Tomáš Magnusek: Všichni zavírají oči před tím, co nás jednou může mrzet

Tomáš Magnusek vystudoval speciální pedagogiku, poté se stal členem Svazu spisovatelů, od toho byl jen malý krůček ke psaní scénářů a další krůček k herectví. Ale ten největší krok, který ho posunul, byl krok směrem k bláznovství.

S Tomášem Magnuskem se známe už dlouho. I přesto, že nás dělí poměrně značný věkový rozdíl, máme hodně společného. Počínaje láskou k literatuře, obdivem k první republice a poté i zlatým filmovým létům šedesátým... až po společné známé z řad nejstarší herecké generace. Já o nich psala, on je dokázal „posbírat“ do svého prvního filmu Pamětnice.

V úvodu zmiňuji tvůj důležitý životní krok směrem k bláznovství, oba víme proč, ale naše čtenářky netuší. Vysvětli jim to, prosím.

(smích) No jasně, ty máš na mysli můj šílený nápad zafinancovat si vlastní film. Abych pravdu řekl, už si ani nedovedu vybavit, jak se to celé seběhlo. Tehdy jsem byl pouze učitel. Měl jsem našetřené nějaké peníze a každopádně jsem si půjčil mnoho finančních prostředků od rodiny, známých a přátel. Bylo i pár sponzorů, kteří snímek podpořili. A všechny tyto svoje i půjčené peníze jsem pak vsadil na jeden film. Chtěl jsem zkrátka vidět všechny ty herecké legendy pohromadě. Byl to můj sen.

...který se splnil. I přes ostrou kritiku některých škarohlídů měl film Pamětnice úspěch, zásluhu na tom mělo právě to hvězdné herecké obsazení. Za všechny jmenujme: Libuše Švormová, Květa Fialová, Jose Somr, Lubomír Lipský... malou roli dostala i prvorepubliková hvězda Zita Kabátová, a dokonce i režisér Jiří Krejčík. Jak dlouho jsi ty lidi dával dohromady a musel jsi někoho i přemlouvat?
Tak v prvé řadě bych tě malinko opravil: úspěch je určitě dost silné slovo. Ten film vidělo v kinech asi jen šest tisíc diváků, ale spíše úspěšné byly, a dodnes jsou, projekce tohoto filmu, které dělám pro školy a pro obce či domovy seniorů. Objíždím s Pamětnicí celou republiku, film se líbí, což je pro mě ta pravá zpětná vazba a ten pomyslný úspěch. Jinak obsazení je neuvěřitelné, to je pravda. Námět textu se hercům v podstatě líbil, takže se se mnou setkali, a to byl pro mě zážitek, to ti řeknu. A ať už měl snímek Pamětnice řadu chyb, kterých si jsem zpětně vědom, mám ho rád. Byl to můj začátek a je mi ctí, že jsem měl možnost se všemi těmi herci točit.

^{upoutávka k filmu Pamětnice}

Našel se i někdo, kdo odmítl roli?
Jistě, asi tři herci, především ale ze zdravotních důvodů. Bohužel se ukázalo, že měli pravdu. Jeden z těch, kteří odmítli, zemřel vlastně ještě během natáčení. Takže bychom ho pak museli nahrazovat. Je to smutné, ale život jde dál.

^{hvězdné obsazní filmu Pamětnice}

V době, když jsi psal scénář filmu Pamětnice, tak ti bylo teprve 25 let. Není moc časté, aby se takto mladý člověk zajímal výhradně o starší hereckou generaci, většinou obsazuje hvězdy současnosti. Kde se v tobě vzala ta záliba a co bylo prvním podnětem?
Prvním podnětem pro mě byla smrt několika českých hereckých legend. Již předtím jsem chtěl pro tuto hereckou elitu něco napsat, ale pořád jsem to oddaloval. Po smrti pánů Vinkláře a Lukavského však už nebyl čas na něco čekat a společně s dalším filmovým nadšencem, panem Václavem Turčem, jsme začali tento projekt realizovat. Bohužel Vašek zemřel měsíc před natáčením a já v tom zůstal sám. A co se týče mé záliby ke starším hercům, vždycky jsem byl zaměřený na tuto generaci. V každém mém snímku, který teď točím či připravuji, musí být prostor pro generaci těchto herců. V Bastardech to byl například pan Bronislav Poloczek, Jan Přeučil, z hereček  Blanka Bohdanová, Valentina Thielová a nebo paní Jaroslava Obermaierová.

