Tohle není jen nějaká hra nebo redakční rozmar. To je seriózní psychologický test, pomocí něhož se můžete cosi dozvědět o přístupu člověka k opačnému pohlaví a také jeho vnímání sebe sama jako partnera. Stačí se podívat na panáčky…

test ososbnostiŽe zní úvod dvojsmyslně? To byl jen takový vtípek. Ve skutečnosti se v článku budeme bavit nad skutečným psychologickým testem, který je stále používán jako velice dobrý model pro odhalení osobního postoje toho kterého člověka k druhým lidem.

Chcete to vyzkoušet? Je to vpravdě velice jednoduché.

  • Podmínkou je, aby zkoumaný člověk test neznal.
  • Vezměte papír formátu A4 a přeložte jej.
  • Zkoumané osobě řekněte jen toto: „Prosím, na jednu stranu namaluj osobu. Na druhou stranu složeného papíru namaluj postavu opačného pohlaví. Pak napiš, kolik je té které let a jaký je jejich vzájemný vztah.“
  • Papír si od něho vezměte a rozevřete. Uvidíte dvě postavy, patrně různě veliké.
  • Dívejte se, kterou figurou začíná

Neumíte si představit, co všechno vám může následně tak jednoduchý test říci o člověku, který kreslil.

Pokusím se to nastínit obecně a níže pak máte dva testy členů redakce.

KDO CHCE DĚLAT TEST SOBĚ, AŤ TEĎ ZAČNE KRESLIT A DÁL ČTE AŽ PAK !

  • Co nakreslil první? Přirozeně by měl kreslit osobu svého pohlaví. Je to projekce.
  • Jaký je věk postavy? Měl by se blížit jeho věku. Pokud to tak není, je životní etapa toho věku pro toho, kdo kreslil, nějak důležitá. Nebo se mu prostě jen nechce stárnout, případně ještě nedospěl, nebo se naopak cítí starší.
  • Je postava jeho pohlaví větší? Pak pokládá svou roli za prioritní. Velké rozdíly ve výšce už nejsou normální. Pokud muž nakreslí první ženu, a ta je navíc proti muži jako golem, pak asi víte, jakou hodnotu si vedle partnera dává.
  • Jak vypadá celkově jeho postavička? Přesně takový přístup volí ve vztahu ke společnosti. Usmívá se? Nemá-li postava obličej, výraz, je tu něco špatně. Nedivila bych se, kdyby tento člověk navíc jezdil autem se začerněnými skly a mezi lidmi nesundal černé brýle z očí. Možná má u domu i zeď hodně vysokou a podobně.
  • Jak vypadá postava opačného pohlaví? Je to jeho/její představa partnera. Přesně odpovídá podvědomému modelu. (Viděla jsem panáčky muže s „oidipovským komplexem“, nevěřili byste, jak je to přesné. První kreslil ženu, bylo jí 40, druhý byl muž proti ní malinký a bylo mu 20. Se sebou si hlavu nelámal, s ní se vykresloval do nejmenších detailů – vztah: manželé. Vážně zajímavé).

Když vzpomenu na své panáčky ještě na škole právě při probírání tohoto tématu, musím se usmát. Copak role mám srovnané, oba byli zhruba stejně velcí, věk také v pohodě, ale se sebou jsem se vykreslila, úsměv od ucha k uchu, šaty dekolt a pán byl z profilu, měl klobouk a mířil doprava. Tehdy jsem slyšela od profesora větu: „Přijde, odejde, to vypadá na vícečetná manželství. Lehký prvobytně-pospolný atavismus, ale v normě. Na žádného umouněnce a slabocha to nevypadá. Vzrušovat vás bude jeho společenské postavení a uhlazené chování.“

Zajímavé s ohledem na mou minulost. :-)

A jak dopadli Kuba a Klárka?

Klárka

k

Kreslila první holčičku. Pochopitelně má bratra, ke kterému má úzký vztah. V tuhle chvíli není ještě s to pojmout současné partnerství jako prioritní, proto převládá to, co zná. Tedy vztah s bratrem.

Jeho model sobě také hledá. Ochránce, toho, kdo lehce dominuje (panáček je větší) a bude jí nejen partnerem, ale i přítelem.

Fakt, že se Klárka vrací do dětství, není model infantilní, spíše se přesně v tomhle období na tomto vztahu zformovala její představa budoucnosti. „Něco takového chci.“

Oba pak jsou do detailu vyvedeni, což znamená, že Klárce není jedno, jak vypadá ona sama, a také jí není jedno, jak vypadá partner. Jistě toho současného „obléká“ a lehce diktuje, co mu sluší a co ne, podle vlastního vkusu.

Před jeho osobností ustupuje lehce do pozadí. Nepotřebuje bačkoru, spíše klasický model tak trochu prince na bílém koni, vedle kterého se bude cítit v bezpečí.

Rozhodně jí záleží na tom, jestli se ona obecně líbí. (mašličky, knoflíčky, límeček, copánky).

Zavřené oči obou postav – je ochotna připustit 13. komnatu partnera a totéž očekává.  „Jsou věci, které se neříkají, je to soukromé a já to chápu.“

Pásek je model falický (zajímavé, co?) Frigidní žena by ho na muži nenamalovala ani omylem!

Jinak je nutné říci, že Klárka je prostě v reálu stejně roztomilé nátury, jako její podoba na papíru. Prostě to funguje!

Kuba

k

První kreslil holčičku. Holčičce je jedenáct let. Opačnému pohlaví je 83 a je to dědeček. Ale néé ,Jakub nebude zakuklený pedofil. Jen prostě: Jednak je pro něho moc důležitá role partnerky, a jednak je pravděpodobné, že jeho vnímání sebe sama je směrováno na touhu být: pan moudřejší, pan učitel, pan ctěný a podobně.

Problém je, že tomu tak nemusí reálně vždy být, a proto je to na papíru. Holčička je tím pádem logicky menší (aby si moc nevyskakovala) a také výrazně mladší, až do dítěte (aby nebyla zkušená, aby dědečka potřebovala, aby byla poslušná). Partnerka by určitě měla být hezká, upravená, pěkně oblečená. Klidně se Kuba o její šatník postará. (Šatečky jí také ozdobil sám.)

Dědeček je oblečen stroze, prakticky nemá oděv ani vidět (není důležitý), zato má parádní hůl, vyvedenou do detailu. (bez komentáře :)))

Zatímco holčička stojí čelem a nehýbe se, pán jako by jde dál... na věrnost bych až tak nespoléhala. „Klidně se posuneme, když to nevyhovuje, a necháme to pěkně stát. :-)

Pokud chcete test vyzkoušet, neměli byste testované osobě dopředu vykládat, co testujete.  Prostě „Namaluj osobu a pak osobu opačného pohlaví…“

Prozradí vám na sebe zcela mimoděk opravdu hodně.