„U syna začaly problémy s tiky kolem šestých narozenin. Z ničeho nic začal čas od času tak divně poškubávat hlavou, jako když nahazuje patkou. Jenže byl na ježka. Ptala jsem se ho, co to dělá, ale vůbec na to nechtěl odpovídat. Pak se to změnilo v pokašlávání, a nakonec v popotahování nosem. Nedovedete si představit, jak otravné to je! Často k nesnesení. Jenže praktická lékařka mi poradila, ať syna za tik nekáráme ani ho na něj neupozorňujeme. Prý jde nejspíš o přechodnou záležitost, která je u předškoláků celkem běžná. A taky byla. Asi za tři čtvrtě roku úplně zmizela. Naštěstí!“ popisuje maminka Anna (34) svou zkušenost s tikovou poruchou.
Foto: Shutterstock
Tiků, tedy náhlých, bezúčelně se opakujících pohybů nebo zvuků, může být celá řada. Například mrkání očí, krčení nosu, škubání krkem nebo krčení rameny, odkašlávání, hrdelní zvuky, popotahování nosem, chrochtání a podobně. Někdo má nutkání jen k jednomu tiku, jiný jich má hned několik. Průběžně se mohou měnit i střídat.
Nejčastěji se tiky dostavují ve chvílích, kdy je dítě ve stresu, necítí se dobře. Naopak zcela vymizí, když je zabrané do nějaké aktivity. Pokud se snaží nutkání k tikovému projevu potlačit vůlí, na čas to skutečně dokáže. Jenže se v něm hromadí napětí do té míry, kdy musí nutkání vyhovět a vybít se sériích těchto zvuků či pohybů.
U většiny dětí jde pouze o přechodný problém, který během jednoho roku úplně odezní. Existuje ale riziko (1 % dětí), že tiková porucha přejde do chronické formy. U ještě menšího množství dětí (1 z 1 000) se pak vyvine Tourettův syndrom.
Co je Tourettův syndrom?
Většina z nás ho má spojený jen s takzvanou koprolálií, tedy vykřikováním vulgarismů. Jenže tím trpí jen minimum pacientů. Obecně se formuluje jako vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění, mezi jehož základní příznaky patří pohybové a zvukové tiky. Dotyčný jich může mít jen pár, ale také celou řadu, a to v různé míře intenzity. K těmto potížím se bohužel u většiny dětí přidávají i další přidružené potíže. Od poruchy pozornosti (ADHD), přes obsedantně-kompulzivní poruchu až po deprese a sebepoškozování. Často se objevují i specifické poruchy učení jako je například dyslexie či dysgrafie.
Foto: Shutterstock
Netýká se to i vašeho dítěte?
Pokud se u něho nějaký nutkavý pohyb nebo zvuk, který nedokáže potlačit, projeví, není od věci poradit se s pediatrem. Opravdu zpozornět je třeba ve chvíli, kdy problém s tiky trvá déle než rok. Pak je na čase vydat se za odborníkem – dětským psychologem, psychiatrem či neurologem.
Zdroj informací: Národní zdravotnický informační portál, Neurologie v praxi, MUDr. Daniel Dražan
Nový komentář