Někdy je to vážně těžké pochopit. Introvertní, mírný chlapeček najednou nemůže být bez největšího rabiáta ze školy. Nová dceřina kamarádka vypadá o tři roky starší, přestože chodí do stejného ročníku, na vlasech má zelené pruhy a ruce plné (naštěstí jen nalepovacího) tetování.

To, co naše děti na „nevhodných“ kamarádech nejvíc přitahuje, bývá bohužel většinou právě to, co se nám nejvíc nelíbí. Ostýchavému chlapci určitě dělá dobře ukázat se ve společnosti sebejistého drsoně, přiučit se nějakou tu zajímavou hlášku a získat na ceně tím, že se zúčastní kamarádem vymyšlené lumpárny. Jak vzrušující musí pro „hodnou dívenku“ být vyrazit si s protřelou kámoškou na nákupy!

Velmi často jsou pro děti přitažliví kamarádi, kteří se od nich samých něčím výrazně liší: sociálním zázemím nebo životním stylem rodiny, povahou, způsobem oblékání, národností nebo barvou pleti. Právě ta „jinakost“ ale nás rodiče nejvíc zneklidňuje. Je-li nový kamarád tichý a nenápadný, málokdy se jeho existencí vůbec zabýváme. Pokud je ale hlučný a dominantní… nebo upečený z tmavší mouky (no ano, jen si to přiznejme!), všechny kontrolky v rodičovských hlavách červeně blikají na poplach.

Nekritizovat a nezakazovat
Dětská přátelství mohou mít velkou sílu, srovnatelnou s intenzitou první lásky. A podobně jako u lásky tady mají direktivní kroky zcela opačný účinek: „protivenství“ vztah posílí a hodnotu zakazovaného kamaráda ještě zvýší.
Pokud vám připadá, že se vaše dítě ocitlo v postavení využívaného hlupáčka, stejně ho o tom nepřesvědčíte – musí se nejdřív zklamat samo. Pokud skutečně vnímáte vliv nového kamaráda jako negativní, i tak se pokud možno vyhněte přímému zákazu scházení s ním (ono to stejně většinou ani nejde, zvlášť když chodí do stejné školy). Odpusťte si poznámky typu: „U nich doma se nezdraví? Chová se jako neandrtálec!“ nebo „Mohla by se aspoň občas učesat!“ Docílíte tím jediného – předvedete se jako tupý a omezený dospělák, který nemá šanci jeho skvělé přátele vůbec pochopit.

Ostatně, mnohdy to tak vážně může být. Příčiny našich rozpaků a výhrad, které pociťujeme k novým objevům našeho dítěte, nejsou vždycky úplně „košer“. Není to třeba žárlivost? Ono to docela zabolí, když na sobotu naplánujete super výlet a místo nadšeného jásotu se ozve zklamané: „Jé, my jsme chtěly jít s Monikou ven…“ A co když se Monika jmenuje Horváthová, má dalších šest sourozenců a tatínka, který nikdy nepracoval? Dokážete se upřímně radovat, když si s vaší dcerou navzájem zaplétají copánky a tancují na písničky od Shakiry?

Pro klid duše: zkuste se někdy přemoci a pozvěte nežádoucího kamaráda k vám domů. Připravte něco dobrého a předveďte se jako skvělá přátelská máma, na kterou bude vaše dítě pyšné. Povídejte si s „vetřelcem", zajímejte se o jeho zájmy a názory. Kdoví, třeba se aspoň části svých obav a předsudků zbavíte.

Rázně zakročit je nutné jedině v případech, kdy zjistíte, že se vaše dítě s novými kamarády věnuje ulamování stěračů u aut nebo sprejování po zdech. Jinak - zatněte zuby a zůstaňte vstřícným, kdykoli ochotným partnerem k rozhovoru nebo uchem připraveným ke svěřování. Nechte si o všem vyprávět, ptejte se, ale pokud možno nekritizujte. Většina dětí se až do nástupu puberty mírnému a tolerantnímu vedení nebrání – naopak, je jim příjemné, že se o ně rodiče zajímají, že je sledují a současně ochraňují. Jen tak si zachováte přehled o tom, s kým si vaše dítě přátelí a jakým způsobem tráví volný čas.