Do Mdiny se dostanete snadno autobusem, který staví téměř přímo před bránou. Tedy před tou Maltézskou, aby nedošlo k mýlce. Na opačné straně hradeb se nachází ještě jedna brána, řecká. Mdina byla totiž původně sídlem Féničanů, kteří malé městečko postavili a obývali, dokud nepodlehli přesile Římanů. Po nich se Mdina stala domovem Arabů, kteří Mdinu nazývali Medina. Dodnes je tak návštěvníky nesprávně nazývána a původní obyvatelé mají na záměnu názvu trochu alergii.

Zemětřesení, které Maltou otřáslo v 17. století, sice značně poškodilo většinu staveb, ty však pod nadvládou Britů začaly postupem času opět pomalu vzkvétat. Dnes Mdina působí, jako by byla kulisami či ukázkou středověkého městečka. V létě musí být její návštěva znepříjemněná sluncem, které celé dny vyhřívá kamenné uličky a domy. Naopak v zimních měsících za hradbami najdeme útočiště, kde můžeme upustit uzdu fantazii a nechat se unést do dávných dob. Úzké uličky, kterými ve všední den dopoledne v únoru či březnu budete brouzdat samy, k tomu přímo svádí.

Zdánlivý labyrint

Ať půjdete kamkoliv rozhodně se v malém městě neztratíte. Labyrint je to jen zdánlivý a vždy nakonec vyjdete na náměstí u katedrály svatého Pavla. Zde můžete kromě ní obdivovat třeba i gotické stavby, které nejsou na Maltě obvyklé. Jsou však ukázkou toho, jak si jednotlivé architektonické prvky pohromadě nemusí odporovat, naopak ve správném pojetí a dodržení estetických pravidel tvoří symbiózu.

Terénní automobil je na Maltě téměř nutností

Šepot v „Tichém městě“

Přezdívku „Tiché město“ dostala Mdina právem. Za hradbami mají návštěvníci přirozené nutkání šeptat. Za vznešené pocity může pokora k městu, které je skoro už jen skanzenem dokládajícím tradiční život před tisíci lety. V Mdině je navíc až na výjimky zakázaná automobilová doprava. Místo taxíkem se můžete projet třeba kočárem a zapomenout chvíli na přetechnizovaný svět.

Autor fotografií: Karolína Waberová
Odkazy, které se vám budou hodit na cestování po Maltě:

Čtěte také:

Reklama