Jak vypadaly školní začátky čtenářky Januše, to se dozvíte v jejím příspěvku k dnešnímu tématu. Seděla hned v první lavici u katedry a trvalo jí dlouho, než vzala soudružku učitelku na „milost"...
Ve školních škamnách se budují hluboké a důvěrné vztahy. Čtenářka Januše si ale vybudovala vztah se svou učitelkou již dříve. Ale abych toho neprozradil moc, přenechám už Januši vyprávění - níže si můžete přečíst její příspěvek k dnešnímu tématu...
Přeji hezký den, je to už dlouhých 47 let, co jsem celá rozechvělá šla s maminkou poprvé do školy. Maminka byla učitelka mateřinky, ale měla spoustu kamarádek-učitelek na základce. Jednou z nich byla i Zita. Báječná paní. Vstoupila jsem do třídy a koho nevidím stát u stolu - tetu Zitu (tak jsem ji vždy oslovovala). Vytrhla jsem se mamce z ruky a s rozpřaženýma rukama jsem letěla tetě Zitě vstříc, volajíce : „Teto Zito, ty budeš s náma chodit do třídy?" Teta Zita zvedla ruku, kterou mě zarazila a řekla: „No, víš, budu, ale ne jako tvoje spolužačka, ale jako tvoje nová soudružka učitelka. Tak mě budeš muset ode dneška oslovovat. Teta Zita budu jen u vás doma, platí?" A mně se zdálo, že se i trochu zamračila. Začala jsem popotahovat, ale maminka mě pohladila po hlavě, usadila do první lavice hned u učitelského stolku. Dlouho trvalo, než jsem vzala tetu-soudružku Zitu na „milost". Do dnes na ní vzpomínám, vždyť to byla ona, která mě naučila, psát, číst a počítat. A na takového učitele se nikdy nezapomíná.
Zdraví všechny školou povinné i nepovinné,
Januše
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?
Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!
Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz (klikni)
- Heslo: SKOLNI ZACATKY
Nový komentář
Komentáře
Jo, rodiče spadnou z lopatky, když dítě nastoupí do 1. třídy. Pak se vše odvíjí od toho, co řekla paní učitelka.
SNÍŽEK — #12 souhlasím
na učitelku z první třídy se nikdy nezapomene
Známá se doma bavila se synem, že když ona chodila do školy, tak se oslovovalo soudružko, soudruhu. Ten tak řekl učiteli a vyfasoval poznámku
My jsme rádi říkali soudržko učitelko

Já jsem měla ze všech učitelek nejraději až od třetí třídy na jazykovce na češtinu paní učitelku Dubcovou, na ni dodnes vzpomínám
, na němčináře, na ruštinářku a na dějepis a zěměpis ... ale vyžrali jsme si opravdovou soudružku třídní
, ta byla opravdu opravdová soudružka... a měla hnusný natupírovaný vlasy a v koutku úst bílej hnus a krákoravej hlas
. A furt je živa, živa
Altamora — #8

jednapani — #6 Když jsem nastoupila do práce, odmítala jsem oslovení soudružko, že nejsem v KSČ. Ale to prý nevadí - jsem v ROH, tak se prý nemusím ostýchat
nadenica — #1 To u nás ve třídě pořád někdo visel. Postupně tři: Novotný, Svoboda a Husák.
Nám kdysi koncem šedesátých let přikázala ředitelka školy, že nesmíme učitele oslovovat soudruhu, soudružko, protože tak si smí říkat jen lidi ve straně. Za krátký čas nám stejná osoba nařídila používat oslovení soudruhu, soudružko, protože oni nejsou žádní naši páni, ale jsou straničtí soudruzi...
Moje maminka učila ve školce a jednou jí jeden chlapeček,který ji měl moc rád řekl:"Soudružtičko!"
BastMetztli — #2 To oslovení mi nevadilo, víc mi vadil pozdrav Čest práci, na ten jsem si dlouho nemohla zvyknout a ráda jsem si ho odvykla, když se přestal používat.
BastMetztli — #2 Myslim ,že je to fuk. Pro nás to bylo prostě soužko a nic politickýho sme za tim neviděli.A řikat jí paní! To by nám asi přišlo divný,protože to nebyla žádná paní,ale učitelka!
Jak jsem ráda, že mně se už vyhnulo oslovení "soužko učitelko". Vystačili jsme si s "pančelkou" a "pančitelem"
vzpomínám si, jak nám v roce 1989 řekly všechny soudružky učitelky ať je oslovujeme paní, nějakou dobu s námi "nevisel" ve třídě ani žádný prezident