Tak jsem vám, milé ženy-in, přemýšlela nad tím, jaké téma by se hodilo na úterý. A napadlo mě, co takhle neuvěřitelné shody náhod? Nečekaná setkání? Zkrátka troška té záhadologie. Konec konců, blíží se nám podzim, čas kruhů v obilí, a za námi je léto, hojný to čas setkávání se se známými i s neznámými, po lesích se potulují kouzelní dědečci a záhadné stařenky sbírají košíky ještě záhadnějších hub. Inu, proč ne, řekla jsem si, ale ještě nějakou inspiraci by to chtělo. A věřte nebo nevěřte, zrovna v ten okamžik jsem otevřela časopis, který si u mě zapomněla kamarádka, a nechápavě vytřeštila oči na nadpis článku. Neuvěřitelné shody náhod, stálo tam černé na bílém. Pěkná náhodička...
Jak jsem se dočetla v onom článku, za všechno prý může kosmický šprýmař. Je to termín, který razili dva badatelé v oboru psychotroniky, Charles Forth a Paul Krammer. Ony neuvěřitelné náhody jsou prý dílem tohoto potměšilého božstva, které si s námi zahrává. Religionisté pro něj mají vyhrazen pojem trickster – smíšek, šprýmař. Žertíky tohoto božstva obvykle nebývají zrovna nevinné – nesou v sobě značnou dávku kruté zlomyslnosti. Za trickstera bývá označován třeba severský Loki nebo indiánský bůh Kojot. V pohádkách je pak takovým tricksterem například Jack z pohádky o fazolovém stonku a v mýtech zaujímá podobnou roli bájný Odysseus.
První příběh je poměrně banální. Byli jsme s kamarádem na čundru a seděli jsme v lese u cesty a pojídali svačinu. Kolem šel postarší pán a zeptal se, jestli mu dáme kousnout. Tak jsme se s ním podělili, jak jinak. Pán poděkoval a odešel. Asi za hodinu jsme vyšli na lesní silničku. Rázujeme si to po krajnici, už se šírá, tak vyhlížíme vhodné místečko, kde bysme hlavu složili, když vedle nás zabrzdí auto. Z okýnka vykoukl… Kdo jiný, než náš kouzelný dědeček. ,,Dáte si pivo, mládeži?“ zahlaholil bodře a obdaroval nás basou lahváčů. Hodily se, neb hospoda byla daleko a večer u ohýnku dlouhý…
O druhém setkání s kouzelným dědečkem jsem už na Ženu-in kdysi psala, ale neuškodí, když ho připomenu… Jednoho krásného letního dne jsme nedaleko Svoru zabloudili s oddílem dětí. Nohy nás už bolely, ale tábor pořád nikde. Když tu vystoupil z křoví jakýsi dědeček, v ruce hůlčička a košík plný hříbků, i zeptala jsem se toho dobrého člověka, kudy do tábora. Ochotně nám popsal cestu. Poděkovala jsem tedy a zavelela k pochodu. Po hodince ostré chůze se mi už okolí začalo zdát povědomé, ale náhle jsme se ocitli na rozcestí a já zas nevěděla, kudy kam. Když tu se z křoví vynořil… Ten stejný kouzelný dědeček. I zeptala jsem se na cestu, dostala radu, poděkovala a vyrazila. Celá situace se asi po kilometru zopakovala ještě jednou. Začala jsem mít neodbytný pocit, že jsme narazili na nějakého lesovika či lesního ducha, který si nepřeje, abychom mu courali po panství, a tak nás vyprovází. Jak se mu daří se tak rychle přemisťovat, když my jsme šli po cestě a poměrně ostrým tempem, mi zůstalo záhadou. Brzy po třetím setkání jsme konečně vyšli z lesa na louku u tábora. Děti se rozběhly k chatkám a já se, byť se to v pohádkách nemá, ohlédla. U lesa stál… Ano, můj kouzelný dědeček. Skoro bych přísahala, že mi přátelsky pokynul hůlkou.
Zažila jste nějakou neuvěřitelnou shodu náhod?
Nečekané setkání? Záhadnou událost?
Našla jste něco, co jste považovala za ztracené?
Zavolal Vám známý, na kterého jste marně hledala kontakt?
Věříte na zázraky?
Vyvolávala jste někdy duchy?
Viděla jste UFO? Nebo kruhy v obilí?
Pošlete nám své záhadné zážitky na redakce@zena-in.cz a my Vás odměníme!
Nový komentář
Komentáře
na kruhy v obilí nevěřím
O záhadách ráda čtu.
ja na to neverim, ale knihy Danikena mam rada - zasmeju se u nich
Život je jen náhoda................
Snezenka: souhlasím, neznáš knížku Jediný od Richarda Bacha?
Na zázraky nevěřím. Na náhody věřím, respektive jsem přesvědčená o jejich existenci. Vždyť vše v životě je náhoda.
Mám ráda tajemno.Hůůůůůůůů
Kdysi jsem záhady hrozně baštila ... byla jsem ve spolku, co zkoumal UFO, kruhy v obilí (7 let jsem na ně jezdila do Anglie), duchy a jiné tajemnosti. Taky jsem o tom všem psala do časopisu. Nakonec jsem zjistila, že na celém tom "záhadování" byla nejhezčí setkání s lidmi a cestování na zajímavá místa. Žádnou záhadu jsme stejně nakonec nevyřešili ... a nakonec jsem si za životního partnera našla toho největšího skepťoura pod sluncem.
Zajímavý článek.
já mám ráda záhady
nevím jestli to nazvat náhodou nebo zázrakem, ale občas se mi stává, že si říkám, že bych potřebovala mluvit s určitou osobou a já ji během několika málo dní opravdu potkám, zrovinka včera jsem se mi to událo.
teď bych potřebovala zázrak ohledně jednoho kluka, kterej je naprosto úžasnej, bohužel to vypadá, že Amorův šíp zasáhl jenom mě.
zázraky se dějí
Majucha: A tebe nezaráží ta basa piv jen pro dva?
Zrovna včera mi vyprávěla kamarádka, jak k ní do drogerie v pátek přišla paní, se kterou se po delší chvilce poznaly, že spolu před deseti lety byly v jednom velkém městě v nemocnici (každá je odjinud a ta přespolní tu byla s manželem, protože tady byl na vojně), obě tam byly s dítětem s leukemií a jak si v pátek holky sdělily, obě děti jsou zdravé, obě matky jsou rozvedené, protože jejich manžel moc pil a prohrál všechno v šipkách a automatech a obě se znova vdaly a vzaly si o 5 let mladšího muže, který jeden pracuje v antikvariátu a druhý tam je pečený vařený. No není to náhoda?
No nic proti, ale na podzim bývá obilí sklizené, takže se v něm moc kruhů nevyskytuje
Jak tak koukám, Ivano Kuglerová, také ráda čtete Magazín 2000 ...
me spis prijde, ze nic neni nahoda, ze vse do sebe zapada.
Dneska udělám veklou spoustu práce. Naviděnou zítra.