Z těchto důvodů odpovídáme s manželem jedním dechem záporně. Manžel vysvětluje dceři, proč už zmrzlinku dostane zase až zítra a já sleduji výrazy babiček.
Jsou nesouhlasné a trpící. Všichni ale mlčí, za dceru a její zdraví a výchovu jsme přeci jen zodpovědní my. Jak by ale situace vypadala bez naší přítomnosti, se naštěstí nikdy přesně nedozvím a ani po ní nepátrám.
Chce to hodně tolerance na obou stranách, nedávno se mi ji ale téměř nedostávalo.
Zúčastnili jsme se společného nákupu dvou generací.
Šlo zejména o potraviny na víkend, ale praktické důvody nás zavedly do hypermarketů. Jak všichni víme, zde o lákadla pro děti není nouze. Hned po příchodu nám dcera zmizela v odděleních s hračkami, které jsou umístěny šikovně hned u vchodu. Našla brzy lopatky a kyblíky a začala žadonit o jejich koupi.
Toho rána nás už ale připravila o spoustu energie - například při oblékání - a také jídlo u snídaně do ní létalo déle, než je obvyklé. Když ještě přidám, že jsme jí tyto propriety zakoupili nedávno, pochopíte snad náš odmítavý postoj. Snažili jsme se jí, jako už mnohokráte předtím, vyvést z oddělení hraček kamkoliv jinam.
Začala to zkoušet na dědečka, který vše, včetně našich výtek ohledně jejího dnešního chování, vyslechl z povzdálí. Nejdříve říkal předpisově, že maminka s tatínkem se musí poslouchat, ale dcera vytušila jeho slabost. Nedala se tedy a otravovala ho tak dlouho, než hodil do svého košíku červený kyblík.
Zahlédla jsem ho až u pokladen a krev se ve mně začala vařit. Neměl by trochu respektovat, co řekneme my?
Zřejmě to není lehké, jelikož mi nedávno moje maminka prozradila, že být babičkou je něco nepopsatelně úžasného. V takových případech potřebuji příklad, a tak jsem se zeptala, zda je to krásnější, než být matkou. 
Odpověděla mi s náhle rozzářeným výrazem: "No o hodně!"
Těším se tedy, až se stanu babičkou. Nebudu se už příliš trápit ranním zlobením a vztekáním, udobřím si děcko zmrzlinkou či novým kyblíkem. Nebudu muset vymýšlet, jak děti motivovat, slíbím jim zkrátka bonbónek.
Obezita, špatné zuby, rozmazlenost?
To přeci nebude moje starost. Jen se bojím, co na to řekne dcera. Doufám, že ke mně bude tolerantní.
Nový komentář
Komentáře
perina:Nejsi ty trosku skodoliba,he?
sisi - proc by babicka mela byt "matrona"?????
Ja se teda na matronu necitim a babicky jako je treba zlato a Lethe - taky NE!!!
Sisi: Neboj, to bude dobré. Právě už jen proto, že bbička můžeš bít jen když budeš chtít a mám spoustu mladých známých, které mají přes 50 a necící se být babičkami a přejí si, aby jim vnoučci říkali křestním jménem. Prost+ budou tomu prckovi kámoškou. Je důležité jen to, co chceš ty.
Nas jako deti zadna ze dvou babicek nerozmazlovala.Jedna delala, ze nas nezna(!), ackoliv jsme bydleli v jednom meste nas nikdy nenavstivila.Kdyz jsme prisli za ni hned ve dverich kricela"ja nic nemam, ja nic nemam"
.
.
.
.Jeji heslo je:DVE deti ti hlidat nebudu a Nebudu se vazat...
.
Druha babicka nas pohladila, popovidala si s nama a obetave nam pravidelne varila, nekdy jsme u ni byly par dni na prazdniny
Nase prababicka (tehdy jeste s pradedou) nas brali na vylety,jim bychom meli byt vdecne za krasne detstvi
Babicka mojich deti (bydlime v jednom dome) za nima neprijde jak je rok douhej, aby se nabidla, ze s nima neco podnikne ani nahodou, nekoupi jim za petnik.Vzdycky rika"vzdyt vy mate vseho, nic nepotrebujete", kdyz jede s nama na nakup tak to udela vzdycky tak, ze je pred nama hotova a ceka venku, mne pripada, ze ma strach, abychom po ni nic nechteli
Moje deti jsou relativne dost male ale ja uz jsem premyslela, jaka bych chtela byt babickou.
