Musím říct, že mě dnes zaujal článek o tom, jak se cítíme, když zjistíme, že nemládneme.
Mně je teprve 27 let, ale na čele už se mi pěkně začínají vrývat první vrásky. Při prvním zjištění jsem měla tendenci prolézt všechny obchody a lékárny a zjistit, jaký krém mě nejúčinněji těch proklatých brázd zbaví. Když jsem si postěžovala příteli, rozesmál se na celé kolo a usadil mě větou: „Ženy prý zrají jako víno, takže teď už budeš jenom lepší, co?“
Trochu mě to donutilo přemýšlet. Jak asi budu vypadat v 60? Představila jsem si, jak se belhám s berličkou k tramvaji v obstarožním baloňáčku a s prapodivným baretem na hlavě. Za sebou potáhnu tašku RVHP. Lidi do mě budou strkat a hudrat, co se tam motám, ale možná mi někdo pomůže nastoupit a pustí mě i sednout. Na nohách mi naskáčou křečáky jako lana, na zkroucených prstech mi naskáčou stařecké skvrny a obličej bude připomínat oraniště. Než vyšlápnu schody u nás doma, bude to trvat věčnost, a za chvíli se budu moct zase „pelášit“ ven, abych stihla dojít k lékaři.
Brrr. Příšerná představa, co? Jenže pak se mi vytanul na mysli úplně jiný obrázek. Sedím v knihovně, ve velkém ušáku u krbu, v ruce držím knížku a na koleni mi sedí zhruba 5letá holčina a zaujatě poslouchá, jak čtu. Vlasy mám úplně bílé a vrásek nepočítaně, ale světe div se, vůbec mi to nevadí, a já dokonce vypadám roztomile. Pak se vidím, jak běhám s holčičkou po zahradě (rozumějte běhám = rychleji chodím) a posílám jí balon. Pak střih a hrajeme s okatou holčinou na schovku.
Ha, tak takové stáří by mi vůbec nevadilo. A že je to až příliš idealizované? Možná, ale podle mě záleží, jak si kdo to stáří udělá. Nemyslím si, že by se mi vyhnuly všechny nemoci a jiné životní problémy. Ale pokud se mi jen trochu splní, že si budu užívat s vnoučaty, že si konečně najdu čas na to zajít do divadla a třeba na balet, že konečně budu mít čas přečíst všechny ty krásné knihy, na které zatím jen pokukuju, možná i zkusím kurz kreslení a nebo hru na klavír... Tak v tom případě se na to stáří těším a moc.
oalison
Děkujeme za nádherný a povzbudivý příspěvek a posíláme 500 bodů do VVS.
Nový komentář
Komentáře
Až zestárnu a zmoudřím, chci cestovat a taky si hrát s vnuky. Musím napravit tu naši tradici nefunkčních babiček.
No comment.
pěkné přejí aby ti to vyšlo
Článek mě zaujal a líbí se mi.
Babičky dnešní šedesátníce, jsou čipernější než
dvacítky. Dál nevíme co čas přinese.
nejhorší na stáří nejsou vrásky ale to když člověk zůstane sám
Představy a realita se mnohdy liší.
Před deseti lety jsem si myslela, že za dvacet let půjdu do důchodu, mám totiž 2 děti. Dnes si to myslím také - je mi 45.
.
No já nevím,předpokládám,že v šedesáti budu ještě schopná udržet meč i moč
pěkně napsané
Hezké, tak to má být, člověk si musí představit sebe a svět v lepších barvách a nebát se budoucnosti, když zdraví dovolí, člověk je stále mladý...
jeeej, krasne napisane! ja by som velmi chcela byt indianskou babickou, mala som iba jednu starku, ale ta mala asi vzdy vela prace, sice sa mi venovala, pekavali sme kolace, varili vselico, ale snivala som o takych uzasnych babickach z filmov... mozno tie neexistuju...
ale najskor musim byt dobra mama a az potom babicka
ta druhá představa by šla
to snad ne?
že by pisatelka nikdy neviděla 60letou ženu???
To já se vyslověně těším až budu babičkou. To si teprve užiji miminka ,batolete a později malého školáčka. Jsem totiž názoru ,že správní prarodiče nejen vychovávají a radí, ale hlavně rozmazlují, což by rodiče moc neměli.
pěkný
stáří se nebojím, bojím se nemohoucnosti - nechci se dožít toho, že se o mě někdo bude muset starat a já nebudu schopna si dojít ani na záchod
no tak 60ku si radši ani nepředstavuju. Hlavně teda být zdravá, čilá, abych to do těch 70 v práci doklepala
Anebo si musím našetřit, abych v těch 60 mohla zas začít pořádně cestovat, číst a vůbec dělat, co mě bude bavit....
Jo, jo. Představy jsou různé. Ale co nás čeká, to asi těžko někdo uhodne. Raděj si představujte něco nic moc, a aspoň můžete být mile překvapeny.