Víte, kde s přibývající zimou stoprocentně najdete největší koncentraci dětí různého věku? Jednoznačně v krytých bazénech. Možnost trávení volného času cachtáním ve vodě a dováděním na tobogánech zkrátka táhne. Řada z nás už raději na svůj plavecký koníček kvůli neposedným dětem rezignovala, tak jako například Petr…

Léto už dalo našim končinám definitivní vale, a tak se naše volnočasové aktivity opět přesouvají do krytých prostor. Jedním z takových míst jsou například bazény. S tím, že na těchto místech potkáme děti nejrůznějšího věku a v poměrně vysoké koncentraci, se už zkrátka tak nějak počítá. Co když si ale chceme po práci „jen“ zaplavat, a ne poslouchat dětský jekot a řev? „Tak to prostě nemáme šanci. Na bazén už raději nechodím, nebo bych tam přišel kvůli těm malejm parchantům o život,“ říká rozhodně Petr (45). Říkáte si snad, co je to za netaktního morouse? Možná změníte názor, posuďte samy…

ccc

„Rád plavu, myslím si, že je to jeden z nejlepších a nejprospěšnějších sportů, který můžu pro svoje tělo dělat,“ začíná s vyprávěním Petr. „Když ale přijdu do jakéhokoliv krytého bazénu, jsou tam mraky zlobivých dětí, které skáčou jedno přes druhé, řvou a navíc nerespektují zóny, které jsou vyhrazené pro plavce. Situace je už taková, že jako „obyčejný člověk“ si zkrátka po pracovní době nemůžu nikam v klidu zajít zaplavat. Což je naprosto nepochopitelné. Haranti jsou všude a jejich rodiče jsou čím dál tím víc tupí a bezohlední,“ vypráví rozezleně Petr. „Předesílám, že vždycky plavu ve vyhrazených místech pro plavce, ale musím říct, že i tam mi jde jako aktivnímu plavci prakticky o život,“ pokračuje Petr ve vypravování. „Nedávno jsem opět navštívil bazén, plaval jsem si, a jelikož se samozřejmě potápím, nestíhám sledovat děj kolem sebe. Z ničeho nic mi na hlavě přistálo dítě! Zkrátka na mě skočilo zrovna ve chvíli, když jsem se vynořil k nádechu! Bylo obrovské štěstí, že mi dopadlo na záda a neudeřilo mě do hlavy. Samozřejmě jsem mu vynadal, udělali byste to všichni, to mi věřte, byl to malej nevychovanej fracek,“ zvyšuje hlas a pokračuje, „v tom na mě začala řvát jeho matka, co si to vůbec dovoluju, že její synáček za nic nemůže, a začala mě častovat urážkami jako bezohledný blb, netaktní parchant a podobně. To, že mě její malý miláček před chviličkou málem zmrzačil, ji absolutně nezajímalo! A navíc se tam pak do mě pustili další lidi, že nemám rád děti, jsem proti nim zaujatý a podobně. Od té doby jsem zkrátka přestal do bazénu chodit. A věřte, že nejsem jediný, kdo má tyhle zkušenosti. Štve to už pěknou řádku lidí, které znám. Copak je tohle normální?“ ukončuje svůj příběh zoufale...

Petrovu situaci jsme popsali zkušené plavecké instruktorce, Bc. Tereze Mičínové:

„S případem, který Petr popisuje, jsem se už setkala několikrát. Děti zkrátka do krytých bazénů patří. Se svými rodiči totiž tvoří nejpočetnější klientelu. Už několikrát jsem se setkala s tím, že některý z aktivních plavců přišel kvůli neukázněnému dítěti k úrazu. Je to ale předně i věc plavčíka, který má v danou chvíli službu. Měl by si takovéto situace ohlídat. Na ukázněnost rodičů zkrátka spoléhat moc nejde. Abych řekla pravdu, sama bych kolikrát neměla odvahu do bazénu plného dětí vlézt. Petrovy výtky jsou naprosto reálné.
A co mu poradit? Snad jen to, aby plavecké stadiony navštěvoval spíše v pozdější hodinu a hlavně mimo víkendy a vybral si k pěstování tohoto sportu privátní plavecká centra. Obvykle mívají rozvrženo, kdo je v danou chvíli v bazénu (dětské kurzy, kurzy pro dospělé, veřejné plavání). Tak se lze nejspolehlivěji vyhnout výše popsané situaci,“ ukončuje komentář Tereza, a my jí tímto děkujeme za vyjádření.

Jelikož nás Petrův příběh zaujal, zeptali jsme se několika respondentů: Jak vnímáte děti v krytých bazénech?

„Strašně, raději tam ani nechodím. Krytý bazén je pro mě synonymum hluku. Dobrovolně bych tam po práci nešla.“ (Jana, 38 let).

„Rozhodně se mi děti v bazénu nelíbí. Sama jsme matka a sama tam se svým dítětem raději nechodím, aby se mu něco nestalo. Když vidím, jak tam všechny děti pobíhají, skáčou… Ne, děkuji. (Aneta, 35 let)

„Učím v mateřské školce, takže s dětmi plavat chodím. Ale jít tam pro práci? Nejsem sebevrah.“ (Jana, 54 let).

„Do bazénu chodím raději během dopoledne, to tam nebývá tolik lidí. Maximálně nějaké školy. Odpoledne bych rozhodně nešel.“ (Jakub, 48 let).

„Plavu ráda a hodně a děti mě v bazénu štvou, ale nic s tím nenadělám. Své dítě jsme si vždy hlídala, nikdy jsem mu nedovolila, aby volně pobíhalo. Je to věc maminek.“ (Hana, 49 let)

„Neřeším to, to bych nemohl jít pomalu nikam.“ (Martin, 30 let).

Reklama