Foto: Shutterstock
JIndra
Bylo mi devatenáct a byla jsem přesvědčená, že právě on je ztělesněním dokonalosti. Dělal atletiku, měl vypracovanou postavu a úsměv, kterému se odolávalo jen velmi těžko. Když mě jedno letní odpoledne vzal na louku za městem, připadala jsem si jako v romantickém filmu. Slunce pomalu zapadalo, tráva voněla létem a já si v hlavě malovala scénáře, které by schválil i hollywoodský režisér. Jenže realita bývá někdy překvapivě stručná. Náš první sex skončil dřív, než jsem se stihla pořádně uvolnit. Seděla jsem pak v trávě, pozorovala oblohu a přemýšlela, jestli mi náhodou neutekla ta nejdůležitější část. Neutekla. Jen jsem tehdy zjistila, že svaly, charisma a krásná tvář ještě nejsou zárukou nezapomenutelného zážitku. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. Byl to můj první velký střet mezi představami a skutečností.
Nina
Moje poprvé se neodehrálo v romantickém hotelu ani pod hvězdnou oblohou. Hlavní roli hrálo starší auto, zamlžená okna a parkoviště, kde člověk doufá, že ho nikdo neuvidí. S tehdejším přítelem jsme spolu chodili jen pár týdnů. Oba jsme byli nervózní a oba jsme se tvářili, že máme všechno pod kontrolou. Neměli. Výsledkem byl sex, který nebyl ani tragický, ani úžasný. Prostě se stal. Mnohem víc než samotný zážitek si pamatuju nepohodlné sedačky a strach, že kolem projde někdo známý.
Jana
Kdyby mi někdo ten příběh vyprávěl, myslela bych si, že si vymýšlí. Bylo mi osmnáct, takže dospělost už jsem měla za sebou, ale zamilovaná jsem byla stejně naivně jako puberťačka. S přítelem jsme byli tři měsíce a připadal mi naprosto normální. Milý, pozorný, vtipný. Po našem prvním sexu jsme leželi vedle sebe a povídali si. Asi dvě hodiny nato někdo zazvonil. Za dveřmi stáli policisté. Nejdřív jsem si myslela, že jde o omyl, ale bohužel. Přijeli si pro něj kvůli starým problémům se zákonem, o kterých jsem neměla ani tušení. Během několika minut zmizel z mého života stejně rychle, jako do něj přišel.
Některé ženy mají na první sex romantické vzpomínky. Já mám historku, které dlouhé roky nikdo nevěřil.
Jitka
První sex jsem prožila z velké lásky v šestnácti. Aspoň jsem si to myslela. Zatímco já viděla budoucnost zalitou sluncem, on si nejspíš odškrtával další položku na seznamu. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si to přiznala. A možná právě proto jsem si později dovolila být mnohem odvážnější. Poznávala jsem nové lidi, nové vztahy i nové pohledy na intimitu. Některé románky trvaly týdny, jiné měsíce. Některé skončily dřív, než začaly. Ale nelituju ničeho. Sex pro mě postupně přestal být něčím, kolem čeho se chodí po špičkách. Stal se součástí poznávání druhého člověka. Díky tomu dnes přesně vím, co od partnera potřebuji a co mi ve vztahu funguje. A paradoxně mě všechny ty zkušenosti dovedly k jedinému závěru, nejlepší sex není o technice ani o počtu partnerů. Je o tom, že vedle sebe máte člověka, se kterým si rozumíte i ve chvílích, kdy zrovna neležíte v posteli.
Anna
Když moje kamarádky sdílely své první zkušenosti, já jen poslouchala. Neměla jsem se s čím svěřovat, ne proto, že bych neměla k sexu příležitost. Jen jsem nikdy necítila potřebu spěchat. Věřila jsem, že takový krok chci udělat s někým, kdo pro mě bude opravdu důležitý. Čekala jsem déle než většina lidí kolem mě. Občas jsem si vyslechla vtipné poznámky, občas nechápavé pohledy. Přesto jsem věděla, že dělám to, co je správné právě pro mě. Když jsem nakonec potkala muže, který je dnes mým manželem, všechno přišlo přirozeně. Bez tlaku. Bez pochybností. Bez pocitu, že něco doháním. Občas mě napadne, jaké by to bylo s někým jiným. Ta myšlenka ale vždycky rychle odejde. Protože žádný sex by mi nestál za to, abych přišla o vztah, který jsme společně vybudovali.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář