Ten tvůj pták mě vytáčí!

Veterinární náklady na andulku nejsou nijak hrozné, na její velikost jsou dávky léčiv otázky několikakorunových položek. Větším problémem je to, že tihle ptáčci se snaží instinktivně skrývat, že jim něco je, takže se na nemoc obvykle přijde až tehdy, když už s tím nejde nic dělat

Winnie the Pooh: já si myslím že v obýváku, kde se schází rodina, hraje televize a je hlučno není to právé místo pro andulku...taky chtějí mít svůj klid...
zkus jí najít nějaké klidnější místo třeba v jiné místnosti..my měli Pepču v kuchyni, večer jsem mu vždy zhasla, udělala mu večerku a šli jsme se dívat s rodiči do obýváku na TV

Máme taky anduláka, už víc než půl roku, ale pořád je velmi plachý, často se poleká tak, že lítá bezhlavě po kleci a máme strach, aby si neublížil. A to je s námi v obýváku, pořád na něj někdo mluví... Nevíte někdo co s tím?

když jsem byla malá, přilétla nám andulka do kuchyně otevřeným oknem...nechali jsme si ji, dali jméno Pepík a na 13 let se stala právoplatným členem naší domácnosti...pamatuju si, že nejvíc "křičela" po ránu, když jsme vstávali, chtěla nás asi přivítat...to těžce nesla moje maminka, která vstávala jako první v 5.30 hod ráno a proto vždy postavila ke kleci koště...toho se Pepík bál jako čert kříže...když jsem vstávala v 7.00 hod já, koště jsem odendala, vystrašeného ptáčka uklidnila a bylo vše v pořádku....
naučil se i mluvit, byl ochočený, lezl po stole, přiletěl na rameno..nikdy jsme mu nedávali lidské jídlo, jako někteří, proto se asi dožil tak vysokého věku....
jeho smrt jsme všichni obrečeli

My jsme měli super andulku Filípka ale za dva roky nám umřel na infarkt mluvil a byl strašně moc ochočenej. normálně šel na ruku a fakt byl dobrej. Meli jsme ho od chovatele uplně od mala. Já byla ještě malá , tak jsem na něj pořád mluvila atak.

Ted máme 3 roky agapurnice růžovohrdlýho- je to samička ty nemluví.
Našla jsem ho a už si ho nechala. Jmenuje se Oskárek - vlastně Oskarka už 3x nám snesla vajíčko
Jinak je dost agresivní. Na rameno si sedne ale na ruku nejde. To hned klove. Asi mu někdo dělal něco ošklivého
Už je dospělej takže už ho asi nepředěláme. On taky moc nelítá. Pořád by něco ožíral. Jednou mi zničil celou knížku
Ale staráme se o něj.
Jinak andulky zpěv proti tomuhle řevu je úplný nic.

Jednou nám ulítnul na chatě na trámy a andulka od mojí ségry za ním pořád lítala, přitom ty agapurnysy jsou docela na jiný ptáky agresivní, tak jsme se báli ale nakonec vše dobře dopadlo.

zuzí: ty tvoje básničky jsou boží

Já mám taky andulku - sáru, je to moje zlatíčko. Dostala jsem jí od jedné paní, byli jí už dva roky. Ta paní měla doma děti a pořídili si psa a Sára musela být zavřená celý den v kleci. Když mi jí dávala, tak byla chudinka tak vyplašená. Ta paní mi říkala, že nechodí na ruku, skoro nic, že se bojí atd. Tak já neváhala, v knihovně si půjčila pár knížek a bylo. Teď už jí mám 3/4 roku, sice nemluví, jen zívá, je inteligentní až jsem sama nevěřila :-), zobe z ruky, chodí na rameno, je to prostě kamarád. Ale mám jediný problém, nechce moc létat, klec má nonstop otevřenou, leze na klec a když vylítne (to je jednou za 14 dní), tak jen na zem, chvíli chodí a pak držkuje a já jí musím vzít na ruku a dát jí zase na klec. Je to úspěch, protože nelítala vůbec, ale stejně by mohla ještě víc. nevíte někdo jak na ní? Nechci jí plašit tím, že jí budu rvát z klece ven, to jednou udělala má kámoška a Sára byla na infarkt a málem jí vypadly oči, jak je měla vykulené .

Sunja: Ber to tak, že každý ptáček je osobnost, takže každý je přece jen aspoň trochu jiný. Třeba se to časem změní, sám pochopí a pozná co je pro něj milé a co nemusí. Měla jsem i korelu, ale o tu mě nechtěně připravila babička (jak si pravidelně pročišťovala pírka, tak si babička myslela, že má nějaké parazity a postříkala ji něčím. Ona se pak při probírání peří otrávila. Jéé, to bylo breku a hádek s babičkou! Pak jsem si po čase pořídila andulku, už jsem o tom psala před chvílí. Ale nového si zatím pořizovat nebudeme, snažíme se teď pořád lítat někde venku se psem, tak ať je nešidíme oba dva.

