Když odejde člověk, kterého milujete, nastane ticho. Tichoděsivé a křičící. Právě tak ho vnímá čtenářka Lenig ve své básni...

Jako ukázku svého básnění mi čtenářka Lenig poslala něco ze šuplíku?

„Už roky mám v hlavě TICHO, to bylo ještě z doby než jsem poznala svého současného manžela...“

Ticho

Je ticho
Děsivé
Ohromující
Křičící TICHO !

Mlčí telefony
Mlčí zvonek u dveří,
Mlčí sály
Mlčím já...

Ztichlo i moje druhé já,
nechce nic slyšet
A už vůbec odpovídat
na nějaké zvídavé otázky!

Mlčí kniha,
kterou se snažím číst..
Mlčí snad i hodiny,
jež se nehnou z místa.

Lásko, proč mlčíš i Ty??
Protože jsem Tě
Definitivně „zabila“....
Najednou odpoví mé druhé já..

Konečně jsi po měsíci pochopil,
že je konec
A smutně jsi odešel!
Najednou je TICHO!

TICHO všude
Ve mně,
V mém srdci
V mé duši...

Přesto nemohu říci:
Lásko vrať se...
Mohu jen říci,
že Tě stále miluji!

Ale už nemohu takhle dál!

Ničí mě to TICHO
Ničí mě moje láska,
city a podvědomí.

Ničí mě to náhlé TICHO,
Ticho všude,
kam se podívám
Mlčenlivé...

Ochromující
náhlé
Ničící
TICHO..

Reklama