidí vyčerpaných, ale i jako důsledek onemocnění či úrazu při pobytu ve vodě – například infarkt myokardu, mozková mrtvice, epileptický záchvat, poranění krční míchy při skoku do mělké vody...

Často se také topí lidé opilí, nebo mohou plavci náhle dostat křeč do svalu v důsledku podchlazení v příliš studené vodě.

Topení se je většinou spojeno se spolykáním a s vdechnutím vody do plic. Pokud při tonutí dojde současně k podchlazení, vydrží tělo s kyslíkovými rezervami delší dobu (je snížen metabolismus a kyslík je spotřebováván tkáněmi méně).

Úspěšná záchrana je pak možná u podchlazených osob – zejména u dětí – i po více než 50 minutách od události.

Zdravotnická první pomoc
Poskytuje se až na pevné půdě a je závislá na stavu vědomí postiženého:

• je-li při vědomí, komunikuje, zpravidla zrychleně dýchá, je promodralý a může i zvracet – je vhodná poloha v polosedě a je nezbytné zabránit následnému podchlazení svlečením mokrého oděvu a zahalením pokrývkou (deka, suchá osuška). Vždy je nutný transport do nemocnice v doprovodu lékaře záchranné služby;

• je-li postižený v bezvědomí, ale dýchá, potom je nutné vyčistit ústní dutinu od nečistot (bahno, písek, listí) a vyjmutí zubní protézy. Naprosto neúčinná je snaha „vylévat vodu z plic“ – voda se velmi rychle z plic vstřebává do oběhu a jen se tím zdržují důležité záchranné úkony. Pokud postižený dýchá, je vhodná stabilizovaná poloha na boku. Poté ho přikryjeme pokrývkou a stále sledujeme. Okamžitě kontaktujeme zdravotnickou záchrannou službu;

• je-li nemocný v bezvědomí a nedýchá, pak vyčistíme dutinu ústní, postiženého uložíme do vodorovné polohy na záda, mírně zakloníme hlavu, otevřeme pacientovi pusu a zahájíme dýchání z úst do úst a nepřímou masáž srdeční, takzvanou laickou resuscitaci.

Snažíme se zajistit alespoň ještě jednoho zachránce – ten okamžitě přivolá zdravotnickou záchrannou službu a poté aktivně pomáhá s resuscitací

Důraz při poskytování první pomoci je kladen na rychlost. Čím déle je postižený ve vodě, tím menší je naděje na úspěšné přežití. Stejně tak s oživováním je nutno začít co nejdříve.
  

První pomoc

1. dospělí a děti od 8 let – diagnostika zástavy dechu a krevního oběhu » poloha vleže na zádech na pevné podložce » otevření a vyčištění ústní dutiny » uvolnění dýchacích cest » umělé dýchání » záklon hlavy » dlaň jedné ruky přitiskneme na čelo, prsty této ruky stiskneme nos druhá ruka může přidržovat bradu » dva vdechy s dostatečným objemem (hrudník se viditelně zvedá/klesá) » nepřímá srdeční masáž (hranu jedné dlaně položíme na nahý hrudník doprostřed hrudní kosti, u mužů spojnice bradavek), druhou dlaň položíme na první, případně propleteme prsty obou rukou prsty směřují kolmo k hrudní kosti, nedoléhají k hrudníku, během masáže nevzdalujeme ruce od hrudníku, paže zachránce jsou napnuté v loktech a kolmo k ose těla postiženého » 30 stlačení hrudníku frekvencí 100 stlačení za minutu, resuscitační poměr 30:2

2. děti 1–8 let
Postup stejný jako u dospělého člověka » umělé dýchání – 5 základních vdechů, každý v trvání přibližně jedné sekundy, objemem dechu takový, aby se zvedal hrudník, ale abychom nedýchali proti odporu » nepřímá srdeční masáž dlaní jedné ruky na středu hrudní kosti » 30 stlačení frekvencí 100 a více stlačení za minutu, resuscitační poměr 30:2

