5bd6e7127f81aobrazek.png
Tabletka zafungovala až moc dobře (Alena, 29 let)

Okolí o mě prohlašuje, že všechno moc řeším a prožívám. Asi na tom něco bude, ale já si prostě nemůžu pomoct. Když něco dělám, tak to musí být na 120 procent. Neumím se smířit s polovičatými výsledky. Takže si asi dovedete představit, jak jsem vyšilovala během svatebních příprav. Jenže ve svatební den přicházela jedna jobovka za druhou. Fotograf za sebe poslal náhradníka, protože onemocněl. Dortu se pochroumalo vrchní patro a i přes veškerou snahu mojí maminky o nápravu jsem na něm tu rýhu pořád viděla. A k tomu všemu si moje svědkyně při snídani dost ušpinila mnou dodané šaty, takže jsme se rozhodovaly, zda půjde s flekem, nebo v jiné róbě.

Já byla zralá na odvoz do blázince a slzami rozmazaná řasenka tomu dopomáhala. Když mě viděla moje teta, přišla se spásným nápadem. Podala mi tabletku, která mě prý uklidní. Po ničem jiném jsem netoužila a bezmyšlenkovitě ji spolkla. Teta měla pravdu. Za chvíli už mi bylo všechno naprosto jedno. Jenže až moc! Od této chvíli mám celý den jako v mlze. Sem tam mi hlavou probleskne nějaká vzpomínka na obřad, kdy mě otec cestou k oltáři notně podpíral, nebo jak mě budili při společném obědě. Co ale není v hlavě, to je na fotkách. Vypadám na nich jako zfetovaná troska, co týden nespala. Mám absolutně nepřítomný pohled! Při obřadu mě museli improvizovaně posadit na židli, svatební tanec můj muž přetrpěl tak, že mě při něm nevedl, ale nesl. Jedním slovem hrůza! Ten prášek na uklidnění mě úplně paralyzoval. Tetě nejspíš nedošlo, že když někdo není na tyhle její dryáky zvyklý, může ho to úplně odrovnat.

Ryba se nám pekelně vymstila (Radka, 38)

Abychom svatbu dokonale naplánovali, uspořádali jsme den před obřadem pro nejbližší rodinu společný oběd. Sešlo se nás asi dvacet a manžel přichystal svou specialitu – rybu se zeleninovým pyré. Bylo to moc příjemné a plodné setkání. Rozdělili jsme si úkoly, pojedli, popili a měli na sebe před tím hektickým svatebním dnem čas. Jenže ve finále přineslo víc škody než užitku!

To ráno jsem se probudila s ukrutnou bolestí břicha a můj snoubenec nikde. Už seděl na záchodě, kam já musela po chvilce taky. Nechci být nechutná, ale vycházela z nás taková šílená oranžová olejnatá tekutina, a to celé doprovázely příšerné křeče. Když jsme své potíže ze záchodového prkýnka „googlovali“, vyskočila na nás otrava máslovou rybou. A opravdu! Manžel se v obchodě přehmátl a míst klasické tresky vzal takzvanou „butterfish“, jinak taky „oilfish“. Hned nám bylo jasné, odkud pramenil její název. V tom nám začaly chodit smsky, kdy se lidi omlouvali ze svatby kvůli určitým střevním potížím. Otrávili jsme tou rybou většinu rodiny!

Svatba se nakonec konala, i když na ní nebyli všichni blízcí přítomni. A ti, co to riskli, odbíhali pravidelně na toaletu. Nás dva nevyjímaje. Oddávající musel svůj proslov několikrát přerušit. Strašná svatba! Aspoň že manželství máme spokojené.

Přemluvila jsem snoubence k pořádné „konině“ (Míla, 47)

Scénář svého svatebního dne jsem měla naplánovaný odmalička. Já i ženich přijdeme k oltáři na koních, vezmeme se a pak spolu odcváláme. Mělo to ale jeden háček. O ruku mě požádal městský kluk, který měl z koní respekt, a odmítal si na jakéhokoli sednout. Když ale viděl, jak mě to trápí, svolil. Přemůže se a udělá to pro mě. Ovšem bez toho závěrečného cválání. Všechno pěkně v kroku a s člověkem, který mu koně povede. Byla jsem nadšená! Jak slíbil, tak udělal. Jenže cestou k oltáři nějaká holčička před koňmi vystřelila konfety, což způsobilo katastrofu. Koně se vyděsili a začali poskakovat. Pro mě to ani v dámském sedle nebyl problém, ne tak už pro ženicha. Neudržel se a žuchnul na zem. Ovšem tak nešťastně, že si zlomil klíční kost!

Přes veškerou bolest souhlasil s tím, že obřad ještě dá. I když hodně zkrácený. Bylo na něm ale vidět, jak mě v tu chvíli nenávidí. Divím se, že mi vůbec dal novomanželský polibek. Když ho odvážela sanitka, ani se se mnou nerozloučil. Po ošetření neměl na jakékoli oslavy pomyšlení, takže mě tam nechal samotnou a odjel domů. Mně bylo blbé nechat tam hosty samotné, tak jsem na hostině zůstala a protrpěla ji. Dnes už mi můj muž snad odpustil, ale svatební fotky si rozhodně neprohlížíme.

Čtěte také:

Reklama