Foto: Silvie Jurečková
Vyrážíme z parkoviště Šerlich na česko-polských hranicích, který se nachází kousek od vyhlášené Masarykovy chaty, po hřebenovce Jiráskova cesta na nejvyšší vrchol Velká Deštná (1 115 m). Je to nejsnadnější přístup na vrchol, 3,5 km kilometrů do mírného kopce.
Cesta je strojově upravovaná pro běžkaře a je dost široká, aby se turisté a sportovci na běžkách byli schopni navzájem vyhnout. I s outdoorovým kočárem na lyžinách a dítětem na bobech jsme nikomu nepřekáželi a dalo se kolem nás pohodlně projet. Cesta jde hlavně ze začátku do mírného kopce, děti je tedy dobré již od začátku motivovat, aby si boby či sáňky táhly samy. Různé hry a pošťuchování, kdo bude dřív nahoře, zabralo. Už od Šerlichu je celou cestu plno sněhu a i stromy jsou pokryté bílou barvou od vršku až na zem. Příroda zde vytváří nádherné mrazíkovo království. Pokud začnou děti stávkovat, není problém je na bobech táhnout, protože čím blíže k vrcholu, tím rovnější terén.
Foto: Silvie Jurečková
Kousek od vrcholu je bouda Horské služby s malým bufetem, kde se můžete kdykoliv schovat, samotné bistro je však otevřené pouze o víkendu. V desetistupňovém mrazu a silném větru je člověk za tento kousek závětří a relativního tepla vděčný, my ale vzali přístřešek raději obloukem, aby se děti nerozseděly, a zamířili jsme rovnou na vrchol. Tam již třetím rokem stojí nová moderní rozhledna.
Foto: Silvie Jurečková
Tato královna Orlických hor je vysoká 19 metrů a získala cenu Stavba roku 2020 Královehradeckého kraje, pyšní se dokonce i dalšími tituly. Na vrcholu Velké Deštné stála již koncem 19. století dřevěná rozhledna, drsné vysokohorské klima ji však permanentně ničilo a po různých obnovách a náhražkách novými stavbami ve tvaru pyramidy (1992, 2004) byla nakonec v roce 2010 stržena. V letech 2018 a 2019 pak byla za 4,7 mil. vystavěna nová, která má nosnou ocelovou konstrukci obloženou dřevem. To jí snad zajistí dlouhou životnost.
Foto: Silvie Jurečková
Celá rozhledna byla pokrytá zmrzlými bílými jehličkami, schody neklouzaly, ale na vrcholu byl obrovský vichr. Dechberoucí výhled ale i za toto mrazivé utrpení stál, i když jen na pár minut. Při dobrém počasí uvidíte Rychnovsko, polské Stolové a Bystřické hory, Králický Sněžník, možná i Krkonoše a Ještěd. Většina běžkařů i pěších zde udělá „povinné“ foto a razí zase rychle dál.
Foto: Silvie Jurečková
Na zpáteční cestu můžete zvolit jinou trasu a udělat tak okruh, nás místní vytrénovaný běžkař odrazuje, že druhá cesta je jen pro běžkaře. Je fakt, že asi po 700 m po cestě ze Šerlichu se trasa rozdvojuje a rozcestník ukazuje cedulky doleva pro pěší a doprava pro běžkaře. Rozdělení respektujeme a vydáváme se stejnou trasou zpět. Z kopce už to „konečně“ začíná bavit i děti a cesta rychle ubíhá. Střídavě je taháme na bobech, občas jedou samy. Konečně mohou ulevit unaveným nožičkám. Na parkovišti jsme i v tom mrazu cobydup. To hlavní, co bylo na cestu zpět potřeba, byly sladkosti na motivaci (ty nám ale bohužel po cestě zmrzly).
Foto: Silvie Jurečková
Na vrchol se můžete vydat i z Luisina údolí, kde se dá také zaparkovat, cesta je pak kratší, má jen 1,9 km, zato je přirozeně strmější, převýšení je cca 240 metrů.
Tip: Na Šerlich jsme jeli z obce Zdobnice, která se nachází mezi lyžařskými středisky Říčky a Deštné. Silnice ze Zdobnice na šerlišské parkoviště byla ale neupravená, vyjeté zledovatělé koleje, vhodná jen pro zkušené řidiče. Sněžné řetězy v autě pro jistotu s sebou!
Foto: Silvie Jurečková
Gravitační anomálie
Pokud to vezmete přes Zdobnici, vyzkoušejte v nedalekém Kačerově unikátní zajímavost – magnetický kopec, který „přitahuje“ předměty. PET lahev naplněná vodou se zde zdánlivě kutálí do kopce, automobily vyjíždějí v místech, která vypadají jako stoupání, na neutrál, a cyklisté jedou bez šlapání. Tato gravitační anomálie kousek nad vesnicí je pro jedny záhada, pro druhé jen optický klam. Lidské oko zde nedokáže odlišit mírné stoupání od mírného spádu. Zkoušíme vše na vlastní kůži: kamarádka kousek vyjede a dá auto na neutrál, zdá se, že samo jede do kopce. Já jezdím autem sem a tam, každých pár metrů zkouším neutrál a nic. Auto se přirozeně zastaví, jede samo jen z kopce. No, vyzkoušejte sami. Na mapy.cz toto místo označené není, ale google mapách stačí zadat Magnetický kopec Kačerov a víte, kam zamířit.
Foto: Silvie Jurečková
Máte ještě sílu na další výlet?
Pokud budete v Orlických horách více dnů, můžete vyzkoušet i výlet z parkoviště Tvrz Hanička kousek nad Rokytnicí až na Anenský vrch. K tvrzi je to z parkoviště 1,5 km pořád do kopce, na Anenský vrch pak další 3 km. Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Do konce dubna je tvrz uzavřena, obehnaná ostnatým drátem, před ní je však přístřešek s otevřeným vyvýšeným ohništěm, kde se můžete schovat a případně i zapálit oheň a trochu se ohřát. My tam našli čerstvé uhlíky a třísky a dřevo na podpal. Jen sirky chyběly. Cestu od tvrze na Anenský vrch lemují pěchotní sruby, což je hlavně pro děti dobrá motivace k postupu kupředu. Na Anenském vrchu stojí zmrzlá dřevěná rozhledna, je tam i piknikové místo na svačinu. A pokud máte děti, nezapomeňte boby s sebou! Cesta zpět je z kopce a na bobech rychle ubíhá. U parkoviště pak můžete prozkoumat ještě další pěchotní srub, pokud tedy budete mít sílu. Přeci jenom v třeskuté zimě může být pro někoho 9 km pořádná výzva.
Nový komentář