Je to už pár let, co jsem jela s kamarádkou vlakem do Brna. Cíl naší cesty byl ryze entomologický - jely jsme totiž navštívit jejího známého, velkochovatele šestinohého zvířectva všeho druhu (v poměrně malém bytě měl desítky terárií se vší možnou havětí). A jako dárek si má kamarádka odvážela dvě strašilky a čtyři cvrčky. Daly jsme je do krabičky s dírkami a šup s nimi do batohu.


Cesta vlakem z Brna do Ostravy trvala přes 2 a půl hodiny. Zpočátku se pravděpodobně hmyzáci neustálého rytmického drkotání vlaku po kolejích báli, možná je uspávalo, jisté je, že asi po hodině jízdy ji už začali brát buď jako provokaci, možná jako soka, možná se jen chtěli přidat, těžko posoudím, jelikož o hmyzu vím toliko, že má vícero nožiček. Každopádně začal koncert… zpočátku nesměle, tak pro jeden nástroj, a za pár minut už to byl asi celý cvrččí kvartet. Spolucestující se zpočátku pobaveně usmívali, jenže jak minuty utíkaly, cvrkání už každému znělo v uších i v těch krátkých pauzách, které si hmyzáci na „výměnu not" dávali. Postarší pán to vzdal jako první, prohlásil pobouřeně něco o úrovni Českých drah a dezertoval. Brblání ostatních sílilo a my jsme jim jen pobouřeně přitakaly a divily se taky. Přivolaný průvodčí jen pokrčil rameny a doporučil nám výměnu kupé. Jelikož byl ale vlak tradičně přeplněný, zbylí čtyři cestující zůstali sedět a „užívali si" zvuků divočiny, a že cvrčci měli výdrž!


Už se nedozvím, jestli po tom, co jsme vystoupily, došlo zbylým cestujícím, jak se věci měly, ale myslím, že jim ještě dlouho po tom, co slyšeli jakýkoliv cvrkot, musela naskakovat kopřivka.

Gabsi

Gabsinin příspěvek se už včera do vydání nevešel, ale byla by ho škoda - už jenom proto, že se mezi tou záplavou cestujících koček a psů zabývá živočichy velmi nezvyklými... Mně tedy vždycky připadaly cvrččí zvuky vyloženě příjemné, vyvolávají ve mně představu teplé letní noci, romantiky, Středomoří, cikády, olivovníky... ééé, no dobře, zpátky na zem. Ale věřím, že v malém kupé mezi Ostravou a Brnem to může časem omrzet. :-)

Reklama