To nejhorší, co může rodiče potkat, je bezpochyby smrt vlastního dítěte. Lenku tato tragédie potkala, bohužel. Nyní se jí ale zesnulý syn vrátil, jen v jiné podobě, než je ta lidská, myslí si.
O Lukáška, syna, kterému bylo osm let, přišla Lenka před třemi lety. Příčinou byla zákeřná nemoc. Není třeba popisovat, jak se maminka po ztrátě milovaného dítěte cítila a stále cítí. Nedávno se jí ovšem přihodila zvláštní věc. Tehdy začala věřit, že se její syn znovu narodil a převtělil se. I jí to přišlo směšné, ale vše nasvědčuje tomu, že to tak opravdu je. Tedy, podle jejího vyprávění.
Mohlo by vás zajímat:
„Asi před čtyřmi měsíci jsem našla před naším domem toulat se odrostlé štěňátko. Nikde nikdo, tak jsem si ho vzala k sobě, že najdeme majitele. Hned první den jsem si všimla zvláštní věci. Pejsek se uvelebil v místnosti, kde měl pokojíček Luky, v místě postele. To mě zarazilo, v baráku máme několik pokojů, on ale zalezl do toho, kde nic není.“ Tím to ale neskončilo. Lenka s novým kamarádem zažívá víc věcí, které prý spojují chlupáče se synem.
„Brit, jak jsme ho pojmenovali, našel útočiště v Lukáškově pokojíčku. Vždy tam chodí spát. Má tam už i svůj pelíšek. Může se utlouci po vanilkovém pribináčku. Toho miloval i syn. Na zahradě je jeho nejoblíbenějším koutem místo, kde bylo kdysi pískoviště spolu s domečkem na hraní. Nesnáší vodu a bouřky, stejně jako Luky. Co mě ale vážně zaráží je to, že velmi často si lehne před skříňku, na níž jsou fotky mého dítěte a kouká na ně, takovým smutným pohledem. Je to divné říci nahlas, ale opravdu si myslím, že Brit je nás mrtvý milovaný syn. Jen k nám přišel v jiné podobě.“
Čtěte také:
- Díky zrcadlu můžeme navázat styk se zemřelými
- Oměj umí chránit před upíry a vlkodlaky
- Gagát chrání před zlými duchy
- Feng -šuej: Kuchyně by měla být přívětivá a vzdušná
Nový komentář
Komentáře
Určitě jí to pomáhá zvládat bolest...
man-mimo — #24 Tak teď jsem málem spadla ze židle

man-mimo — #24
myslím, že sis to tajně přál
jarka1234 — #23
chvíli jsem se bál, že článek bude o následku divokého mejdanu
man-mimo — #1
chceš ty nalitý kamarádky potkat, ne?
SNÍŽEK — #21taky si myslím ,že pejsek dělá paní radost a že se má v tak neštastné chvíli o koho starat
důležité je že pejsek dělá té nešťastné ženě radost
511 — #3 Souhlasím...
Když smutek a vzpomínky přemohou, člověk hledá ve všem možném připomínky. Je na čase se od toho odprostit a hledat nové podněty k veselejšímu životu
No,tak spousta psů miluje vanilkového pribináka a bojí se bouřky,to bych opravdu nedávala do souvislosti.Zcela určitě bude pomoc psychologa na místě.
man-mimo — #1 Neboj, je teprve pondělí, ona ti Markéta něco smysluplného zítra naservíruje. A bude to mít alespoň pět pravopisných a stylistických chyb! Předpokládám, že je ve formě a maturitu si stále nedodělala...
Pokud to paní pomáhá zmírnit žal, proč ne. Nikdo nemá právo ji soudit. Můj názor na tuto věc je jiný, ale paní nezatracuji.
Smutné. Prostě na ní zapůsobil žal. Určitě by to chtělo psychologa.
Já jsem v tomhle ohledu opravdu velký nevěřící Tomáš. Nevěřím na předpovídání budoucnosti, na výklad z karet, na čtení z ruky a podobný tajemno. Ale kdybych věřila, tak bych byla přesvědčená, že když před x lety zemřel můj milovanej pes, vrátil se mi po 2 měsících coby kočka
Opravdu, kde se vzala, tu se vzala, najednou byla u nás a měla úplně stejný zvyky, jako měl on, lehávala na stejným místě, jedla na stejným místě, chovala se jako pejsek. No ale jak jsem řekla, nevěřím na to a tak to byla jen taková milá myšlenka, že co kdyby
.
Tý paní pejsek syna nenahradí, ale možná jí pomůže se s tím neštěstím nějak srovnat.
Chudera pani.
No, osobně bych se radši nevracela. Těch blbých možností je moc.
Vylíhnout se jako myš, kterou ještě v podobě slepého holátka nakrměj hada. Nebo jako ústřice, kterou nějaký gurmán pokape citronem a zaživa zblajzne. Nebo jako slůně, o které se sloní matka neumí starat a ono za pár týdnů uchřadne. Jako prase, co vykrmí na metrák a je zabijačka. Jako čolek, kterýmu zlikvidujou rodnou louži v lese při těžbě dřeva a on uschne.
Prostě je daleko víc možností na špatnej osud, než na pěknej.
no , pokud jí to pomáhá ...
crazycross — #5 Ježíšmarjá, hlavně ať se nevylíhnu jako kuře. Necelý dva měsíce a na jatka
.
Suzanne — #7
Smutné, nedovedu si představit, co bude paní prožívat, až jednou odejde i ten pejsek
Znovu taková bolest