Kdo by v dnešní uspěchané době neměl Den blbec ??? Já teda ty dny mívám pravidelně a už jsem si docela i zvykla. Ale snad největší z těchto dnů byla právě tato sobota, kdy náš dobrý kamarád slavil 50. narozeniny na rodeo crossových závodech…
Ráno by to ještě šlo. V klidu jsme s manželem vstali, nachystali dárky ke dveřím (můj táta nám je měl po závodech dovézt na místo oslavy) a šli jsme. Došli jsme, dali si pivko a povídali si s dalšími kamarády a čekali, až začne závod, kdy měl závodit i náš oslavenec. Za půl hodinky jel manžel vyzvednout věnce pro vítěze, a tím to začalo. Po cestě tam ležel na cestě nějaký muž. Prý ho porazilo auto a ujelo, nebylo mu rozumnět, tak manžel volal záchranku. Přijel z toho úplně špatný, ale dalo se to. Potom se začalo mluvit o tom, že to byl nějaký místní opilec, kterého někdo „jen“ zmlátil. Neřešili jsme to a užívali si závodu. Po pár minutách jsme komplet všichni, co jsme tam byli, dostali vosí žihadla. Dobrý začátek dne, řekli jsem si, a já už začala tušit, že to bude zase jeden z těch „fajn“ dnů. Kdy se všechno „daří“.
V druhém kole našemu kamarádovi a oslavenci v jedné osobě uletělo kolo a nemohl jet dál. Manžel je naštěstí automechanikn a tak mu to opravil – díky němu náš kamarád vyhrál celý závod. Ostatní už byli v pohodě, bez dalších katastrof ale… byla jsem se projet v offroadové tatře 4x4… jak s námi vyjížděl kopec smrti, já blbec jsem se nedržela a narazila celou váhou do repro bedny a narazila si škaredě lopatku a žebra… no nic. Jak jsem vystoupila, šla jsem se najíst a přitom mě někdo hnusně spálil do nohy cigaretou… “já už to kašlu…“ rozčilovala jsem se… to není možné, kdy už to skončí…
Pak byl chvíli klid. Začala oslala a bylo dobře. Tancovalo se, pilo a hodovalo… ale jak se blížil odchod domů… někdo si udělal kafíčko a celé mně ho vylil na ruku… “to už není možné…“ brečela jsem bolestí a tahala notně společensky unaveného manžela domů. Po cestě domů jsem ještě ztratila oblíbený náramek a ukopla si palec na noze, jelikož sem měla jenom cukle… Manžela jsem musela celou cestu tahat do kopce a tahat všechny věci, jelikož on si nesl grilovanou kost a MUSEL ji sníst než dojdeme domů, aby mohl našemu hafanovi dát zbytek. Domů jsem došla úpně vyčerpaná a unavená…
Ráno se probudím, celá dobitá, odřená a spálená a manžel povídá: ,,To byla super akce, co? Všechno se povedlo, bylo to naprosto skvělé…“ Myslela jsem, že ho asi zabiju, přehodila si peřinu přes hlavu a spala celý včerejší den...
Š.
Děkujeme za dramatický příběh :)
Já bych tedy za tohle asi manžela na Vašem místě zakousla :)
Nový komentář
Komentáře
já být na tvém místě tak tak nad tím uvažuju také že zabyju.Ale jinak super akce ale jak prokoho spíš pro tvéjo manžela
Super akce
Omlouvám se, jsem Ostravačka a cukle jsou vlastně žabky - pantofle co jsou vpředu přes palec....ale přežili jsme to a budem na to dlouho vzpomínat. Teď už se tomu taky jen směju ale ten večer mi do smíchu už nebylo
a pozor. Teď v sobotu slaví pro změnu druhý kamarád 30tiny - už teď se děsím co se zas kde vymamlasí
Kousy kous.
tak to je opravdu povedenej den
Opravdu "povedená oslava-super akce",co můžeš chtít po chlapovi?
Zdá se, že v tomto příspěvku korektor poněkud "zaspal" - nic proti autorce.
Kdyby ses taky vylepšila, nemusela jsi být nabručená.
Petique: taky jsem se chtěla zeptat, co jsou to cukle, teď by mě spíš zajímalo, kde se tento výraz používá?
já bych ho taky kousla...kdo neví co jsou cukle?
Mifaela: pantofle
Tak to je fakt moc, to už bych si myslela, že se proti mě někdo spikl
Hlavně, že jsi to přežila
Juana: cukle jsou takové ty pantofle na podpatku...
jinak fakt super akce...
D.Tara: no tak tohle teda nemá opravdu chybu - je to den blbec jak vyšitej. Chudáčku se divím, že jsi to přežila relativně ještě ve zdraví
Hlavně že měl svůj žvanec...
Zase máš na co vzpomínat!