Vraťme se v čase. Je podzim 2006 - poprvé se připravujete na moderování StarDance. Co vám na tomto projektu tehdy přišlo nejzajímavější?
Tereza Kostková: Tanec. Slavnostnost a elegance. A Marek.
Marek Eben: My jsme si doma pustili ten anglický originál, bylo to bez překladu, polovině vtipů jsme nerozuměli a z celebrit jsme neznali ani jednu. A když jsme si pustili šest dílů, bylo půl druhé v noci a moje žena povídá: Dáme si ještě ten sedmý, ne? A to jsem pochopil, že jestli tohle nebude lidi bavit, tak už nic.
Mnoho diváků si bez vás StarDance nedovede představit. Co přesně stojí za vaší mnohaletou věrností?
T. K.: Nikdy nebudu umět nahlédnout na naši dvojici z venku a očima někoho jiného, ale zdá se, že se doplňujeme, ladíme, že působíme na diváka i s ohledem na typ pořadu harmonicky a kombinace našich rozdílů a shod je lidem milá. Mně je milé, že tomu tak je.
M. E.: Já vám nevím... Asi jsem tak udělaný. Řekl bych, že nerad měním věci, které fungují, a nerad odcházím z projektů, které fungují. Ta dnešní doba je posedlá změnou, ale já na to moc netrpím. Když vidím film Woodyho Allena a přijdou titulky, vím, že budou vypadat stejně jako ve všech jeho filmech, a těší mě to.
Taneční páry začínají trénovat na nový ročník StarDance od srpna, tedy zhruba dva a půl měsíce před začátkem přímých přenosů. Kdy se na nový ročník začínáte připravovat vy?
M. E.: Tak to já začnu později, ono se na to dopředu ani moc připravit nedá, věci se tam hrozně rychle mění a už jsem si zvykl na to, že až to začne, budu prostě žít od soboty k sobotě a věnuji tomu ten týden. Kdyby si tady člověk pochystal něco půl roku dopředu, myslím, že by to moc nefungovalo.
T. K.: Pokud nebudeme počítat zkoušky šatů na znělku, její natáčení v srpnu a přípravu večerních šatů, tak v zásadě v pátek před prvním vysíláním. Má moderátorská poloha je při StarDance nejvíce odkázána na improvizaci a vnímání přítomného okamžiku. Připravuji se a přemýšlím o možných tématech během pátečních a sobotních zkoušek. Však jich je do samotného přenosu dost a dost.
Jak často vás tvůrci StarDance přemlouvají k nějaké velkolepé choreografii na úvod prvního dílu?
M. E.: Ze začátku se snažili hodně, ale už je to naštěstí pustilo. My jsme pár sólových kousků s Terezou měli, ale myslím, že to stačilo. Ostatně Bruce Forsyth, který dělal léta tu britskou verzi, netančil se svou moderátorskou partnerkou ani jednou.
T.K.: Nikdy. Jistě jste si všimli, že je naše choreografie vždy spíše zábavná než velkolepá.
Jak se z vašeho pohledu mění atmosféra v zákulisí StarDance kolo od kola?
T.K.: Vnímám StarDance jako velký, stále se proměňující a velmi intenzivní časový úsek. Prolíná se nadšení, euforie, únava, strach, vyčerpání až do velkého finále, kde přichází úleva a tušení stesku. Nu, ale to už pak přichází Ježíšek.
M.E.: Má to pokaždé podobný průběh. Začne to prvotním vzrušením a pak začínají přibývat potíže – jednak zdravotní, taky rodinné, protože nikdo nečeká, že by to mohlo být tak vyčerpávající a časově náročné. Ale zase se utužuje ten kolektiv, a to společné úsilí nějak pospojuje všechny dohromady. A když se dostaneme přes šestý díl, nabere to velké tempo a najednou je konec.
Od kterého přímého přenosu už víte, že se taneční páry zcela oddaly soutěži a trénují na maximum?
T. K.: Řekla bych, že pokud tomu tak není hned po podpisu smlouvy, tak nejpozději v srpnu. Nemyslím si, že někdo čeká s maximální přípravou na první přenos.
