Foto: Elite Model Look
Klenoty Aurum mají letos 70. výročí a další vaše hvězda se stává jejich novou tváří, kdy jsi poprvé zaznamenal tuto značku? Máš nějaký specifický okamžik, který si vybavuješ a který máš s nimi spojený?
Ano, mám několik takových okamžiků. Musím říct, že jedním z prvních byla spolupráce se Simonou Krainovou. To byla jedna z prvních kampaní, na které jsem s nimi pracoval. A potom to byla dnes už zmiňovaná Zuzana Stráská, která tehdy vytvořila dnes již ikonickou kampaň, kde vystupovala v roli jeptišky. Fotil ji Lukáš Dvořák. Později následovaly další kampaně s našimi modelkami, například s Katkou Sokolovou. To byla ta první kampaň, kde modelky pózovaly odhalené, což tehdy vzbudilo dost pozornosti. Pak jsme spolupracovali například s Lenkou Hanákovou, a teď nově s Hankou Wagnerovou, kterou zastupuji právě pro fashion a instagramové spolupráce. Mám z toho velkou radost. Značka Elite je Klenotům Aurum velmi blízká. Dokonce musím zmínit, že když jsme organizovali 40. ročník světového finále Elite Model Look v Praze, byli naším šperkovým partnerem a podpořili nás. Byli jednou z mála českých značek, které se na takové události podílela. Celkově je jejich firemní kultura velmi rodinná, a myslím, že i my to máme podobně nastavené.
Zazněla otázka: muži a šperky. Jak to máš ty osobně? Nosíš šperky, využíváš je třeba na akcích jako doplněk outfitu?
Určitě ano, muži a šperky, proč ne? Mně se to líbí. Zvlášť na mužích, kteří působí étericky, bohémsky, jim to skutečně sluší. Teď jsou hodně v kurzu například brože. Co se týče mě osobně, přiznám se, že mám trochu tendenci působit jako pouťový typ, když na sebe navěsím moc věcí. Takže pro mě jsou tím pravým šperkem hodinky. Nemusím jich mít desítky, ale pár kvalitních kousků ano. A také mám jeden prsten, takzvaný pavé, který jsem si přál mnoho let. Po dvaceti letech jsem si ho konečně pořídil. Ale to je asi maximum, co na sobě snesu. Jako teenager jsem nosil řetízky a hrubé náramky, ale dnes už se v tom nevidím. Různé provázky, náramky, kabala, to není pro mě.
Ale dnes už se vlastně trochu stírá hranice mezi tím, co nosí muži a ženy…
To je pravda. Umím si představit třeba výtvarnou brož na kabátu, to ano, takový umělecký šperk, jsem pro. Ale ne náušnice. Ani kroužek do nosu, to opravdu ne.
A co tvoje hodinky? Máš jich více? Střídáš je podle outfitu nebo nálady?
Ano, mám denní a večerní hodinky, celkem asi šest kusů. Beru je i jako investici. Ale mám dvoje až troje oblíbené, které nosím stále dokola.
Jaký je tvůj módní styl? Snažíš se stále držet trendů, nebo spíš preferuješ klasiku?
Já jsem byl vždycky klasik. Mám rád saka, trochu mi pomáhají, protože mám menší ramena. Nosím rád rifle, tenisky… A musím říct, že poslední roky si více dávám pozor na to, co si kupuji. Jsem proti fast fashion. Raději si koupím dva kvalitní kabáty, které mi vydrží několik let, než abych neustále obměňoval šatník podle sezóny. Nedávno jsme dělali rekonstrukci bytu, tak jsem toho využil a opravdu jsem si šatník zredukoval. Z původních 160 košil jsem si nechal jen 30, z 30 párů bot jen 10, a i to je dost. Člověk si nakonec vystačí se dvěma, třemi stojany oblečení.
To je dnes skutečně velký trend, omezovat kvantitu a jít spíš po kvalitě. A co secondhandy? Jaký máš na ně názor?