3. novorozenci a kojenci do 1 roku
Uvolnění dýchacích cest provádět jen mírným záklonem hlavy (podložení pod rameny » umělé dýchání – 5 základních vdechů z úst (jen jejich objem) do úst a nosu, aby se zvedal hrudník » frekvence 2–3 rychlé dechy za sekundu » nepřímá srdeční masáž dvěma prsty (nebo překříženými palci) na hrudní kosti asi 1,5 cm pod spojnicí bradavek » frekvence minimálně 120 stlačení za minutu, resuscitační poměr 3:1 (novorozenci – do měsíce života) a 30:2 (kojenec – do 1 roku)

Při estetických zábranách a nepřekonatelném odporu nemusíme provádět umělé dýchání » provádíme záklon hlavy a nepřímou masáž srdce.

Obnovení životních funkcí kontrolujeme vždy po třech cyklech (dýchání a masáž), a to po fázi vdechů (po masáži by na krkavici mohla být patrná odezva). Po obnovení životních funkcí a ošetření přidružených poranění ukládáme postiženého do stabilizované polohy.

                                                                                      Technická první pomoc
Měli by ji vykonávat profesionálové – hasičský záchranný sbor, vodní záchranná služba, plavčík. Záchrana tonoucího je totiž fyzicky i jinak velmi náročnou činnost vyžadující předchozí výcvik, a pro nezkušeného zachránce může být velmi nebezpečná.

Pokud však není nablízku žádný profesionál, musíme být při vytahování tonoucího z vody velmi opatrní. Postižený se totiž instinktivně snaží po čemkoliv z vody vylézt a lehce by nezkušeného zachránce stáhnul ke dnu.

Proto se laikům doporučuje počkat v blízkosti tonoucího až upadne do bezvědomí a poté ho teprve vytáhnout na břeh. Postižený může být značně promodralý, může se objevit zduřelost rtů a ušních boltců.
 
Co je tonutí?
Jedná se o uzavření dýchacích cest při ponoření do vody či jiné tekutiny. Vede-li tato příhoda k smrti, jedná se o utonutí. Při tonutí mohou nastat dva případy:

A. TONUTÍ SUCHÉ Tonutí bez vdechnutí tekutiny do plic – vysvětluje se reflexní zástavou dechu při ponoření hlavy a reflexní křečí svalů hrtanu, které uzavřou vchod do dýchacích cest. To se může stát například při ponoření hlavy pod vodu


B. TONUTÍ VLHKÉ Dochází k vdechnutí vody nebo jiné tekutiny do plic. Vdechnutá voda se v plicích vstřebává

Sladká voda po vstřebání naředí krev a zvýší její objem. Při nižším osmotickém tlaku naředěné krve tím může poškodit červené krvinky. Naopak pokud se do plic dostane slaná voda, snaží se červené krvinky slanost ředit a vypouští do plic další vodu, což vede k otoku plic. Ten se může i přesto, že se podaří tonoucího zachránit, i po několika hodinách rozvinout tak, že způsobí druhotné utonutí.

V obou případech je plicím znemožněno správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí. Při vdechnutí vody se spolu s ní do plic dostávají i částečky v ní obsažené (nečistoty, písek, bahno, řasy), které mohou být zdrojem dalších velmi vážných komplikací.

Příznaky tonutí
♦ panický strach, usilovné nepravidelné dýchání
♦ ztráta vědomí, zmodrání
♦ plicní otok (vykašlávání narůžovělé zpěněné tekutiny)
♦ křeče
♦ zástava dechu a oběhu
♦ podchlazení

Po tonutí je nezbytný neprodlený transport do nemocnice, a to i v případě, že je postižený při vědomí se stabilními životními funkcemi.

Zdroj: Zdravcentra


Ovládáte zásady první pomoci?
Troufli byste si vy sami poskytnout první pomoc?

Reklama