Chtela bych svym vnukum/vnuckam dat lasku a pocit ze mi proste stoji za to, abych s nima zasla treba na zmrzku nebo k rybniku, dojela ke skole kdyz leje , zkratka aby vedeli, kam patri
K mym detem se nektera sousedka chova lip nez vlastni babicka(nekdy pochybuji, ze si to jmeno zaslouzi)
risina,sisi: Nemusíte bý staré báby stačí být babičkou a to neobnáší žádné povinnosti...
sisi: Taky si myslím, že 52 je na babičku příliš málo - a doufám, že mé děti splní, co teď říkají, a že do 30 žádné děti mít nebudou.
Sisi: nedělej si předčasně starosti. Já také po vnoučatech nijak netoužím, a už mám na ně věk. Švagrová říkala, že taky netoužila stát se babičkou a když to přišlo, tak babičkovství považuje za největší štěstí. Tak zatím nic neřeš.
Sisi: myslim, ze vsechno ma neco... A jako babicka mas pravo veta: nebudes je chtit doma, muzes je vypakovat, muzes hlidat - kdyz budes chtit...
Rekla bych, ze babickovstvi ma sve kouzlo prave v tom, ze ne "mus", ale chci 
Ze to reseni problemu, placu, nemoci, pubertalnich uletu, to neni na tobe...
Klárčí: Přeji ti, aby se to podařilo.
Po četbě některých příspěvků zjišťuji, že mám skvělé obě babičky. Dcera k nim ráda jezdí , vaří se podle jejího přání a sladkosti moc nejí, i když může je dost hubená (po manželovi). Ale myslím, že na chování dětí ma vliv výchova - dcera si nikdy neřekne kup mi to a a vůbec by ji nenapadlo jít škemrat k babi. Vůbec je to taková hodná holčička, ale to jí moc chválím - začíná se pomalu plížit puberta.
Já si myslím, že nějaké drobné rozmazlování k babičkám patří. Znám také i opačné případy: babičky-tvrďačky, které pěstují odolnost ("to dítě nic nevydrží a pořád fňuká") nebo vychovávají a zakazují. To je zase druhý extrém
...
Dětičky jsou ale potvůrky a hned poznají, kde si mohou něco vyfńukat a občas dojde k názorových střetům mezi rodiči a prarodiči. Na tom mám jediné řešení: minimálně se vyskytovat pohromadě - předat prarodičům děti a tradáá. Ať si dělají, co chtějí!
No, je hezký článek.My máme taky dvě babičky, ale zatím se nám jaksi neprojevily.Takže asi budeme chodit nakupovat bez nich.Takže tím pádem nám nějaké případné rozmazlování nehrozí.A vzhledem k tomu, že nás ani nenavštěvují, protože jsou v důchodu, nemají čas a k nám to mají 10 minut jízdy autem, nehrozí ani nic podobného.Neví o co přichází ....
Stazka: A se Stazkou je rád a mě miluje.
Sisi a kolik máš roků, že se tak třeseš? Moje máti má 52 a už by chtěla, ale má smůlu.
Léthé:
Naše babička je milovaná, správňácká, její vnučka se na ni vždycky těši a vždycky od ní odchází nerada, přičemž babička teda sladkostma šetří. A když už, tak nabídne spíš ořechy v medu než čokoládu
ja se taky tesim az budu babickou
No, uvidime, jaka bude moje mama babca, ale podle toho, jak fungovala moje babi, jeji maminka, nemam duvod pochybovat, ze mamka bude jina. Rozmazlovani jo, ale respektovani rodicovskych prikazu absolutne. To uz si to vyrikame nekde za rohem, ne pred ditetem...
Jedna vec je rozmazlovat, druha podkopavat autoritu rodicu...
Achjo, nemluve o tom, ze stejne deti maji dneska tolik hracek, ze si s nima nevyhraji, favorit je vzdycky jedna, dve, a zbytek je jen neporadek na uklizeni, prip. rvacku se sourozencema
Vzhledem k tomu, že jsem měla kluky až ve 30ti, tak ač v babičkovském věku, babičkou nejsem a doufám, že kluci mne babičkou tak rychle neudělají. Ale na druhou stranu je znát, že ten babičkovský věk tu je, protože se mi hrozně líbí miminka a malé děti a toužím si je pochovat a pohrát si s nimi a povídat si atd. a potom je vrátit jejich rodičům. Přesné příznaky babičkovství.
Moje švagrová, která má děti o dost starší než já, říká, že je prima být tetou, protože ta taky může rozmazlovat. Ale je fakt, že je to pro moje děti prima teta.
Rusanda: hele, ta tvoje tchýně taky není marná - někdy bych té své raději dala nenávratnou půjčku a papá babi.