O tom, jak „monstrum“ vyměnila za notebook, píše čtenářka Kobližka. A příspěvek rozhodně stojí za přečtení, protože se dozvíte, jak to vypadá, když člověk poprvé v životě drží v ruce myš!
Zasmějte se s příspěvkem čtenářky Kobližky, ve kterém zjistíte, jak se potýkala se svým „monstrem“...
POČÍTAČ, K ČEMU? NIKDY!
Kolikrát jsem se podivovala, jak může kamarádka prosedět tolik hodin u počítače... taková blbost!
Pro mě to byla věc naprosto zbytná, k životu jsem ho nepotřebovala. Uteklo pár let a další moje kamarádka si kupovala nový, výkonnější počítač a ten svůj mi přivezla v domnění, jakou budu mít radost. To určitě! Těžká bedna jako kr*va, mohutný monitor... co já s tím? To byl teda dar! Pak jsem dostala nabídku pracovat v malé kanceláři (nic moc důležitého), ale požadovala se alespoň minimální znalost počítače. Tak „nastoupila“ moje první kamarádka a začala výuka. Nekecám, fakt jsem nikdy nedržela myš v ruce, klávesnice nebyla stejná jako na elektronických klávesách :-)
Když jsem zjistila, že mi kurzor najednou zmizel z obrazovky a já jsem s myší na konci podložky, úplně jsem se zděsila, co jsem v tom počítači zničila. Myslela jsem si, že nesmím tu myš vůbec zvednout. Kamarádka se válela smíchy a její vysvětlení, že stačí přendat ruku zpátky na podložku, mě vyburcovalo. Copak jsem opravdu takové dřevo? Do týdne jsem jakžtakž zvládla jednoduché věci, všechno jsem si polopaticky zapisovala do sešitu a dneska je počítač můj veliký kamarád. To monstrum, co mi přivezla kamarádka, jsem měla asi rok a pak jsem si pořídila notebook. Docela si spolu rozumíme. Teda, abych se nepřechválila, mě stačí, že mohu být díky internetu v kontaktu, píšu si s kamarádkami i vnučkou, hraju si s fotkama, listuju on-line katalogama, objednávám lístky do divadla a občas i nakupuju, čtu si zprávy a novinky a diskutuju třeba na Ženě-in. Rozhodně nerozumím ničemu technickému, to přenechám jiným. Dneska už si opravdu neumím bez počítače představit svůj volný čas.
Ke knížkám, divadlu a zahrádce jsem přidala ještě počítač. Mám ho ráda, jako všechno, co mi usnadňuje život.
Zdraví,
Kobližka
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne 7. března 2012: Můj první počítač
Zavzpomínejte na svůj první počítač!
- Jaký to byl?
- Bylo pro vás těžké, naučit se ho ovládat?
- Co vás na něm nejvíc bavilo?
- Ještě ho stále máte, anebo jste ho už nahradila?
- Chystáte si koupit svůj první počítač? - poraďte!
Otázek k prvnímu počítači je skutečně mnoho. Zajímá mě zkrátka váš příběh. Chci vědět, jak jste to se svým prvním počítačem měla. Své příspěvky, dlouhé alespoň jako tento odstavec textu, posílejte na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Jeden z příspěvků, respektive jeho autorku, ocením pěkným dárkem: stylovou Microsoft Wireless Mobile Mouse 4000. Pokud chcete mít šanci na uveřejnění a tedy i možné získání dárku, pošlete příspěvek nejpozději 7.3.2012 do 15.30 hodin.
- E-mail redakce: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): POCITAC
Nový komentář
Komentáře
Také mi trvá,když odjedu,že nemám svého miláčka po ruce,zato mám po ruce miláčka číslo dva
dnes je to asi normální
Je nás víc závislých
První obr monitor patřil k PC od dcery a bydlel tedy v dětském pokoji, pak jsme nevěděli kam s ním, tak přebýval v chodbě. Bylo nám ho líto vyhodit( z nepochopitelných důvodů), tak šel pečlivě zabalený do sklepa. Teď už si ho konečně odvezli někam do sběru.
První dva počítače šly doma úplně mimo mě. Až do doby, kdy jsem vycestovala do ciziny a potřebovala udržovat kontakt - první byl u mě email a díky tomu i počítač
Pravda, je tomu už 14 let, jak to letí. Teď mám svůj ultrabook, nikdo mimo mě se k němu nesmí ani přiblížit
Já se PC nikdy nebránila, ale taky mi to trvalo, než jsem se s ním skamarádila. Naštěstí jakoukoli chybu či neznalost mi zbývající tři členové naší rodiny dokázali vysvětlit či opravit.
K počítači nás dotlačily děti, stéjně šlo o to , aby tady měly co dělat.
Já nechtěla doma PC, když jsem pracovala na něm v práci. Později po letech jsem poznala, že je potřebný i doma.
souhlasím, bez netu bych umřela
Taky si už nedovedu představit svůj den bez možnosti připojení k internetu,už jsem si pořídila připojení i na zahradu.
Když mně manžel před lety řekl, že si pořídíme internet, jsem si myslela, že je pako, na co? A teď si život bez něj nedovedu představit.
Bez počítače,už nikdy,je to velký rádce.
Taky jsem si myslela, že na něj nepolezu každý den a stejně ho zapnu hned jak se probudím, proletím svoje oblíbené stránky, přečtu zprávy a když mi pár dnů nejde, už mám absťák
je to taková vymoženost a jak si na ni zvykneme, tak nám chybí!! bohužel, tak to je
Tayk bych si nedovedla bez PC představit život. No ale nebylo to v dobách "před " nějak jednoduší?
ana ano, dnes bych si už život bez počítače nedokázala představit.
Danulka K. — #2
je nás více závislaček 
Jo, jo technika. Byli jsme dlouho izolovaní, tak se nám to vymstilo. Doháníme však co se dá. Nejvíce mne překvapil náš vnouček, který v 1,5 roku již ovládal "svůji knížku".
pěkný článek