Velmi pozitivní, pokud s tím člověk umí zacházet. I u nás v agentuře kupujeme některé kusy z druhé ruky – třeba trenchcoaty nebo košile. Radím to i začínajícím modelkám. Sám jsem to také zkusil, ale moc se v tom necítím. Mám radši, když mi oblečení přesně padne. V rámci modelingu ale děláme i moodboardy pro modelky a doporučujeme jim, aby secondhandy využívaly. Myslím, že nová generace bude v tomto ohledu uvědomělejší než my.
Vnímáš i rozdíl v excentričnosti mladých lidí, co se týče stylu oblékání?
Určitě ano. Mladí lidé jsou odvážnější. Ale když člověk vidí módu na ulici třeba v Koreji, Tokiu nebo v Paříži, tak zjistí, co to znamená skutečný street style. U nás v tomhle ještě zaostáváme. Vivienne Westwood mi jednou řekla, že když vystoupí z letadla, nepozná, jestli je v Hamburku, Praze nebo Římě, protože na ulicích vidí to samé, lidé kopírují trendy. Všichni mají bílé tenisky, džíny, oversize bundy… Všichni vypadají stejně. Chybí originalita. Vážím si proto lidí, kteří se v módě umí odvázat a najdou si svůj styl. Těch ale v Česku moc není.
A co módní časopisy? Pomáhají v tom?
Bohužel, ne příliš. Snaží se, ale na ulicích se to moc neodráží. Všichni následují jen trendy z Instagramu. Držím palce, aby lidé víc hledali inspiraci i jinde, třeba právě v časopisech.
Když se pohybuješ v módním průmyslu, dokážeš už předvídat, co bude trendy, nebo tě návrháři stále překvapují?
Každý rok mě něco překvapí. Pracujeme se sezonami, ale nejsme přímo u zrodu kolekcí. Někdy máme náznaky přes naše modelky, které chodí na fittingy. Ale návrháři mě stále dokáží překvapit, například Jacquemus nebo Haider Ackermann. Ale já sám už to tolik neřeším. S věkem se víc soustředím na pohodlí a kvalitu materiálu než na to, co bude aktuální hit sezóny.
Co takhle nové tváře? Když se objeví někdo nový, poznáš hned, že bude úspěšný?
Ano, často ano. Když objevíme nové tváře, jde nám spíš o to, co z nich vyzařuje, než co mají na sobě. Ale jsem jeden z těch, kdo modelky a modely často kritizuje, pokud zanedbávají svůj vzhled nebo sociální sítě. Prezentace je součást profese. To, jak se oblékáme, je projev respektu, ale i vztahu k estetice, architektuře, umění i módě. Když vidím, kolik práce je za vznikem jediné kolekce, měl by každý, koho ten obor živí, přispívat s respektem k jeho propagaci.
Jaký bude letošní ročník Elite Model Look? Už se něco chystá?
Ano, už se chystáme na castingy, koncem května budou jak v Česku, tak na Slovensku. Těším se, že opět vyrazíme s Martinem Carevem a Míšou Kociánovou. Budeme jezdit po obchodních centrech, máme nové partnery, například automobilku Omoda. Na posledním otevřeném castingu přišlo přes 200 lidí, což nás moc těší. Pro mě je to pořád jako malé Vánoce, ten moment, kdy objevíš novou tvář.
Loňské světové finále bylo tady v Česku, dá se to ještě překonat?
Upřímně, bude to těžké. Po otevření na Transmission jsme si řekli s Jirkou Zalabákem, že si dáme od těch velkých projektů trochu pauzu. Bylo to velmi náročné. Dnes už se hodně věcí odehrává online, takže možná koncept trochu změníme. O tom právě vedeme debaty s naší režisérkou Janou Burkovičovou, co a jak dál. Uvidíme.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Co takhle mit osobu a kocicim okem?