Na prostorné terase zastíněné pergolou nachází klid a může zde čerpat energii. „Asi to bude znít jako naprostý klišé, ale většinou tam sedím, piju kafe a jen koukám do stromů, po kterých jsme jako děti lezli,“ přiznává.
Nejen Letná, ale i Vyžlovka je spojená s vaším dětstvím, že? Jak dlouho sem vlastně jezdíte?
Od mého narození. Stejně jako můj táta. Jeho teta tam koupila domek ve dvacátých letech minulého století a asi před patnácti lety rodiče přikoupili vedlejší parcelu, na které teď stojí můj dům.
Jaké jsou vaše vzpomínky na dětství?
Krásné a romantické. Na Vyžlovce jsme trávili většinou celé prázdniny, lítali po lese, lezli po stromech, stavěli si bunkry v lese, chodili se koupat k rybníku. Prožil jsem tam i podstatnou část dospívání a puberty, první letní lásky, první pusy, první mejdany…
Nedávno jste si na Vyžlovce nechal vybudovat dům. Jezdíte sem jen přes léto, anebo tady hledáte klid i během zimy?
Dům je koncipován jako celoročně obyvatelný, takže ano, jezdím tam, co nejvíc to jde. Ale rád bych, aby to šlo ještě víc.
Dům je velice moderní. Měl jste dopředu jasnou představu o tom, jak má vypadat?
V podstatě ano. Na parcele, kterou rodiče tehdy koupili od sousedů, stála malá chatka ze šedesátých let. Když jsem se dal dohromady s Radkou, nabídli nám rodiče, jestli tam nechceme jezdit, tak jsme chatku dali trošku provizorně dohromady, přivedli tam vodu, upravili elektřinu, nakoupili nějaký nábytek a asi šest let tam spokojeně jezdili. Ela i Jonatan se na trávě učili chodit, cachtali se v létě v bazénku a učili se tady jezdit na kole. Takže jsme to místo měli zažité, věděl jsem, kde je kdy slunce, kde se hezky sedí, kam se rád dívám. Navíc parcela má docela specifickej tvar, je to poměrně velká, ale úzká nudle, takže nic moc jiného, než jakési „elko“ tam postavit ani nešlo. Navíc táta je původním vzděláním architekt, takže jsem to dost konzultoval s ním. To, jak domek vypadá, je z velké části jeho zásluha. Naši ideu jsme pak předali architektce Kateřině Stárkové, ta to profesně dotáhla a vychytala mouchy. A před realizací to ještě prošlo studiem ArchiBase kamaráda Petra Fialy, který to s kolegama finálně vyladil a připravil k realizaci. Musím ještě dodat, že jsme měli strašnou kliku na stavební firmu – přes grafika Tomáše Cikána, co spolupracuje s tátou na jeho knihách, jsme dostali doporučení na Jaromíra Vojkůvku. Mám obecně dost kliku na lidi kolem sebe a málokdy si na něco stěžuju, ale tak úžasnou spolupráci, jako právě s panem Vojkůvkou, to jsem snad nezažil. Co tak pozoruju kolem sebe, stavba čehokoliv umí občas bejt slušný peklo, my to měli úplně naopak. Asi málokomu se stane, že se se svým „stavbyvedoucím“ skamarádí a zůstane v přátelském kontaktu i po tom, co dostane kolaudační razítko. Já tu kliku měl.
Zmínil jste, že váš otec Michael Třeštík je architekt a návrh domu jste s ním konzultoval. Napadlo vás někdy jít v jeho šlépějích a také se věnovat architektuře?
Chvilku jsem o tom, myslím, přemýšlel na gymplu, ale jen tak zlehka. Stejně tak zlehka jsem tehdy přemýšlel o plno dalších možnostech. Jinými slovy a méně diplomaticky – vůbec jsem netušil, co bych vlastně chtěl dělat.
Zajímá vás architektura z pohledu fotografa? Fotíte rád zajímavé budovy?
Nevěnuju se tomu profesionálně, není to má specializace, ale ano, všímám si domů a interiérů okolo sebe.
Letná tepe v rytmu velkoměsta, zatímco na Vyžlovce dávají lišky dobrou noc. Co vám vyhovuje více? Jste spíše městský nebo přírodní typ?
