Za studií jsem měla mnoho kamarádů, ale jenom s některými udržuji kontakt dodnes. Martin byl moc prima kluk, a i když studoval techniku, jeho zájmy byly o mnoho širší. Seznámili jsme se na brigádě, kde jsme oba pomáhali při archeologických vykopávkách. Po návratu z prázdnin jsme občas zašli na kafe a dál byli kamarády. Registrovala jsem jeho dívky a bylo jich požehnaně. Dokonce několik najednou. „To víš, musím projít kvantitou, abych našel kvalitu,“ říkával, když jsem se na něj obracela s otázkou v očích. Pak byla promoce a my jsme se dlouho neviděli. Odjel do rodného města, já zůstala v Praze. Psali jsme si, posílali fotky. Oženil se, měl ženu Ladu a tři kluky. Byla jsem ráda, že se našel. Jenomže co můžete skutečně vědět z dopisů o člověku a jeho životě, když žijete právě svoje plenkové roky, jste bez peněz a času je tak málo.

Pak jsme se po dlouhé době sešli. My dva a celé naše rodiny. Už dlouho jsem neměla tak skvělé pocity. Jen mě jakoby stále něco znepokojovalo. Kamarádem z mládí byl Martin, ale s Ladou jsem se skutečně moc sblížila. Ta léta, kdy ona dostávala – coby máma tří kluků – fotky mých dvou holek, a  já obráceně, nás semkla. Byla zde ta oboustranná „závist“, že ona má, co já nemám, a opačně A právě z ní, z Martinovy ženy, jsem cítila ten zvláštní smutek. Následovalo několik návštěv a já cítila stále větší napětí. Pak to z Lady vypadlo: Martin má poměr a není to poprvé! Jako správná zachránkyně přátel jsem vyrazila za kamarádem. Jenomže ani jednomu  z nás už není dvacet a všechno je o mnoho komplikovanější. Ostří mého hněvu opadlo a já nevěděla, co říct. Vysvětloval mi to, kličkoval. Bylo mi trapně za nás oba. Po několika měsících se Martin rozhodl, že odjede pracovat do zahraničí, „aby si vyčistil hlavu“. Lada zůstala se třemi chlapci – 11, 12 a 18 let. Pak se na dálku rozvedli. Jeho přítelkyně jej opustila a vrátila se k rodině. On se ještě stále hledá a mezitím „sbalil“ další ženskou. V rámci hledání kvality…

Po poslední návštěvě u Lady jsem měla nesmírný vztek. Lada je nejenom opuštěná, ale ze stresu a nesmírné duševní bolesti onemocněla rakovinou. „To máš blbý,“ řekl jí prý bývalý manžel, když mu to sdělila. Kdybych měla Martina v té chvíli po ruce, tak bych ho asi zabila nebo aspoň zmlátila. Kamaráda, jednoho z mála, kteří mi zbyli ze studentských let. Pak jsme jeli s mým mužem domů a já jsem se ho se slzami v očích ptala: “Proč se to stalo?“ „Co ti mám říct? JE TO NEVYSKÁKANÝ CHLAP!!!“ Když jsem chtěla rozluštění tohoto termínu, řekl: "Byl vždycky sukničkář? Tak co se divíš?“ Vzpomněla jsem si na debatu, kterou jsem s Martinem měla, když jsme se po letech shledali. Rozvíjel teorii o „normálnosti“ mimomanželských vztahů, tenkrát naoko jakoby akademicky:“ Lidský život je krátký, a když se do něho vejde vedle sebe několik partnerek, tak proč ne? Já přece svojí ženu miluji a s ní to nemá nic společného!“

Když jsem chtěla po známém psychologovi definici krize středního věku, zacitoval mi z jedné publikace: „Věk v rozmezí 35-50, čas vnitřní ztráty smyslu, jež je někdy doprovázen selháním, zhroucením, "přehráváním" za účelem znovunabytí síly a sebevlády. Střet s vlastními hranicemi, s paradoxem a tajemstvím. Hrdinské ctnosti už obvykle nezabírají a ne vždy pomáhají. Potřeba pokory a poctivosti.“ Je to z knihy R. Rohra a J. Martose: Cesta divokého muže, nakladatelství Cesta, 2002. Pak mi pan doktor sdělil, že problém  se středním věkem má každý muž i žena, jen způsoby, jak jej řeší, jsou jiné. „Sexuální nevázanost je taky jedna z cest,“ řekl odborník. „Horší je, když tělo nezvládá touhy představivosti. Pak z toho zbude jen deprese a zahořknutí. Druhou alternativou v té době je, že krize středního věku přechází do úseku moudrosti, do tzv. stadia „starého blázna“, který se snaží o vzestup navzdory důkazům (asi neschopnosti). "Starý blázen" podle schématu začíná už po 35. roku. Cesta moudrosti se pak v konci pro muže ještě jednou zalomí ve "svaté bláznovství". Ocituji ze zmíněného materiálu (vynechávám ale religiózní aspekty věci, protože je momentálně neakceptuji ): "Svatý blázen preferuje návrat k jednoduchosti, jde zpět do rajské zahrady, do prostoru mimo všechny soudy, mimo rozum a mimo manipulaci s moudrostí.Touží být lidský, jednodušší než vlastni image, role, moc, prestiž nebo majetek.“

Tak si, milé dámy, vyberte! Sukničkáře, depresivního zhroucence, starého nebo dokonce svatého blázna? Že to nejde? Že neexistují definice, které by odhalily tajemství věrnosti, oddanosti až do konce života? Skutečně neexistují! Ale lidstvo je bude hledat dál a dál.  Mezitím se budou rodit nové děti zplozené s těmi nezodpovědnými, bláznivými, nevěrnými … nevyskákanými chlapy. Mám pro vás dobrou zprávu: Má prý vyjít i ženská verze knihy pánů Rohra a Martose. Tak se máme na co těšit.  Můj muž si konečně  přečte, jak je to s těmi nevyskákanými ženskými…    

         
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY