Tak jsem si tak zavzpomínala a napadla mě jedna příhoda. Asi v 6. nebo 7. třídě jsme byli na škole v přírodě. A byli tam s námi i děti z třídy o rok níž (fuj, mimina, s těmi jsme se nebavili!!!).
Jeden kluk z „malé“ třídy poslal mé kamarádce psaníčko, že jí jako posílá pusu a miluje jí. No, urazilo nás to všechny, co si to kluk jeden hnusná dovoluje! A ještě ke všemu jsme věděly, že totéž poslal o den dřív jiné naší spolužačce, se kterou jsme se ovšem v žádném případě nekamarádily. Umíte si představit ten horor? Tak jsme napsaly psaníčko, jestli tu pusu nechtěl poslat oné druhé dívčině, a statečně jsme zaběhly na patro chaty, kde inkriminovaný chlapík bydlel. Statečně jsme otevřely dveře pokoje, psaníčko tam hodily a utíkaly pryč… Jenže ouha, v tu dobu u nich dlela na pokoji vychovatelka, a tak nás promptně odchytila a začala ten hnusný zločin vyšetřovat. Jak to, že děvčata ve slušné socialistické společnosti mohou jen tak vtrhnout k chlapcům na pokoj a donášet jim psaníčka o puse???????? Jak se tak nechutně můžeme podbízet??????? Stály jsme tam v pozoru před těmi „malými“ kluky a bylo nám hrozně. A přišlo dovršení – otázka na tělo – TO JSTE PIONÝRKY? ŽE SE NESTYDÍTE!!!!!! A dodnes si pamatuji tu úlevu, se kterou jsem stačila šeptnout – já ne…
Přeji všem krásný vzpomínací den
catcat
Milá catcat, opravdu, opravdu nevím, jestli ses tehdy neměla alespoň maloučko zastydět. Být pionýrkou, to přece nebylo jen tak... :o))
Děkuji za krásný vzpomínkový příspěvek a čtenářce catcat posílám dáreček od redakce. Pište i vy, na co nejraději a nejčastěji vzpomínáte? Náš redakční e-mail je tu pro vás...
Všechny Vás srdečně zdravím, vaše editorka dne
Nový komentář
Komentáře
cha,cha, já pionýrka nebyla, heč
lilithheta: nojo, děvče, ale moje zkušenost je z doby tuhé normalizace...
Já byla pionýrka i jiskřička a docela ráda. Bydlím na vesnici a vše se odehrávalo v duchu bobříka odvahy, táboráků, výletů, atd. Co byl ve skutečnosti pionýr jsem se dočetla až nedávno v Reflexu. Od páté třídy, po převratu, jsem začala chodit do skauta a to mi vydrželo asi měsíc - hrozná pakárna (za hodinu jsem popsala dvě stránky poznámkama).
To jsme s holkama taky často slýchaly - "To jste pionýrky ?!?" - když jsme například byly přistiženy na cizích třešních... ale já taky pionýrka nebyla
Já jsem ve 4. třídě poslala zamilované psaníčko klukovi, který byl o 4 roky starší,takže v osmé třídě. Byla to pro mě hrozná potupa,když dával to psaníčko číst,kde komu a oni z toho měli ohromnou srandu. Nechtěla jsem pak chodit vůbec do školy.
Merylko, já právě nebyla ta pionýrka