Ideální je samozřejmě mít to štěstí kombinovat obojí. Výhoda Vyžlovky je, že není daleko od Prahy, ale na konci zahrady mi v podstatě začínají Voděradské bučiny, kde je fakt naprostej klid. Zároveň asi 400 metrů na druhou stranu je výborná pizzerie, která patří kamarádům, asi dva kilometry daleko je supermarket, takže člověk tam není úplně odřízlej od civilizace. Může být, ale nemusí. Někde na samotě u lesa by mi asi hráblo. Takže jsem asi městskej typ, co rád přijede na kraj přírody a občas do ní vleze.
Na Letné máte svůj proslulý balkon, kde jste zvěčnil už řadu známých osobností. Napadlo vás, že všechny, kdo vás přijedou navštívit do domu na Vyžlovce, budete fotit třeba na terase a dáte tak vzniknout nové legendární sérii snímků?
Ne, myslím si, že jeden „dlouhodobej projekt“ mi i mému okolí bohatě stačí. Fotím rád, žiju tím, ale na Vyžlovku si foťák někdy vůbec neberu, snažím se, aby to stále bylo trošku místo odpočinku.
Terasu u domu máte krytou. Proč jste se rozhodl pro zastínění bioklimatickou pergolou a jakou jste si vybral?
Pergola byla v plánu hned od začátku, ale díky nějakým komplikacím s financováním jsem její realizaci odložil a na terasu koupil krásnej slunečník. Nějakou dobu to fungovalo, ale protože je terasa dost velká, má šest krát šest metrů, a je na ní jednak dost velkorysej venkovní gauč, dvě křesla a zároveň jídelní stůl pro šest lidí, ve výsledku jsem neustále šíboval se slunečníkem, abych mohl být ve stínu. Zároveň to znamenalo při každém dešti vše rychle složit a zanést dovnitř. Proto jsem snil o pergole, která by nejenom stínila, ale i propouštěla dost světla a zároveň fungovala jako přístřešek v dešti. Před nějakou dobou jsem se k té idee vrátil, chvíli googloval a narazil na firmu ISOTRA, která nabízela přesně to, co jsem hledal. Po tom, co jsme se dohodli, vymysleli, co a jak, vše se zaměřilo, upadl jsem na chvíli do takovýho vnitřního neklidu. Říkal jsem si – máš hezkej domek, teď k němu přilepíš nějakou pergolu, nebude to vypadat blbě? Nepokazíš to tím celý? Výsledek mi vyrazil dech. Mám celkem dobrou představivost, ale že ta pergola ten dům až tak posune a vylepší, to jsem si představit neuměl.
Máte ji zacloněnou i zboku, abyste měl soukromí, anebo dáváte přednost otevřenému prostoru?
Zaclonění z boku máme v plánu, ale dali jsme si chvíli na to si to zažít, abychom si řekli, kde to je potřeba a kde ne. Výhoda zaclonění, které ta pergola nabízí, je, že si volbu mezi soukromím a otevřeným prostorem můžete prostě libovolně korigovat spuštěním rolet.
Když máte chvilku klidu, co na terase nejraději děláte?
Asi to bude znít jako naprostý klišé, ale většinou tam sedím, piju kafe a jen koukám do stromů. Jsou to stejné stromy, na které jsem koukal z parcely rodičů, stejné stromy, po kterých jsme jako děti lezli. Ano, koukat do krbu, nebo do vln oceánu je asi uklidňující, ale pro mě osobně je tohle nejvíc.
Posedíte si tady občas rád s knihou? Na Letné máte obrovskou knihovnu – ulevil jste jí a přivezl jste si některé knihy i do domu?
Letenská knihovna je plná fotografických monografií a knih o designu, beletrie mám málo. A abych ty dva prostory pocitově nějak oddělil, dal jsem si několik pravidel. Na Vyžlovce méně barev, na stěnách sbírka fotografií mých kolegů a žádné obrazy a žádné knihy, kromě těch, které si tam přivezu a zase odvezu. Na Letné mi tak zůstala komplet knihovna a na stěnách visí jen obrazy a grafiky. Ale to pravidlo s knihama jsem už vlastně trošku porušil a pár knih si tam přeci odvezl. Vzal jsem tam ty, co mám dvakrát a co tak nějak reprezentují mé aktuální zájmy. Mám tam fotografickou monografii Helmuta Newtona a deníky Josefa Koudelky, knížku o náramkových hodinkách a publikaci o teniskách. Víc knih tam ale, myslím, aktuálně fakt není.
