Když se tak prodírám tématy o bydlení, nemohu se ubránit vzpomínce na svůj první byt. Abych byla přesná, nebyl můj, ale bydlela jsem v něm sama a bylo to moje první útočiště, kam jsem utekla z neosobních kolejí. Koleje jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Pominu-li absolutní nedostatek soukromí, nepříliš čisté sprchy s věčně rozhašenými kohoutky, nejděsivějším zážitkem byla společná kuchyňka. Kuchyňka je opravdu nadnesený výraz, prostě místnost s naškvařenými vrstvami překypěných pytlíkových polévek na vařičích a nekonečná škála zápachů z připálených pokrmů. A všudypřítomný ryk, mixovaný různými hudebními žánry, nekončící ani hluboko po půlnoci. Uznáte, že v tom se nadalo žít, soustředit, učit, spát, natož pracovat.

 

A tak jsem po první příležitosti pronajmout si malý byteček skočila s nadšením. Platila jsem za něj symbolických 360,- Kčs, teď se asi smějete, protože za tuto částku byste si dnes nepronajaly ani psí boudu čtvrté kategorie, ale bylo to tak. Garsonka v paneláku na sídlišti Lhotka pro mě navždy zůstane sentimentální vzpomínkou na studentská léta. Ke štěstí mi stačily tři matrace, police s knihami a klec s andulkou. Ani stůl jsem neměla, kreslila jsem na zemi, na zemi vznikla i moje diplomka a dodnes, i  když stůl pochopitelně mám, se na zem ráda vracím. Mám lepší odstup. Hold, co se v mládí naučíš…


Ale abych nemluvila jen o sobě. Vzpomněla jsem si na první kutloušky svých kamarádek. Romana obývala polosuterénní špeluňku v Karlíně s výhledem do šedivých zdí malého dvorečka. Časem ho ale tak zkultivovala, že se postupnými výměnami propracovala až ke slunnému tři plus jedna s výhledem na Prahu. Je to podnikavá holka. Dagmaře koupil první byt tatínek. To se tak někdo má. Byl to roztomilý byteček ve vinohradském činžáku v  pátém patře bez výtahu. Pamatuji si jeho romantickou atmosféru s fůrou drobných obrázků a pičičandiček. Vydržela tam až do doby, než se jí narodil první syn. Byteček pod nebem a těžký valibuk ve fusaku, to nešlo dohromady. Se svým současným manželem a dalším synem na cestě přesídlili do prostornějšího bytu na Smíchově, kde žijí dodnes. A Ilona to vůbec vyhrála. Její rodiče usoudili, že jim postačí dva plus jedna, a nechali jí rovnou fantastický byt ve vile se zahradou ve Strašnicích. Byt rozlohy fotbalového hřiště, s dvěma terasami a obrovskou koupelnou obloženou žlutým travertinem. Prostě luxus.


Jak vzpomínáte vy na své první byty, kutloušky a hnízdečka?
Jak jste získaly svůj první byt?
Zdědily jste ho, koupili vám ho rodiče?
Co pro vás znamenal?
Bydlíte v něm dodnes?
A co podnájem, pronájem?
Bydlely jste u nějaké zajímavé osoby?
Nebo nesnesitelné bytné?
Kolikrát jste se stěhovaly?


Podělte se s námi o své vzpomínky, zážitky a třeba i fotografie.

Reklama