Vážená redakce.
Připojuji se se svým příspěvkem do vánoční soutěže.
Bylo to před 25 lety, naší dceři bylo něco kolem 3 let a u Ježíška si objednala červený kočárek na panenku. Připomínám, že za doby vlády lidu nebylo nic k sehnání, předvánoční fronty na maximálně jedno kilo pomerančů či mandarinek byly nekonečné a známosti s prodavačkami v této době byly k nezaplacení. Kočárek nebyl k sehnání, od října jsem běhala po pražských obchodech a i naši známí věnovali každou volnou chvilku poptávání.
V listopadu jsem zakoupila kávu a bonboniéru a v nejbližším obchodě s hračkama jsem poprosila prodavačku, aby mi kočárek pro dcerku schovala. Každý týden jsme se s manželem střídali a chodili se nedočkavě ptát, jestli už kočárek přišel. Až jednoho dne jsme se konečně dočkali, pod pultem na nás čekal tolik očekávaný kočárek. Byl ale bledě modrý, nebyl červený - jinou barvu prostě na prodejnu nedodali. Tak jsem po večerech našila peřinky, oblečení na panenku, napletla čepičky. Kočárek byl krásně připravený, vše barevně sladěné...
Přišel Štědrý den. Nedočkavé děti sotva ťukly do jídla a po zazvonění se vrhly ke stromečku. Všechno s jásotem rozbalily, prohlídly, a pak najednou bylo pod stromečkem prázdno, jen opuštěný kočárek pořád čekal.
„Hedvi, máš tam asi ještě jeden dárek," řekla jsem dcerce a ona mi s naprostým klidem odpověděla: „Já si objednala červený, tenhle Ježíškovi vrátíme."
A kočárek stál pod stromečkem celý týden, dokud jsme dcerku nepřesvědčili, že už si ho Ježíšek zpátky nevezme. Nikdy ale s kočárkem nevyjela do ulic, měla ho jen na zahradu a vozila v něm našeho kocoura.
Možnost zasílat příběhy skončila. Soutěž byla vyhodnocena. Všechny příběhy zveřejněné nebo teprve připravené ke zveřejnění byly zařazeny do soutěže.
Nový komentář
Komentáře
V TÉ DOBĚ JSTE JISTĚ BYLI ŠŤASTNÍ ŽE JSTE ASPOŇ NĚJAKÝ SEHNALY ,ALE DĚTEM SE TO NEDÁ VYSVĚTLIT ,ALE USPĚL ALESPOŇ NA VOZENÍ KOCOURA :O)
medoch1: Klíďo, chceš mi dělat toho pacoše?
tenkrát to asi mrzelo, ale dnes je to určitě hezká vzpomínka
Ja som chcela autodráhu a keď som pod stromčekom našla červeno-biely kočiarik s mrkajúcou bábikou,preplakala som celý večer.Viem,že vtedy bolo niečo také zohnať fuška,ale keď ja som tak stále o autodráhu :)
teď se tomu alespoň zasmějete :o))
Ty děti jsou ale mazané
Dcera ve třech letech toužila, nevím proč, po fialovém hrochovi, kupodivu jsem ho sehnala a měla ho pod stromečkem,ale babička jí přivezla jako dárek krásnou žlutou opici a dcera tenhle dárek vybalila jako první a okomentovala to: Ten Ježíšek je ale blbec, já chtěla fialového hrocha a on mi donesl žlutou opici.
Já dostala jen šporťák bez boudy,byla jsem zklamaná a navíc mi tvrdili,že mám být ráda,že už mi miminko trochu vyrostlo,no já ráda nebyla,všechny holky měly s boudou,jen já športek,no díky,...
Meander 41: ale hry by se přece měly brát vážně a dohrát do konce!
vora: tak to s Tebou naprosto souhlasim, pro našeho malého (v únoru mu bude 5) je nepochopitelné, že jsme neměli jako malé děti DVD nebo CD a co počítač???
tomuhle za chvíli už nikdo nebude věřit - vyprošený autíčka, fronty přes celou noc na Lego ap.
jo ježišek si dělá co chce
Ťapina: Njraději jsem si hrála na umírajícího pacienta.
Když si přála červený, Ježíšek ji měl vyhovět, ale v té době i kdyby byl fialový, musel se brát.
Meander: No dyť jo, životy jsou různé. Já jich napodobovala plno :o)
Btw. já asi napodobovala nějaký jiný život.
Meander: Taky auta a stavebnice. A co by se teda mělo kupovat holčičkám? Já jsem kočárek měla a hrála jsem si s ním ráda, moje nejoblíbenější panenka bylo brečící mimino, a přesto ze mě nevyrostal domácí puťka desátým rokem na mateřské :o)
Ťapina: A proč se teda chlapečkům kupují akční figurky? ;-)
Meander: Hra je napodobování života.
Terezulinka: Kočárky jsou pro dospělé, aby v nich ty děti vozili. Děti si mají hrát, ne se drezůrovat.
Meander: A to proč?