Letošní dovolená zdá se mi býti poněkud neuchopitelná. 

Ano, je to tak. Je neuchopitelná, v nedohlednu, nenaplánovatelná, neuskutečnitelná. S dlouholetým přítelem jsme každý rok v létě někam vyrazili, ať už k moři, na chalupu, pod stan, ke známým. Na týden, na dva, v kuse, ob týden. Letos je všechno jinak.

 

Přítel, student VŠ, sehnal brigádu u filmu, asi před třemi čtyřmi měsíci. Pracuje od pondělí do soboty, od rána do večera, za velice slušný peníz. Ovšem na živnostenský list. Z čehož plyne, že pokud nedostane volno, dovolenou nemá. Respektive má, ale neplacenou, takže by přišel o hodně peněz. U filmu nestíhají, pracuje se každý týden, nikdo nemá týden volno, týden práci, jako to bývalo dřív.

 

Ale ano, já tohle všechno samozřejmě chápu. Ale potřebuji být pochopená i já. Mám 26,5 dne dovolené. Ještě ke všemu její vybírání musím naplánovat tak, abych se nekryla s dovolenou kolegy, kterého v jeho nepřítomnosti zastupuji. V srpnu jsem našla deset dní, které si můžu vydovolenkovat, rozhodla jsem se jet na tábor pro dospělé s vyjížďkami na huculských koních. Přítel řekl, že nepojede, že za prvé práce a za druhé, že každý den by nevydržel sedět na koni. Řekla jsem, že OK, že pojedu s kamarádkou, že chápu, že je pro něj lepší (z finančního hlediska) do té práce jít.

 

Načež byl oheň na střeše, že jsem sobec, že to snad nemyslím vážně, jet bez něj a tak. Odvětila jsem, že mám tolik dovolené, že přece po skončení natáčení můžeme klidně někam jet na celé tři týdny! Nezabralo to, pořád jsem sobec a jsem divná, když chci jet bez něj. No nevím, kdo je tu sobec, když mě nechce pustit s kamarádkou dělat to, co mám ráda, a co on moc stejně nemusí. Partnerský vztah by měl být o kompromisech, nebo ne?

 

Ať to dopadne, jak to dopadne, jsem pevně rozhodnuta na ten tábor jet, nechci se nechat zdeptat a rezignovat a zůstat sedět doma na zadku. Už jsem takhle přišla o spoustu výletů s kamarádkami, jen proto, že on si nepřál, abych jela. Prozřela jsem sice pozdě, ale lepší, než kdyby vůbec. Už mě nebaví, nechat si něco diktovat, tohle můžeš a tohle ne, tam teda rozhodně nepojedeš a podobně.

 

Vytočená benynka

Milá správně vytočená benynko,
tak přesně tohle jsem zažila se svým manželem. Osmnáct let jsem se podřizovala a odpírala si kvůli němu a dětem svoji zálibu v ježdění, až jsem se jednou namíchla a jela proti jeho vůli. Teď už si dělám co chci, věnuji se sým koníčkům a je mi dobře. 
Nedejte se, držím palce.
A kam že to jedete na ten tábor? Není to náhodou na Janově hoře? Tam jsem byla také na huculech a bylo to super.
Dejte vědět, jak to nakonec dopadlo :-)
Reklama