Chystáte se do Paříže?
Neberte s sebou žádné jídlo, stačí platební karta. Tou můžete platit skoro všude, sledujte nálepky na dveřích. O bezpečnost se nemusíte bát, číšník má přenosný terminál, se kterým přijde přímo ke stolu, takže svoji kartu nespustíte s očí.
Než vstoupíte, podívejte se na ceny jídelního lístku, podle vzhledu se totiž někdy nepozná cenová úroveň.
U menu je dobré se zeptat na plat de jour = denní specialita.
A další dobrá rada – podívejte se, kde opravdu sedí Francouzi, tam klidně zajděte také.

Bohužel, i v Paříži se rozmáhají restaurace fast food, ve čtvrti St. Michel jsou restaurace řecké, čínské, thajské, vietnamské, italské. Nově otevírané bary jsou většinou španělské tapas. Objevují se irské puby.
Počet autentických kaváren a bister neustále klesá.

Jediná z tradičních institucí přetrvává – brasserie, někdy překládaná jako pivnice. Otevírá v časných ranních hodinách – ke kávě si tu kromě obvyklých croissantů můžete dát i vajíčka na tvrdo. Pravý croissant se krásně drobí a nááádherně křupe.
Můžete si dát i quiche – slané koláče se smetanovo-vajíčkovou našlehanou náplní - Poireau (pórkový), Lorrain (se šunkou), Fromage (sýr) .
Nikdo tu nic nemodernizoval, neničil, dokonce i jídelní lístky se od roku 1900 příliš nezměnily.

K obědu si můžete dát legendární cibulačku zapečenou se sýrem a bílým chlebem.
Po obědě třeba tartelettes – ovocné košíčky s čerstvými jahodami či malinami a krémem.

Odpoledne se zastavíte na studené pivo – na výběr i z 20 značek, našli jsme i Budvar a Pilsen Urquell.
Pokud budete v Paříži v měsících, které obsahují písmeno – r, budete mít i čerstvé ústřice.
A do brasserie se můžete vrátit po divadle na druhou večeři.
Zavírá se až v časných ranních hodinách, chvilku se uklízí – a už tu jsou první zákazníci na snídani.
Nejedna brasserie se pyšní tím, že od války neměla ani den zavřeno.

Jak vlastně tato tradice vznikla?
Německá anexe Alsaska na konci francouzsko-pruské války v r. 1871 způsobila hromadný odchod Alsasanů do Paříže.
Mnozí otevřeli lidové restaurace s typickým jídlem – choucroute (klobásy s kyselým zelím) a foie gras (husí játra), munsterský sýr podávaný s vařeným bramborem obaleným v kmínu, s dary moře – ústřicemi, ráčky, kraby, mušlemi.
Většina brasserie je zařízená ve stylu secese z přelomu století, dnes je většina označená za historické památky.

Každá čtvrť má nějakou specialitku – La Coupole je na rue Montparnasse, Charlot na Place Pigale. ..
A pár řádků historie

Bofinger na Place de la Bastille 
– majitel přijel z Alsaska v r. 1864 a otevřel si maličkou restauraci v bývalém skladu uhlí. Prodával klobásy, zelí a točené pivo.
Dnes je to nádherná restaurace, skoro muzeum, se skleněnou kupolí v místech, kde se dříve pálilo uhlí.

Lipp na St. Germain
Zdi a stropy pokrývají zrcadla. Patři rodině Caze. Chodili sem intelektuálové i politici, během oběda se sestavovaly a rozpadaly vlády.

Balzar na rive gauche
= levém břehu Seiny, vedle Sorbonny.
Zařízení je ze 30. let. Rád se chodil třeba Yves St. Laurent.

U obchodního centra Les Halles, dříve slavné „břicho Paříže“, je
Au pied Cochon
= u prasečí nožky. Říká se, že z prasete Francouzi spotřebují i kvičení – zde je specialita tzv. Pokušení sv. Antonína – prasečí ocásky, uši, kopýtka a rypáky – odvahu na to jsem, pravda, neměla. Stejně jako na nadívané kohoutí hřebínky.

Poblíž nádraží Gare St. Lazare je Mollard s nádhernými freskami s venkovskými náměty ve stylu Alfonse Muchy.

Tak co, pojedete to ochutnat a poznat?  

        
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