1. Granadír. Týmto by sa mal celkom seriózne zaoberať UNICEF.
2. Ryžový nákyp. Čo k tomu? No, síce v inom kontexte, ale Mňága a Žďorp kedysi vtipne glosovali, že „Kdo nežral hlínu, ten to neocení..."
3. Rajčinová polievka. Samozrejme vždy bohato dochutená výberovým parmezámom.
4. Vajcová polievka. Neviem, prečo v škole varia to, čo žiadny normálny človek nevarí sebe a svojej rodine...
5. Vyprážaný syr. Za normálnych okolností ho mám strašne rada, ale chcela by som vidieť produkty, z ktorých potom vyrábali ten školský „syr".
6. Malinovky. V našej škole museli mať špeciálne odmerky, ktoré presne vypočítali, koľko treba dať na 100 hektolitrov vody sirupu, aby ju to zafarbilo, ale nijako chuťovo neovplyvnilo.
7. Rizoto. Úprimne povedané, mne aj chutilo, ale vzhľadom na to, že som si mohola dať aj 10 duplí, usudzujem, že príliš obľúbené nebolo.
8. Kôprová omáčka. V mojom súkromnom rebríčku veľmi vysoko.
9. Čevabčiči. Vy ste tomu nehovorili hovno? Čo na tanieri, to na jazyku...
10. Tlsté mäso. Kedykoľvek a kdekoľvek.
Máte aj Vy nejaké „obľúbené" jedlo z jedálne?
Krásny deň Vám praje cilka33
P. S.: Dnes mám narodeniny a očakávam návštevu, takže sa už dnes nestretneme.
Nový komentář
Komentáře
Já si žádný šoky z jídelny nepamatuju, ale rýžový nákyp, rajskou a vaječnou polívku a koprovku jsem milovala a můžu dodnes.
Byla jsem v tomto ohledu velmi vděčné dítě 
...a nebo u nás vařili vcelku slušně.
Grenadýr - o tom jsem nikdy neslyšela, ale znám uhlířinu - to jsou zase brambory a knedlíky opečené dohromady.
My tomu grenadýru bez nudlí říkáme brambory na paprice.Vydrží dloouuho horké, moje prababička prý říkala,že vydrží teplé cestu do Prahy......A rybí tuk jsem musela užívat v 5 letech po "slepáku" ,abych se spravila.Bohužel---jeho účinek pokračuje i teď,co jsem v důchodu.
V mateřské škole (60.léta) jsme povinně nastupovali do řady a polykali RYBÍ TUK, který přidělovala úča jednou lžící. To jsem polknout nedokázala a držela to v hubě abych to posléze odložila do hrnku s bílou kávou k svačině. Ani rybí tuk, ani bílý kafe nemůžu ještě dodnes
U nás v jídelně teda vařili docela slušně, mně tam chutnalo... Ale žebříček "oblíbených" jídel mám taky, třebaže krátkej...
);
A tomu všemu nasazoval korunu ten odpornej jídelnovej puch z toho starýho hadru, co s ním uklízečka nejdřív vytřela celou školu a potom i vikslajvant na stolech...
Na prvním místě byla taková hnusná oranžová polívka neurčité chuti, co v ní plavaly kolečka fujtajblovýho párku i s nepoživatelnou slupkou (nevím jistě, jak se jmenovala, možná frankfurtská nebo francouzská, fakt si nepamatuju, moje psýcha vytěsňuje všechny ošklivé zážitky hluboko do podvědomí
na druhém místě bylo cokoli s hovězím masem, které NIKDY nebylo k ukousnutí, ať to bylo cokoli, hovězí bylo vždycky jako podrážka a navíc v něm vždycky byla spousta "tlustýho", který se bůhvíproč muselo povinně jíst (nebo všelijak pokoutně vyhazovat).
No a na třetím místě byl "čaj" (taková nasládlá, smradlavá hnědá voda, abych byla přesná), vyráběný nejspíš vyvářením starých fuseklí celého učitelského sboru...
Ale jak říkám, jinak dobrý
Tý jo, tak grenadýr, to jsem asi nikdy nejedla ani neviděla. Ale obecně nejvíc nenávidim koprovku a rejžovej nákyp. Fuuuuj..
oprava: vodou
Jo, zapomněla jsem dodat, že se ty brambory musí zalít vobou
(vody by mělo být tolik, aby brambory byly těsně pod hladinou, nesmí jí být více, jinak z toho bude polívka 
)
U nás doma (i doma u spolupracovnic) je grenadýrmarš oblíbený. Děláme ho (já i kolegyně) tak, že se veliká cibule rozkrájí na drobno, usmaží do červena, na to se nasype poměrně hodně sladké červené papriky a rychle (hned po paprice) se na to nasypou na malé kostičky rozkrájené syrové brambory. Když se se sypáním brambor opozdíte, budete mít papriku spálenou a můžete začít znovu
. Současně si vedle uvaříme těstoviny. Chce to kvalitní bezvaječné těstoviny (my domů kupujeme "mašle" nebo větší vrtule), pozor nerozvařit, byl by z toho maglajs. Brambory se vaří do skoroměkka a pak je potřeba je zčásti rozšťouchat (ale tak, aby to bylo zčásti na kaši a zčásti s kousky brambor. Pak se to smíchá dohromady s těstovinami (množství tak půl na půl) a hlavně se to celé polije smaženou cibulkou (u nás doma jí musí být hodně). Fakt to není špatné.
Joo, "grenadýrský pochod" - v jídelnách pojato jako smíchané zbytky příloh z celého minulého týdne :-)
Grenadýr ze školní jídelny nepamatuji, doma jsme ho nedělali... ale není to tak dlouho, kdesi kdosi (v televizi) vařil recept nazvaný "nějaké" (skleróza - nepamatuji jaké) fleky, zdál se mi přijatelný, tak jsem to zkusila. Až jsem to uvařila, zjistila jsem, že je to takový vylepšený granadýr. Vylepšený uzeným masem, sýrem a čerstvou paprikou. Docela to jde : -)
Myslím, že granadýr je to, čemu kamarádka říká grenadýrmarš - těstoviny, nejlépe flíčky, smíchané s brambory na cibuli a paprice. Jednou to vařila v televizi manželka Radka Brzobohatého. Tak jsem to vyzkoušela - brambory nám chutnaly, nudle jsme z toho příště vynechali.