Máte blízko k bytovému designu? Nechával jste si při zařízení domu poradit od odborníka, anebo jste si vybavení vybíral sám?
Vyrůstal jsem, myslím, v dost kultivovaném prostředí, rodiče bydlet „uměli“ a umí. Jak moc mě to formovalo, nevím. Určitě tak, že o prostředí, ve kterém jsem, dost přemýšlím. Radit si nenechávám, jsem v tomhle dost jasně „vyprofilovanej“ a většině interiérových designérů by z mejch nápadů asi „jeblo“. Neřídím se žádnými pravidly, jedu čistě intuitivně. Mám rád ikonické a časem prověřené designové kousky, díky spolupráci s Konsepti se mi podařilo splnit si další sen a asi po dvaceti letech toužení si na Vyžlovku i do Prahy pořídil křeslo od Charlese a Raye Eamsových. To mi dělá velkou radost. Zároveň je mi ale úplně jedno, jakou mám knihovnu, víc řeším, co je v ní. Takže knihovny mám ty nejklasičtější a nejlevnější možné, co najdete v každém druhém studentském pokoji.
V bytě na Letné máte stěny snad do posledního místa zaplněné obrazy, grafickými tisky a plakáty. Že vy jste si postavil dům, abyste měl kam věšet nové kousky! Máte podobně zaplněné zdi i tady?
No, původní idea byla, že Vyžlovku nechám „čistou“, že tam pověsím pár fotek a nechám to dejchat. Ale v tomhle jsem trošku nezkrotnej. Chvíli po tom, co jsem pověsil těch „pár fotek“, jsem si uvědomil, že už další nemám kam věšet. Nějak prostě nemám rád prázdné stěny. Myslím, že je to i diagnostikovaná úchylka, akorát jsem radši zapomněl, jak se tomu postižení říká. Mám prostě pocit, že žiju ve světě, kde je kolem tolik krásného, jsem obklopen tolika šikovnými přáteli, že je zkrátka škoda koukat do bílé stěny, když tam může viset obraz nebo fotografie mého kamaráda. Když si chci odpočinout, jdu na terasu a koukám do přírody. To jsou moje bílé stěny.
I vrabci na střechách si cvrlikají o tom, že jste vášnivý sběratel – na Letné máte třeba sbírku retro televizorů. Našli bychom i ve vašem novém domě nějakou sbírku?
Kromě sbírky fotografií asi žádnou. Vlastně ano, jednu jo – přestože jsem už asi šest let abstinent, sbírám alkohol, co pálí můj dobrý kamarád Martin Žufánek. On sám si z toho dělá legraci, že jsem asi jediný jeho klient, který si toho tak váží, že mu to zůstane na věky. Takže ano, mám tam sbírku několika desítek flašek toho nejlepšího alkoholu, co si pamatuju.
Jak byste popsal svou zahradu? Jste „zahradnický“ typ?
Dlouho jsem zahradu vůbec neřešil, stačilo mi, aby to bylo pokud možno zelený a nevyžadovalo to žádnou práci. Až přátelství se zahradním architektem Michalem Nováčkem mi otevřelo oči a já se na to začal dívat trošku jinak. Na terasu jsem si nedávno pořídil takové zakrslé borovice, Michal mi poradil s několika keři a nějakou hlubší úvahu nad celkovou koncepcí máme v plánu, ale záměrně jsem ji odkládal, až bude hotová pergola. Chci tam zasadit pár stromů a dalších keřů, ale zatím si ujasňuju, kde by přesně měly být.
Prozradíte, co teď profesně chystáte? Můžeme se těšit například na nějakou výstavu nebo nový projekt?
Kromě učení na dvou školách – Akademii Michael a Vysoké Škole Kreativní Komunikace, kde vedu obor fotografie – a focení titulních rozhovorů pro Reportér magazín máme spolu s mou partnerkou Evou rozpracované dva větší volné projekty, se kterými mi Eva pomáhá jak koncepčně, tak kreativně a produkčně. Jedno je série portrétů, to druhé si zatím nechám pro sebe. Zároveň připravuji s nakladatelstvím Motto knihu „balkonovek“, která by měla vyjít na Vánoce 2024.
Nový komentář