M. E.: To se většinou stane ještě před prvním přenosem. Některé páry jsou pilnější a nacvičí dopředu víc tanců, jiné si řeknou, že si připraví třeba tři a pak se uvidí. Jenže to letí strašně rychle a uvidí se dřív, než si myslí. Takže najednou je po sobotě, pár postoupí dál a zjistí, že je za týden čeká tanec, kterému se dosud nevěnovali. A to je pak maso.
A kdy začnete vnímat extrémní únavu tanečníků?
T. K.: V půlce už v zásadě u všech.
M. E.: Ano, zhruba od poloviny soutěže. To už je opravdu jen pro ty nejsilnější.
Kdo ze soutěžících za uplynulých jedenáct ročníků má váš největší obdiv?
T. K.: Do jednoho úplně každý, kdo na nabídku kývl.
M. E.: Obdivuhodní jsou všichni. Někomu to jde líp, někomu hůř, ale už za tu odvahu, že se do takového dobrodružství pustili, si všichni obdiv zaslouží.
Jak náročné je pro vás ovládat emoce při vyřazování?
M. E.: No, rád to nemám. Protože každý díl, který může přinést spoustu krásných okamžiků, má takovou šerednou tečku v podobě vyřazení některého páru. Je pravda, že někdy jsou soutěžící docela šťastní, že už jim to skončilo, protože bývají často na hraně svých sil. Pak to tak smutné není, ale většinou bychom si tenhle moment všichni rádi odpustili.
T. K.: Nemám žádné neovladatelné emoce a všem, které mám, dovoluji normálně existovat.
Díváte se zpětně v iVysílání na jednotlivá kola StarDance?
T. K.: Ne. Někdy si pustím nějaký moment z pracovních důvodů, pokud to vidět potřebuji. Jen jediný díl, který jsem od A do Z viděla, byl ten, kdy jsem byla nemocná a s Markem Ebenem moderoval Aleš Háma. Byl to jedinečný zážitek v každém ohledu a je to úplně jiný vjem, vidět to jako divák zvenčí. Je to pěkný pořad.
M. E.: Málokdy. Poslechnu si, co tomu řekla moje žena a moje maminka, ale jinak se k jednotlivým přenosům už většinou nevracím.
Loňský charitativní večer přinesl rekordní výtěžek pro Centrum Paraple – víc než 21 milionů korun. Jak speciální je charitativní večer ve StarDance pro vás?
T. K.: Je v jistém ohledu emotivnější.
M. E.: Jsem docela pyšný, že jsme byli první, kdo něco takového do StarDance dodal, a Britům se to prý natolik líbilo, že uvažují o něčem podobném ve své verzi. Ale ten výstup je samozřejmě impozantní. Vždycky, když se podaří získat tolik peněz na charitu, má člověk radost. Navíc Centrum Paraple dobře znám a je to něco, co výborně funguje. A kdyby se ti, co přispěli, chtěli podívat na výsledek své štědrosti, uvidí barák jako hrom, plný výborné rehabilitační i jiné péče.
Co všechno vás během přímého přenosu může překvapit? Na co, na koho si při přímých přenosech musíte dávat největší pozor, abyste nebyli zaskočení nebo překvapení?
T. K.: Myslím, že být zaskočen či překvapen je právě kýžené a vítané. Pozor dávám především na to, aby vše sedělo v pravidlech, pořadí, zkrátka technicky a formálně. Opravdu velké soustředění vyžaduje vždy vyhlašování výsledků, ve všech těchto věcech je lepší, aby nás nějaká chyba nepřekvapila.
M. E.: U StarDance právě nikdy nevíte, co vás překvapí, položíte otázku a netušíte, co soutěžící odpoví, nevíte, co řekne porota, takže o dobrodružství tady není nouze. My se s Terezou snažíme vždycky ve zdraví projít tím úvodem každého dílu jednak proto, že ten začátek je vždycky nejtěžší, a taky ho musíme celý umět zpaměti. A těch informací, co je třeba říct, bývá docela hodně. Byl jsem se podívat v Londýně na jejich finále, tam to dělají dvě moderátorky a nemusí umět zpaměti nic, na každé kameře je čtečka. Tak k tomuhle luxusu jsme se zatím nedopracovali.
Foto:Česká televize
Zdroj rozhovoru: Česká televize, tiskové centrum
Nový komentář