Nedávno jsem viděla projev Billa Clintona na podporu kampaně Baracka Obamy, a moc se mi líbilo hlavní sdělení bývalého amerického prezidenta: škoda, že se v politice věnuje tolik energie do bojů a půtek, namísto toho, aby se hledala řešení a nové způsoby, jak nejlépe prospět celku.

Toto povzdechnutí je nejenže obecně platné, ale hodí se i na téma, kterému se pravidelně - a pokud možno nezaujatě - věnujeme v Edici Otvíráme. Období, které máme za sebou jako čas příprav, diskusí, strategických her a diplomatických manévrů, jež měly za cíl prosadit různé partikulární zájmy do novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, rozhodně nebylo nejlepší ukázkou pospolného hledání řešení. Ostatně, zřejmě i proto se stalo, že dosud nebyla nalezena společná řeč a vůle, vedoucí k vytvoření jednoho kompetentního ministerstva, jež by jednalo v zájmu dětí ze všech myslitelných hledisek. Dlouhodobě je víc než škoda, že se v systému péče o děti v České republice stále „bojuje“, „nekomunikuje“ či „nedostatečně spolupracuje“.

kid

My, kteří vidíme situaci zvenčí, jistě můžeme chápat, proč je „mezirezortní spolupráce komplikovaná“, jak často slýcháme; jestliže se pět ministerstev dělí o různé kompetence, týkající se jednoho jediného člověka, který potřebuje pomoci, výsledek stěží může být uspokojivý. Jak snadno se děti na počátku 21. století dostávají do pozic obětí a otloukánků!

Ale kde je psáno, že tato roztříštěnost musí přetrvat? Kdyby oblast ochrany práv dětí měla jednoho kompetentního správce, bylo by to ku prospěchu všech. Dětí, rodin, a nakonec i státu a jeho pokladny.

Věřím, že si všechny strany pomyslného debatního stolu v následujícím čase uvědomí: reformní novela je schválena, ale to nejdůležitější teprve čeká. Práce v terénu. Uvedení nových pravidel do života, který dá smysl. Aby se tak stalo, ve jménu dětí, tato práce musí být prací společnou.

Tereza Maxová, patronka a předsedkyně správní rady NTMD

Reklama