Být zdravě sebevědomá by jistě bylo fajn. Co to ale znamená? Podle psychologů je to stav, v němž jsme si vědomy svých předností i chyb, ale necítíme potřebu jedno nebo druhé zdůrazňovat. Takový zdravě sebevědomý postoj pak vede ke schopnosti přiměřeného sebeprosazení.
Lež sebevědomému nevadí
Jenže zdravé sebevědomí je jedna věc, a druhá věc je situace, kdy nám někdo naše chyby vmete do tváře. Sebevědomé ženě obvykle nevadí, když je obviněna z věcí nepravdivých – štíhlou krásku neurazí, když o ní někdo prohlásí, že je tlustá, inteligentní ženu nerozhodí, když jí někdo bude spílat, že je blbá. Očividná lež zkrátka sebevědomému jedinci nevadí.
Pravda zabolí
Horší už je to ovšem s pravdou. Můžeme tisíckrát vědět, že máme nějaké to kilo navíc, nebo že nám to v některých oblastech zrovna nemyslí, ale když nám to někdo připomene, obvykle to zabolí. Obzvláště pokud se jedná o vadu, u které víme, že je v našich silách se jí zbavit. Ale ani připomenutí toho, co nedokážeme změnit, nepotěší.
Jak na chyby a vady?
Vymýšlíme si proto různé strategie, jak se se svými „vadami“ vyrovnat. Nejen psychologové řadu z nich pojmenovali. Některé najdeme už ve starých bajkách.
Obvyklou strategií jsou kyselé hrozny. Když něco mít nemůžeme, nebo by nás to stálo příliš úsilí, přesvědčíme sami sebe o tom, že nám na tom nezáleží. Šeredky tak mluví o důležitosti vnitřní krásy, boubelky o tom, jak je moderní body koncept nezdravý a jak to správně pochopili v baroku, a ty méně inteligenčně nadané zdůrazňují, že v životě jde hlavně o „srdíčko a citečky“.
Dalším běžným postupem je racionalizace – logicky si zdůvodníme, proč prostě nějakou tu vadu máme. Nemůžeme víc cvičit, protože máme problémy s klouby a moc práce, nemáme čas si přečíst nějaké ty knihy a trochu se vzdělat, babička nás v dětství příliš vykrmovala a teď už to shodit nejde a ve škole nás špatně učili. A pokud pro svou „teorii“ najdeme podporující vědeckou studii, jsme v sedmém nebi.
Jiným, ale stejně tak sebeobranným postupem je sebeshazování. Své chyby téměř vystavujeme na odiv, jako by to byly přednosti, zdůrazňujeme je a vyprávíme o nich vtipy. Snažíme se vzbudit dojem humorem obdařeného jedince, který se umí zasmát sám sobě, a předem přesvědčit všechny případné „rejpaly“, že rejpat nemá cenu, protože nás to leda tak pobaví.
Sebevědomá žena nesmí mít mindráky!
K výše uvedeným strategiím lze přidat také řadu „maskovacích“ postupů, kdy chyby různým způsobem skrýváme, ale ty k obvyklé představě sebevědomí nepatří. Sebevědomá žena si totiž, podle většinového názoru, musí být svých chyb vědoma a nemít z nich žádné „mindráky“. „Mindráky“ se tak stávají tou největší chybou, kterou nesmíme v žádném případě přiznat. To, že jsem blbá, neznamená, že jsem méněcenná, hlásají radostně propagátorky této formy sebevědomí. A to, že jsem tlustá, mi nevadí!
Vady nám vadí
A to je právě ten omyl. To, že je člověk blbý, tlustý, škaredý a podobně ho samozřejmě nečiní méně člověkem, a je přirozené být v něčem lepší a v něčem horší, ale je také přirozené, že nám vadí být horší. Že nechceme být blbé, tlusté a škaredé, nebo mít jakýkoliv jiný mínus. Už sám jazyk nás prozrazuje – mluvíme o nedostatcích, vadách (což je blízké slůvku „vadit“), o smiřování se s nimi... a sotva bychom se potřebovaly smiřovat s něčím, co nám nevadí.
Zdravě sebevědomá žena zkrátka může klidně mít nějaký ten mindrák. A není na tom nic nenormálního ani špatného. A záleží jen na míře toho, jak moc nám náš „mindrák“ vadí a kolik by nás stálo úsilí to změnit, jestli se do snahy o změnu pustíme.
Máte nebo jste měla nějaké mindráky? A co nějakou chybu, o které víte, ale stejně Vás zamrzí, když Vás na ni někdo upozorní? Používáte některou z výše uvedených obranných strategií? Nebo znáte ve svém okolí někoho, kdo se tak chová? Vadí Vám víc urážky, které nejsou pravdivé, nebo ty dotýkající se Vašich skutečných chyb?
Nový komentář
Komentáře
každý má nějakej ten mindráček
mě to teda moc nezaujalo
Každý má svoje chyby, jen záleží, kolik je ten druhý ochoten tolerovat. Pro pravdu se někdy zlobím trochu, pro lež hodně dlouho (skoro nezapomínám).
nikdo není dokonalý
ukažte mi toho dokonalého bez chyb
On existuje někdo, kdo uznává, že není moc chytrý?
Tak takového jsem v životě nepotkala...
já je poslechnu ,odpovím nebo se za směji.
Nikdo není bez chyb,ale je to jen o toleranci.
no já jsem ohromnej talent na zeměpis,ale někdy se musím sama sobě smát jak ze mě mohlo něco takového vypadnout,můj přítel tvrdí že by s mou navigací Hanzelka se Zikmundem objevili nejmín jeden nový kontinent,takže....
každý má své chyby a lidi dovedou byt na sebe zlý
Lidi si musí zvyknout, buď mně budou přijímat takovou jaká jsem nebo.... ať jdou k šípku
Mám své chyby, vím o nich a snažím se být nad věcí, ale občas mi to trošku ujede.
Určitě mám i já svoje chyby a každý může vidět jiné chyby na mě. Ale já si je moc neberu, protože nikdo není bez chyby. Snažím se přes ně povznést, i když je to někdy těžší. Vždyť jsou na světě daleko horší věci.
Každý má chyby.
a kdo nemá chyby ?
Nikdo nejsme bez chyb a dokonalý. Trochu mě
to zabolí, když mě někdo spíš - známý urazí.
Uráží mě nepravdivé lži, mimo mě. Víc přijímám
z očí do očí.