S komentáři Čechojaponce Tomio Okamury se v magazínu ŽENA-IN.cz setkáváte již nějakou dobu, milé čtenářky. Tomio je ostrým kritikem poměrů v české společnosti. Následující komentář je zamyšlením nad reformou...

Čech a Japonec, mluvčí Asociece českých cestovních kanceláří a agentur, Tomio Okamura se pravidelně objevuje na našich stránkách se svými komentáři k stávajícímu dění. Jeho další komentář je spíše zamyšlením nad reformou...

TomioReforma

Je těžké dělat si názor na reformy, o nichž toho moc nevíme. První na řadě byla předvolební hesla o šetrném státu. S nimi se ztotožnila - a platí to jistě dodnes - většina voličů. Budoucí koaliční strany proklamovaly také nezvyšování daní. S tím se také velká část voličů ztotožnila.

Cesta k šetrnému státu ale nevede zvýšením DPH na knihy a potraviny. Už dnes nejen ekonomové, ale i vláda potvrzují, že změny v DPH budou mít malý nebo žádný finanční přínos.
Ministr Kalousek nás přesvědčuje, že změna má smysl morální - zjednoduší daňový výběr.
Co to je za nesmysl? Dvojí sazba DPH není nic komplikovaného ve srovnání s byrokracií, která nám tu dnes vládne, kam se podíváte. Vadí nestabilita, nejistota - tedy každý rok jiné daně. Právě dnes jsem četl v jednom americkém e-shopu sdělení, že zasílá po celé planetě s výjimkou EU, neboť její předpisy a regulace jsou komplikované a mění se tak často, že je obchod odmítá sledovat a do EU zasílat.
Daňové předpisy se mění prakticky každý rok - jen mi řekněte, jak mám počítat byznys na dvacet let, když nevím, jaké budou nejen daně, ale třeba i další předpisy pro moji živnost?
Už asi od roku 1986 či 1987 je každá vláda reformní. Žijeme v permanentní perestrojce.
To, co nám tu vlády předvádí, nejsou, až na četné výjimky, přece systémové změny - mění se parametry, to je vše. Ale systém se nemění.
Z pohledu živnostníka, majitele firmy, vidím řešení stejně jako většina normálních zdravých lidí - tedy nejprve fundovanou analýzu stavu, pak hledání příčin problémů a z toho odvozená řešení.
To vše dané do souvislostí a společenského kontextu.
Současná vláda, stejně jako ty předchozí, ale přece začala koncem - navrhuje změny a teprve po kritice nejen laické, ale i odborné veřejnosti, včetně vládních odborníků (např. NERV), pak svoje výkřiky koriguje.
Nic horšího dělat nemůže. Tedy vlastně může. Ta plácnutí do vody nekorigovat.
To, co píšu, není nijak extrémní kritika - mluvím i s mnoha koaličními poslanci a senátory a oni to vidí stejně.
Ukazuje se, že šetrný stát a reformy byly dobré heslo do voleb, ale je to zatrachtilý oříšek.
Přitom věřte, že lidé by si ty opasky i utáhli. Jenže.... Jak můžete chtít loajalitu po lidech, když denně vyhazujete stamiliony na prebendách kamarádíčkům a zbytečných nebo předražených kšeftech, na lidech, kterým zdražíte jídlo, lékaře, seberete peníze z výplaty a na straně druhé snížíte daně nejbohatším. Lidé vidí, že například vedení Českých drah je oáza milionářů a o ČEZ ani nemluvme, tam platy a benefity jednotlivců ročně přesahují i desetimiliony.

Vláda po mém skromném soudu měla rok tvrdě pracovat na přípravě změn, veřejně je diskutovat a obhájit.
Změny měla dělat ekonomicky, nikoli politicky. Mantry pana Kalouska jsou fajn v kampani, ale neobstojí před ekonomickou realitou. Když zvýším DPH na léky nebo učebnice, pak to, co vyberu, musím vrazit zpět na dotacích pro školy, nemocnice. Platí i to, že každá koruna, kterou přerozdělím, mě stojí až padesát haléřů navíc. Jak napsal ekonom Luděk Niedermayer, „výběr vyšší daně a poté zvýšení dotací nedává smysl“.
Přitom to, co by stát mohl dělat hned, tak nedělá - nezveřejňuje smlouvy na výběrová řízení, ani nepořádá elektronické dražby zakázek.
Víte, kolik miliard bychom rázem měli navíc?
Výmluva, že na to není zákon, neobstojí - je spíš ukázkou jejich nehorázné drzosti lhát, protože samozřejmě úřady mohou zakázky dražit veřejně či elektronicky už dnes - a také to mnohé dělají. Třeba Ostrava díky elektronickým aukcím ušetřila prokazatelně 90 milionů korun.

Vidíme, že když jde o úspory, tak o systémové řešení se vláda jako celek nepokouší. Úspora u mě není sebrat peníze invalidům, rodinám s dětmi nebo důchodcům. Právě od toho je tu stát, aby slabým či lidem v nouzi pomáhal a rodina musí být jeho největší prioritou.
Úspora je odstranění prostředníků v případě zakázek pro obranu a za to Sašovi Vondrovi dík.
Jeho rival pan Kalousek zatím připravil zvýšením spotřební daně u pohonných hmot stát o stovky milionů korun. Jeho nekoncepční šachy s daněmi pak hrozí podobným efektem.
Přiznám, že tady bych byl pravicovější - a zrušil DPH. Namísto ní stačí jednoduchá daň z prodeje, kterou platí konečný prodejce z obratu. Tedy platí ji vlastně koncový zákazník v přirážce ke zboží.
Odpadne neskutečná hora práce, papírů, účetních i úředníků. I podvodů. Funguje to tímto způsobem v nejvyspělejších zemích po celé planetě. Krom států, kde není ani DPH ani sale tax - daň z prodeje. Tam je vůbec nejlíp.
Pokud se přátelé na levici ptají, kde pak vezmu na sociální výdaje, pravím, výdaje ubudou - jídlo a bydlení pohltí většinu výdajů chudých. Když zlevní o 20 procent, pak jim stačí o poměrnou část peněz méně. Úspora je pak zřejmá i v menší byrokracii a v jednodušším výběru, který zvýší jeho výtěžnost.
Hádkám o důchody a věk odchodu do něj také nerozumím. Ať jde do důchodu každý, kdy chce - a důchod dostane úměrný k výši peněz, které odvedl v relaci s věkem odchodu do důchodu. Je přece jasné, že v 69 letech nemůžu řídit vlak plný lidí ani autobus a stěží můžu kopat výkop nebo tahat pytle s cementem. Desetitisíce či statisíce fyzicky nebo jinak náročně pracujících by stejně byli odkázáni na úřad práce a na sociální dávky. Tady přece stát neušetří ani floka. Práci nesežene padesátiletý, natož „dědek s bábou“ po šedesátce.
Poté, co takové blázniviny vůbec vláda vypustí na veřejnost, nesmí se divit, když lidé táhnou demonstrovat do ulic.

Základní premisa stále platí - je třeba šetřit, platit dluhy, nekrást a zbytečně neutrácet. Na skutečné změny, které k takovému cíli povedou, si ale ještě počkáme.

Tomio Okamura

Kam dál? Komentáře Tomia Okamury...

Reklama