Několik drsných zážitků z dětství nám vylíčila čtenářka s nickem ekleinovka. Aby toho nebylo málo, přidala ještě příběh své dcery, závodní plavkyně. Co myslíte, dá se vyhrát se zlomeným prstem? To se dočtete v jejím poutavém příspěvku

Krásný ničím nerušený den všem ,kteří zavítají na Váě portál....Dnešní téma - SÁDRA - je pro mne velice podnětné, protože zážitků mám mnoho a tak uvedu jen několik z nich.Protože jsem byla velmi živé dítě,nebylo o různé úrazy nouze. Jeden byl hodně špatný....

Lezli jsme s dalšími výtečníky po lešení na stavbě - v té době byly hitem ,,žabky,,.Při seskoku dolů jsem přistála na ostré hraně plechu, která se mi zasekla dole do nohy - přeťala tepnu, poškodila kloub. Instinktivně jsem nohu vyrvala z ostří a zamáčkla ránu rukou. Vůbec nic mě nebolelo.Ostatní letěli pro mého taťku, který jednal rychle - rychlý převoz, operace, hospitalizace. To byly prázdniny.

Nohu mi dali do sádry - klasické - a odjela jsem s rodiči a s berlemi do Bulharska. Marně babička rodiče prosila, ať mne nechají u ní. Celou dovolenou jsem probrečela, do vody jen na matraci, sádru omotanou igelitem. Kolikrát mne spláchla vlna, takže byla nacucaná vodou a pořádně těžká. Pak přišel den úlevy - v Burgasu mi ji snížili na kotníkovou a prostřihali stehy.

Jenže - já byla celá opálená a moje levá noha bílá jako sníh. A už jsem plakala zase...nakonec jsem se přikryla prostěradlem a vystrčila na sluníčko levou nohu .,,Táto, ta holka už zase neví, co by,, ,pravila mamka a preventivně mne opět propleskla.J ak já se těšila domů!!!! Konečně odjíždíme, hurá za babičkou!!!

Pak to přišlo, u Szekesvegerváru byla namoklá silnice, warťas naproti dostal hodiny a práskl to rovnou do nás. Měla jsem ,,letecký,, den. Prolétla jsem předním sklem někam do pole...To si ale vůbec nepamatuju. Probrala jsem se v nemocnici a levá noha opět celá v sádře - tentokrát zlomená. Měla jsem štěstí v neštěstí, přežila jsem a rodiče také. Posádka druhého auta takové štěstí neměla.

Tak to byly moje nejhorší prázdniny =((((

Další je zážitek s mojí dcerkou. Závodně plavala, měla ,,namakáno,, ,bylo před mistrovstvím republiky, odkud pravidelně vozila sbírku medailí. Na gymplu hráli basket, shýbla se pro míč a její robustní spoluhráčka jí přišlápla prostředník pravé ruky. A bylo. Volali mi ze školy : ,,Paní Kleinová, nelekejte se, Klára má zlomený prst, odvezte ji do nemocnice.,,Ubrečená dcerka ne z bolesti, ale z toho, že půlrok dřela na mistrák a ten je teď v tahu, vyváděla pořád víc a víc.

Když nám na rtg řekli, že je zlomená kost a rozdrcené kloubní pouzdro, dostala záchvat hysterie. Když jí dávali dlahu, drama pokračovalo, to už měla oteklé oči, že na ně neviděla. Když jí řekli, že za týden sádru dotočí, byla už na kolaps a já z ní pomalu také. Nějak to pořešíme, slíbila jsem jí, abych měla chvilku klid.

Na mistrák odjela. Před starty jsme sundali dlahu a tři prsty náplastí slepili k sobě. Odplavala všechny starty včetně štafet. Muselo to hrozně bolet, ale ona je takový ,,dříč,, ,který nic nevzdává. Stála na bedně. Několikrát. Medaile už přebírala se sádrou. Po návratu domů jsme nechali dát lehkou - modrou, kterou měla ještě 5 týdnů.

Byl to risk,naštěstí vše dobře dopadlo.

ekleinovka

Tak to smekám před vaší dcerou, je borec a moc statečná. Asi po vás. I když její ošetřující lékař by z vašeho postupu radost zřejmě neměl

Reklama