Taky jsme měli Andulku, bohužel se nás taky bála a lítat z klece jsme ji taky nenaučili, nevím co jsme dělali špatně. Když jsme se ji párkrát pokusili vyndat, tak lítala jako blázen a vždycky někde narazila. A umřela taky prachbídně - bylo léto, tak jsem ji dala s klecí na balkon, že bude na čerstvém vzduchu - a zabila ji poštolka. Asi se jí ani nedotkla, nic na ní nebylo, jen nalítla na klec a Andy se asi hrozně lekla a bylo. Takže už nikdy více

Taky jsem měla andulku, ale loni v létě nám umřela. S pejskem, americkým kokršpanělem, byli hrozně dobří kámoši, až podezřele moc drželi při sobě. Moc se nám stýská, byl to prostě člen rodiny. Zrovna o víkendu jsem štrachala ve sklepě a pes si sednul k prázdné kleci a nechtěl se od ní hnout...

sunja: nevím, jak to dělají ostatní, ale já když jsem měla tu korelku, tak jsem si hodně často sedávala ke kleci a jen tak jsem na ní mluvila a pokládala ruce na klec, aby si zvykla. Taky jsem často strkala ruce do klece, ale ne ji chytat, jen jako že ji jdeš dát proso. No, trvalo mi to asi dva měsíce a Pepinka mi šla na ruku a nechala se drbat na hlavicče...

My máme andulku jednu, modrobílou, je buď v kuchyni, kde si může volně poletovat, nebo když je hezky tak na balkoně v kleci.Ochočit se nám jí nepodařilo, ale když má hlad, tak vleze i do talíře, jednou mi přistála v segedínu, měla pak bříško celé červené

andulu už nikdy více
I když...máme právě alexandra malého a tak si kolikrát říkám, zlatá andulka. To je tak neskutečně uřvanej pták! Aspoň kdyby mluvil místo toho řvaní.
Ale mám taky koreláka, dostala jsem ho od sousedů poté, co mi umřela moje milovaná korelka. Pepik už je starej, je mu skoro 20 let, ale elánu má doživota pořád dost! Celý dny dokáže kecat a zpívat si pec nám spadla. Akorát je už tak trochu vypelichanej

Tesay: tak já tedy ptáka, co dělá větší kravál než žako, znám. Je to aratinga. Nádherné zvířátko, toužím po něm, ale sousedi by mě zabili. Kdo nezná, ať se podívá do vyhledávače. Jsou to jedni z nejkrásnějších papoušků a krásně se ochočí!
Žako se dá přece vychovat, je velice inteligentní a není tak zákeřný jako třeba kakadu, který velice rád dělá naschvály. Já toužím po aratingovi a po amazoňanovi žlutohlavém. Ale vzhledem k tomu, že se papoušek dožívá poměrně velkého věku, dala bych přednost tomu, ujmout se velkého papouška po někom, kdo zemřel.

doma máme chov andulek, agapornisů, korel, papoušků zpěvavých a rozel petrých ale některé věci co se píší v článku jsou vyloženě pitomosti. promiň redakce, ale je to tak.
Enya : toho žaka bych si na tvém místě dobře rozmyslela, protože neznám ptáka který by dělal větší kravál (vydává šílené skřípavé zvuky o velké intenzitě) a to v pohodě přeřve všechny naše papouch a to jich nemáme zrovna nejméně.

zuzí:

Eva_Fl: 2 - já prvně také

Nechat neochočené andulce hned volný let po místnosti...no to je teda nesmysl
A jestlipak se ví, jestli se naučí brebentit samička nebo sameček?
O velikosti popsané klece śnad ani polemizovat nebudu...

Měli jsme 18 let korelu. Byl to miláček, uměl mluvit napodoboval zvuky a krásně zpíval - když měl náladu. Můj ho nejdříve nemusel, protože pořád řval a hvízdal mu do fotbalu a hokeje. A že měl hlas !!! Ale pak se zkamarádili a byla pohoda. Ale stejně mě měl radši a taky na mě žárlil. Když v jeho přítomnosti na mě začal šahat, že by tak papouch mezi nás vlítl a rozehnal nás.
Dával nám pusinky a když někdo zapoměl u toho mlaskat, tak ho štípl do rtu, až tekla červená. Večer přesně v 19.30 nás vždy svolal na TV noviny. Je zajímavý, že věděl přesně kolik je, i když telka byla vypnutá. Když umřel, byla jsem moc smutná za 18 let to byl prostě člen rodiny.

andulky jsou velmi milé, veselé stvořeníčka, měla jsem jich víc, ale 14 let se mi nedožila ani jedna