Foto: Shutterstock

Vznik canisterapie se datuje do 70. let minulého století a za jeho vznikem stojí dětský psychiatr Boris Levinson, který psa využil jako tzv. „sociální katalyzátor“ k léčbě nemocných dětí. U nás tuto metodu využíváme od roku 1989. Od té doby existuje nespočet důkazů, že má tato léčba vliv na člověka nejen po mentální stránce, ale také po té fyzické.

Soukromý domácí lékař jménem pes

Foto: Shutterstock

Psa si už ve většině případů nepořizujeme proto, aby nám ohlídal zahradu, ale proto, aby se stal naším parťákem v životě. Jsou mnohdy prvním krokem, který zajistí v páru jakousi představu o tom, jak funguje rodina, zodpovědnost a láska k živé bytosti. Pes vás nenechá leže v posteli a brečet nad svým životem, rozchodem nebo nepovedenou schůzkou. Pes je věrný a dá svému páníčkovi neutuchající lásku bez kompromisů. A možná také proto nenechá svého pána upadnout do deprese. O psa je totiž potřeba se starat, chodit s ním ven, hrát si s ním a komunikovat. A ano vše samozřejmě záleží na vztahu samotném, na osobnosti člověka i psa, respektu a postoji k jejich společnému životu. Vyvíjí-li se takový vztah pozitivně, věřte, že vás pes naučí zvládat výrazně lépe stresové situace. Díky němu se vám promění nálada k lepšímu, změní se váš životní styl a snadno navážete nové známosti. A to nejdůležitější – díky psovi už nikdy nebudete osamělé.

Chlupatá empatie

Ať už vás trápí cokoliv, váš pes to zaručeně vycítí. Pes je opravdu takový soukromý terapeut. Vnímá psychické rozpoložení svého majitele a podle toho se mu také může měnit nálada. Pes je s vámi v dobrém i ve zlém. Doslova.

Foto: Shutterstock

S chlupatým mazlíkem zapomeňte na nudu. A přestože je dnešní doba spíše nakloněna k životu „hygge“, tedy při svíčkách, na gauči a s knihou v ruce, se psem na to můžete myslet teprve ve chvíli, kdy strávíte nějaký čas na čerstvém vzduchu s unavenýma rukama od házení aportů. Jinými slovy, fyzickým aktivitám se nevyhnete a vsaďte se, že po nějaké době si bez toho svůj život nebudete ani umět představit.

Co mi dal život se psem?

Foto: Shutterstock

„Svého prvního psa jsem si pořídila, když mi bylo 18 let. Byl to kříženec a taky pěkné pako. Zažila jsem s ním tolik zážitků, seznámila jsem se se svým mužem, ale také zaplatila mnoho čistíren a veterinářů, protože byl Albus pěkný rváč a milovník lidí. Nelituji ničeho a můj život byl díky němu barevnější. A díky němu si nedovedu život bez psa představit.“ Anna, 57 let

„Pořízení Xaviera pro mě byla taková soukromá terapie. Byla jsem po rozchodu, a protože jsem měla srdce na tisíc kusů a život se psem mi chyběl, byl pro mě nový pejsek jasné řešení. Xavier je pěkný spratek, ale dává mi tolik lásky a štěstí, které bych přála zažít každému. Jsem díky němu mnohem zodpovědnější, mé priority jsou jiné než dříve a díky němu vím, že už mě žádné zlomené srdce ani smutek nenechá jen tak ležet v posteli. Mám totiž pro koho žít…“ Marie, 31 let

„Do vztahu jsem vstupovala s několika páry bot a tunou knih. Než jsem se sžila s partnerem a jeho psem, o velké množství svých střevíčků a literatury jsem přišla. Ale víte, co? Neměnila bych ani za nic. Jehly vystřídaly tenisky, nesmyslné kabelky postroj a aerobic vystřídal caniscross. Miluji díky tomu čtyřnohému stvoření svůj život o tolik víc!“ Karolína, 25 let

Také si přečtěte:

Reklama