Foto: Shutterstock

Zatímco dřív se dítě dalo prostě na základku, dnes si mohou rodiče vybrat, jestli inklinují více ke stylu Marie Montessori nebo třeba k Daltonskému vzdělávacímu plánu. Děti sice dostávají nějaký společný základ, ale škola od školy se dost liší a stihnout všechno důležité se jednoduše nedá. Zvlášť v této době, kdy do vzdělání významně zasahuje pandemie koronaviru. Proto je tak důležitá role rodičů. Odvedením dětí do školy a podepsáním úkolů by jejich práce končit neměla. Následující body vycházejí ze zkušenosti reálných a nyní už dospělých žen, svěřily se nám s tématy, která jim ve škole chyběla, ale zjistily to až v pozdějším životě. Jestliže máte děti, může být seznam inspirací, na čem s nimi doma více zapracovat. 

Finanční gramotnost
Na některých školách už finanční gramotnost existuje jako samostatný předmět. Díkybohu za ty dary! I když je taková výuka v dnešní době velmi obtížná. Zvlášť když stát, který by měl jít příkladem, stále rozdává, ačkoli nemá z čeho. Ne na všech školách je ovšem standardem, a tak je to v určitých případech na rodičích. A nejde jen o to, dát dětem kapesné a nabádat je k tomu, aby ho neutratily hned na začátku výplatního období. Určitě je více než přínosné dítě seznamovat s různými výdaji domácnosti, tedy s položkami, na které musí jít výplata rodičů. To znamená nejen nájem a energie, ale i popelnice, mobilní tarify apod.

Jana, 33 let
„Jedinou možností, jak získat vlastní bydlení je pro mě a přítele hypotéka. Tomu jsme se ve škole vůbec nevěnovali, a tak pro nás bylo třeba velkým překvapením, že při porovnávání různých bank nestačí brát v úvahu úrokovou míru, ale že existuje něco jako RPSN.“ 


Poznávání rostlin a živočichů
Na základní i střední škole se učitelé mnohdy potýkají s nedostatkem času, a proto se může stát, že se děti rostliny a živočichy učí poznávat na X let starých obrázcích místo venku. Přitom poznávání rostlin a hub mohou rodiče zakomponovat do procházek do přírody už u menších dětí.

Kamila, 40 let
„Celý život žiju ve městě, takže přírodou moc dotčená nejsem. Ryby, houby a kytky jsme se ve škole učili, ale některé jsme uměli rozeznat jen proto, že obrázek měl ohnutý roh nebo šmouhu od propisky. Ve skutečné přírodě jsem pak byla ztracená.“ 


Spánek a organizace času
Na rodičích většinou také je, aby děti poučili o důležitosti a významu spánku. To je totiž věc, které se mnoha lidem v dnešní době nedostává. Někdy je na vině šílený pracovní režim, ale mnohdy jen špatná organizace času a priorit.

Dana, 45 let
„Táta byl workoholik a já jsem si většinu svého života myslela, že musím jít v jeho stopách. I ve škole se jelo na výkony. Až když jsem z nevyspání omdlela v autobuse, došlo mi, že takhle žít nechci a rozhodla jsem se zvolnit.“


Zdravá strava
Školní jídelny by se sice měly držet zásad zdravého stravování, ale ne vždy se jim podaří docílit toho, aby byl výsledek zdravý a zároveň chutný. V tomto ohledu spočívá větší odpovědnost za stravovací návyky dětí na rodině. Ta je totiž buduje už od narození.

Hana, 22 let
„Ve škole jsme měli vždycky na výběr ze dvou jídel. První bylo většinou třeba rizoto se zeleninou nebo vysušená treska s bramborem a druhé třeba koprovka s knedlíkem, rajská apod. Vybírala jsem si vždycky to těžší jídlo, protože bylo zpravidla chutnější.“


Nesrovnávání s ostatními
Škola, ale často i domácí prostředí, bývá plné srovnávání. U lidí to může v dospělosti vést k depresím, pocitům selhání a otázkám jako Proč nejsem tak úspěšná jako sestra? Pokud už se srovnávání dopouštějí učitelé, alespoň doma by od něj měl být pokoj. Otázka Proč má Janička jedničku a ty trojku? není na místě.  

Žofie, 43 let
„Vždycky mi ve škole vadilo, když učitelka četla známky před celou třídou. Začalo se od jedniček a končilo pětkami. Nepřišlo mi na tom nic motivačního. Spíš to působilo jako výsměch vůči těm, kterým se zrovna nedařilo. Já byla většinou mezi jedničkářkami, a tak jsem si o přestávce potom vždycky vyslechla, jaká jsem odporná šprtka.“


Sebeláska a péče o duši
Sebeláska se momentálně skloňuje ve všech pádech, stejně jako duševní zdraví. Jde o témata, na která se ne v každé škole najde čas. O to víc by se měla probírat v rodině.

Eva, 25 let
„Škola ani rodina mi bohužel nedala jednu důležitou věc v podobě sebelásky. Kvůli šikaně jsem nikdy neměla dostatečné sebevědomí a doma jsem nenašla moc podpory. Až později jsem zjistila, že můžu vyhledat pomoc psychologa.“


Chování ve vztahu

Ze zkušeností některých lidí vychází, že téma vztahů bylo v jejich školní docházce zanedbáno. Přitom lásku dříve nebo později řeší každý.

Erika, 39 let
„Máma s tátou se celé moje dětství hádali a rozvedli se bohužel až když jsem byla dospělá. Nechtěli dětem rozbíjet rodinu. Přitom já bych byla radši, kdyby šli od sebe a doma byl klid. Tenkrát bych ocenila, aby mi alespoň ve škole řekli, jak má vypadat zdravý vztah. Teď v dospělosti mám totiž problém si nějaký vytvořit a udržet.“

Čtěte také:

Reklama