Když se tak prodírám tématy o bydlení, nemohu se ubránit vzpomínce na svůj první byt. Abych byla přesná, nebyl můj, ale bydlela jsem v něm sama a bylo to moje první útočiště, kam jsem utekla z neosobních kolejí. Koleje jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Pominu-li absolutní nedostatek soukromí, nepříliš čisté sprchy s věčně rozhašenými kohoutky, nejděsivějším zážitkem byla společná kuchyňka. Kuchyňka je opravdu nadnesený výraz, prostě místnost s naškvařenými vrstvami překypěných pytlíkových polévek na vařičích a nekonečná škála zápachů z připálených pokrmů. A všudypřítomný ryk, mixovaný různými hudebními žánry, nekončící ani hluboko po půlnoci. Uznáte, že v tom se nadalo žít, soustředit, učit, spát, natož pracovat.
A tak jsem po první příležitosti pronajmout si malý byteček skočila s nadšením. Platila jsem za něj symbolických 360,- Kčs, teď se asi smějete, protože za tuto částku byste si dnes nepronajaly ani psí boudu čtvrté kategorie, ale bylo to tak. Garsonka v paneláku na sídlišti Lhotka pro mě navždy zůstane sentimentální vzpomínkou na studentská léta. Ke štěstí mi stačily tři matrace, police s knihami a klec s andulkou. Ani stůl jsem neměla, kreslila jsem na zemi, na zemi vznikla i moje diplomka a dodnes, i když stůl pochopitelně mám, se na zem ráda vracím. Mám lepší odstup. Hold, co se v mládí naučíš…
Ale abych nemluvila jen o sobě. Vzpomněla jsem si na první kutloušky svých kamarádek. Romana obývala polosuterénní špeluňku v Karlíně s výhledem do šedivých zdí malého dvorečka. Časem ho ale tak zkultivovala, že se postupnými výměnami propracovala až ke slunnému tři plus jedna s výhledem na Prahu. Je to podnikavá holka. Dagmaře koupil první byt tatínek. To se tak někdo má. Byl to roztomilý byteček ve vinohradském činžáku v pátém patře bez výtahu. Pamatuji si jeho romantickou atmosféru s fůrou drobných obrázků a pičičandiček. Vydržela tam až do doby, než se jí narodil první syn. Byteček pod nebem a těžký valibuk ve fusaku, to nešlo dohromady. Se svým současným manželem a dalším synem na cestě přesídlili do prostornějšího bytu na Smíchově, kde žijí dodnes. A Ilona to vůbec vyhrála. Její rodiče usoudili, že jim postačí dva plus jedna, a nechali jí rovnou fantastický byt ve vile se zahradou ve Strašnicích. Byt rozlohy fotbalového hřiště, s dvěma terasami a obrovskou koupelnou obloženou žlutým travertinem. Prostě luxus.
Jak vzpomínáte vy na své první byty, kutloušky a hnízdečka?
Jak jste získaly svůj první byt?
Zdědily jste ho, koupili vám ho rodiče?
Co pro vás znamenal?
Bydlíte v něm dodnes?
A co podnájem, pronájem?
Bydlely jste u nějaké zajímavé osoby?
Nebo nesnesitelné bytné?
Kolikrát jste se stěhovaly?
Podělte se s námi o své vzpomínky, zážitky a třeba i fotografie.
Nový komentář
Komentáře
Než jsem konačně začala bydlet ve SVÉM bytě stěhovala jsem se 4x.Dalo by se říct že už jsem odborník
Jsem to dočetla. Ty zdrobněliny! Fujtajxl!
Ostatně, pětipatrový dům MUSÍ být vybaven výtahem, třeba dodatečně. Takže počkat si, dočkala by se.
fialinka: přesně tak
taky toužím po prvním bytě
mně se na kolejích docela líbilo - až na ten rok, kdy jsem byla na pokoji s Vietnamkou
můj první byteček byla jen jedna místnost, nebyl tam ani hajzlík, ani koupelna... ty byli společné pro dvě partaje na chodbě.. když si teď na to vzpomenu
muj první byt je tam kde jsem ted´s mojí rodinou,bydlíme u mých rodiču a neustále jen slyším o vystěhování...ach jo
a ta Sazka nám taky neumožní aby jsme si něco vlastního koupily
renatach:
Radka27: nikdo tě nenutí, abys tomu věřila
ale pravda je to přímo pravdoucí
Meander: sem s ním
damanka: tak promiň, nevěděla jsem, že tě to tak rozhodí
ale zas to vem tak, že už je to víc jak 30 let
bonda: no, já jsem z těch, co se musí postarat sami, a při úplně normálním platu to ve dvou lidech jde, s pomocí hypoték a stavebních spoření. Není to zadarmo, ale je to tvoje, a ty splátky jsou únosné. i když těm, o které se postarali rodiče, trochu závidím..
Jájja: S tím nesouhlasím, kde by na to mladí vzali při těch dnešních cenách bytů? Co dnes nevyženíš, nemáš už celý život.
Vera.Macík: Ne každému zařídí bydlení rodiče, naopak, většina mladých se musí postarat sama.
já se přestěhovala od rodičů rovnou k přítelovi...jsme spolu rádi, byteček krásně zařízenej, ale stejně mívám někdy pocit, že mi něco uteklo..
Amálie: To jsi dobrá. Já to spočítám na prstech jedné ruky : 3.