^{foto z filmu Bastardi zleva Saša Rašilov, Jan Přeučil a Tomáš Magnusek}

Nahrál jsi mi na další otázku, týkající se snímku Bastardi, tentokrát i kritikou dobře ceněnému. Film nás uvádí do drsné reality prostředí škol s nezvladatelnými žáky. Ty jsi původním povoláním speciální pedagog, námět filmu jsi tedy čerpal ze své vlastní zkušenosti?
Ano. Po maturitě jsem nastoupil do školství, většinou jsem působil právě na školách, které nějakým způsobem fungovaly i pro žáky „s různými potřebami“. Šest let jsem pracoval na různých pozicích ve školství, a to mě vedlo k napsání tohoto scénáře. Bastardi jsou částečně fikce, ale bohužel v některých momentech také reál. I když někteří lidé tomu nevěří nebo to nechtějí vidět, je to opravdu tak. Agresivita žáků na školách stoupá, rodiče jsou samozřejmě na straně žáků a mnohdy také vedení školy, kterému jde hlavně o dotace na žáka. Je to začarovaný kruh a situace se bohužel nelepší, spíše naopak. Ale to je opravdu na dlouhé povídání, zkrátka, měl-li bych to říct zjednodušeně, všichni stále zavírají oči před tím, co nás jednou může mrzet.

^{upoutávka k filmu Bastardi}

Bylo těžší točit Bastardy s dětmi neherci, nebo Pamětnici s hodně starými herci?
Děti, tedy alespoň ty v Bastardech, byly absolutně přirozené. Co se týká starých lidí, především oněch herců z Pamětnice, jsou možná věkově na pokraji sil, ovšem na place to vůbec nebylo vidět, spíše naopak. Jak se postavili před kameru, absolutně ožili a celou dobu hráli jako o život. Bylo to neuvěřitelné. Obě ta natáčení byla příjemná, právě díky těm hercům.

Bastardy provází ne všemi dobře snášené texty slovenského rappera Rytmuse, který si zde střihl i malou roli. Jaká byla s tímto kontroverzním člověkem spolupráce?
Byl jsem příjemně překvapen. Rytmus byl milý, vstřícný, absolutně nenáročný. Jeli jsem za ním do Bratislavy, kde jsme to natáčení domlouvali, protože ty jeho, jak ty říkáš, ne všemi dobře snášené texty se právě do Bastardů hodí.

^{Své texty uplatnil v Bastardech i kontroverzní slovenský rapper Rytmus, v pozadí herec Jan Šťastný}

Kantořinu už jsi už pověsil hřebík, nebo ještě učíš?
Už neučím. Občas dojíždím do některé ze škol, kde jsem působil, a dělám s dětmi divadelní kroužek, ale i na to už mám prakticky čím dál méně času.

Prý chystáš další film?
Chystám jich několik. V tuto chvíli zbývá několik pár dní do natáčení snímku Bastardi II, na kterém se podílíme společně s Pegasfilmem Jana Lengyela. Právě Honza Lengyel mi velmi pomohl tím, že se mnou šel už do Bastardů 1. A v srpnu se pak také vracíme do Lázní Bělohrad a okolí, kde natáčíme snímek Školní výlet, volné pokračování Pamětnice. Pár scén již máme natočeno, ovšem z několika důvodů se muselo natáčení přerušit, mimo jiné i kvůli smutnému odchodu herce Pavla Vondrušky.

Jsi na začátku své kariéry. Lidé pomalu začínají registrovat, kdo je Tomáš Magnusek. Jaké to je, když se najednou o tobě mluví, lidi tě na chodníku poznávají, herci a herečky tě zdraví... nestoupá ti sláva do hlavy?
Určitě stoupá jako každému. A kdo říká, že ne, tak je buď opravdu dobrej, a nebo kecal. Já se ale snažím s každým komunikovat, s každým fanouškem, který mi píše na facebook či na e-mail. Myslím, že se to sluší a patří, neboť bez fanoušků a diváků to nejde. Oni jsou pro nás klíčoví. Kritik pro nás není klíčový, kritik dneska dokonce ani nejde a nekoupí si lístek na film. Pro kritiky musíte udělat projekci, nakrmit je tam a poté si přečíst, jaké jste hovado, které se musí omluvit starým hercům, či že jste rasista, protože jste upozornil na něco, co se tady děje. Co ale také všichni víme, ovšem nikdo to nahlas neřekne.  V tuto chvíli jsem upřímnější a je to určitě dáno i to slávou a možnostmi, které mi dal úspěch Bastardů.

Prozraď nám něco ze svého soukromí. Hodně brzy ses ženil, viď?
(smích). Tak pěkně od začátku. Jmenuji se Tomáš Magnusek, vážím 132 kilo, k snídani miluji hromadu párků či míchaných vajíček. Žiji společně se svojí ženou a dětmi v Náchodě v bytě 3+1 v posledním patře. Nejraději chodím po bytě nahý, takže lituji všechny ty, kdo se zrovna dívají. (smích) Ne, tak vážně. Já jsem se ve skutečnosti ještě vůbec neoženil, ale o své milé mluvím už léta jako o ženě a je to dobře, lidi nás vnímají jako manžele. Máme spolu syna Vojtěcha, toho jsem měl velmi brzy, bylo mi teprve 21 let, a vloni se nám narodila dcerka Terezie.

Nežárlí tvoje partnerka na herečky, poněvadž neobsazuješ výhradně starší dámy.
(smích) Jistě že žárlí. I když já dost dobře nevím proč. Mám 132 kg a žádný fešák taky nejsem, ale prostě žárlí, stejně jako bych žárlil i já, kdybych věděl, že obsazuje mladé sportovně založené muže. Je to přirozené. Žárlivost patří k lásce.

Bydlíte společně celá rodina v Náchodě, neuvažovali jste o přestěhování se do Prahy?
O přestěhování do Prahy jsme neuvažovali. Já jezdím vždy jednou za týden do Prahy do kanceláře, a to mi stačí. Abych pravdu řekl, Praha je na mě moc rychlá, hektická a neklidná. I když je tu celá řada fajn lidí.

Jak jsem zmínila na začátku, máš rád historii, ve které době bys chtěl žít?
Já bych chtěl žít asi na konci šedesátých let minulého století, ale s lékařskou péčí současnosti. Nějak to skloubit. Jinak dnes je poměrně složité dělat něco pro lidi, prakticky nikam nechodí, sedí doma u svých počítačů. Návštěvy kin a různých kulturních akcí ve velkých městech jsou slabé. Lidi si jen stěžují,  že se nic neděje, a když se pak děje, stejně nepřijdou. Já teď například dělám takový pořad: Setkání s legendami, a dělám to v menších obcích. Vždy přijedu s nějakými legendárními herci a v těch malých obcích ještě lidé přijdou, to je dobře.

Je jim to vzácné, ve městech už jsou namlsaní.
To je pravda. Je to i tím.

Tomáši, řekneš mi před závěrem nějaké své životní moudro?
Mé životní moudro? Těch je několik, ale bohužel to nejsou až tak moudra, například: „Kdo poctivě cvičí, ten si svaly ničí“. (smích). Ne, vážně, moudra bychom měli čerpat především od starších lidí, ty už na moudra mají zkušenosti, já se na to ještě necítím.

A tak své přání?
Jedno jsem si splnil, natočit film se starými, doposud žijícími hereckými legendami, ale to moje největší a opravdové přání je zdraví pro celou moji rodinu… zdraví pro všechny. Ať jsou všichni kromě nějakých „bastardů“ zdraví.

Vizitka

• ^{Tomáš Magnusek se narodil 7. 7. 1984 v Náchodě, kde žije doposud.}
• ^{Jako herec a scénárista a producent se podílel na filmu Pamětnice, jako herec a scénárista pak na dalším filmu Bastardi.}
• ^{Nyní se pouští do natáčení filmu Bastardi II a Školní výlet.}
• ^{Od roku 2007 je jedním z nejmladších členů Obce spisovatelů. Ve svých dílech se zaměřuje na historii kultury českého národa  a neobyčejné příběhy obyčejných lidí.}
• ^{Se svojí partnerkou má dvě děti.}