Byly tři hodiny v noci a pět pod nulou. Tramvaj přijížděla na zastávku včas, takže jsem teoreticky měla mít k dobru jednu minutu, abych přeběhla silnici a nastoupila do autobusu. Spolu s paní, která se vracela z práce, jsme tedy vysprintovaly směrem k autobusu. Nechtěly jsme pana řidiče a ostatní cestující zdržovat. Naše obavy byly ovšem zbytečné. Pan řidič se zdržovat nenechal. Zavřel nám dveře před nosem a v klidu odjel. Další autobus jel za hodinu.
Jestli se vám někdy stalo něco podobného, víte, že v tu chvíli se i z člověka mírumilovného, který by mouše neublížil, stane krvežíznivá bestie.
„Zabít!“ drtila mezi zuby paní v slušivém kostýmku a já jí statečně přizvukovala. Brzy nám došel slovník nadávek, a tak jsme rozjely druhé kolečko.
V takových chvílích mám pocit, že nejhorší na tom všem není ani tak hodina, promrznutá v noci na zastávce, ale bezmocnost. Ten řidič nám bezohledně a zlomyslně ujel, klidně jsme kvůli němu mohly skončit se zápalem plic, a to ani nemluvím o tom, co jiného by se dvěma ženským mohlo stát, a potrestá ho někdo? Už jsem si dokonce párkrát zkoušela stěžovat na dopravních podnicích, ale nikdy jsem se nedobrala žádného výsledku.
V té studené, mrazivé hodině mezi třetí a čtvrtou jsem přemýšlela nad tím, proč to ti lidé vlastně dělají. Viděla jsem řidiče tramvají a autobusů, kteří ujeli mámě s kočárem nebo dědovi o holi. Mizery, kteří klidně profrčeli kolem zastávky v nějakém zapadákově, aniž by těm dvěma čekajícím pasažérům vůbec zastavili. A o nedodržování jízdních řádů raději ani nemluvit. Že měl autobus jet až za pět minut? A koho to zajímá, přece nebude na té zastávce čekat, když to stihl dřív!
Co žene řidiče k tomu, aby se chovali takhle? Je to nenávist k cestujícím? Požitek z toho, že mají nad lidmi moc? Můžou jim ujet, nebo blahosklonně zastavit a nechat je nasednout... V některých případech totiž už nejde ani o lhostejnost, ale o přesně vypočítané gesto. Dveře klapnou ve chvíli, kdy už se vidíte uvnitř... Doslova před nosem.
Možná jsou to ti stejní lidé, kteří jako malí trhali mouchám nožičky a týrali koťátka. Možná tahle potřeba dokazovat si svou moc vzniká až později, v průběhu výkonu profese. Ale jsou přece i slušní řidiči, ne? Možná navrhnu kolegům psychologům, aby na tohle téma zpracovali nějaký ten výzkum. A třeba přijdou na to, jak takové lidi z dopravy eliminovat.
Stalo se Vám někdy, že Vám řidič ujel před nosem? Nebo se Vám to stává pravidelně? Jak se v takovou chvíli cítíte? Co byste řidiči nejraději provedla? Co myslíte, dá se takovému chování řidičů nějak předcházet? Dá se s tím vůbec něco udělat, nebo to musíme jen trpně snášet?
Nový komentář
Komentáře
Tak ujíždění autobusů, trolejbusů v Ostravě je hitem, řidiči velmi rádi nechají cestující dběžet, dát jim naději, že čekají a jen se objeví před dveřmi, tak šup - zavřou dveře a odjedou - berou to jako adrenalin. Při již několika stížnostech na DPMO jsme stejně nikdy mepochodili - bylo to tvrzení proti tvrzení - samozřejmě bez svědků. A že nejezdí na čas - jejich odpověď: jízdní řád je pouze orientační? A na otázku, proč tedy vyhazují milióny za vylepování jízdních řádů 3x do roka v 300.000 městě? - No přece lidé musí vědět, kdy autobusy a trolejbusy pojedou? NO děsné.
já mám do práce dojíždění 20 km a už se mi za ty roky stalo, že MHD nestíhalo a autobus už odjel ze zastávky. naštěstí je v pardubicích rovnou u autobusáku křižovatka se semafory a naši linkový řidiči mě znají. měla jsem kliku, otevřel mi na semaforech a podával jízdenku. já popadala dech, ani jsem nebyla schopná děkovat a platila jsem mu až při vystupování.
kdyby mě nevzal, musela bych do hotelu, byl to poslední spoj a auto jsme měli nepojízdné. a jít po tmě v zimě domů pěšky 20 km to nééééé!!!!!!
Naštěstí mi nikdy neujel takhle před nosem spoj, kvůli kterému bych musela čekat další hodinu. Ráno to stíhám v pohodě a odpoledne, když vidím, že to nestihnu, jdu se projít po nákupech a jdu dřív na ten další. :)
Ale pamatuju si, jak jsem jezdila domů z VŠ v Praze a těsně jsem stíhala autobus. Úplně se vidím, jak jsem v Dejvicích běžela na metro, naskočila do něj, přestoupila a na Florenci zase vyběhla, po těch vysokých schodech nahoru. Občas jsem poslednímu autobusu jen zamávala a jela za půl hodiny autobusem, který končil o pár desítek kilometrů dřív a museli pro mě jet naši. Jednou jsem to měla fakt tak nadoraz, že jsem vyběhla schody, proletěla na ostrůvek, viděla jsem řidiče, jak se dívá na hodinky a sahá po páčce na zavření dveří. Vletěla jsem dovnitř a ukázala jsem, že nejdřív se musím nadechnout, pak teprve mluvit. Začal se smát, musela jsem vypadat fakt legračně. :)
Dojížděla jsem do práce denně 40 km, po 20 km přestup. 3 minuty zpoždění prvního autobusu a nestihl se další. Když jsme věděli, že tak dopadneme, prosili jsme prvního řidiče, aby nás vysadil mimo zastávku - měli jsme tak šanci stihnout autobus na další stanici. Byli takoví, kteří chápali, že když jedou pozdě, tak se pokusí vyhovět, ale jeden nás seřval tak, že jsme si to už nikdy nedovolili. Většinou když jsme přijížděli na zastávku, náš autobus odjížděl. ale protože muse objet blok domů, my jsme si nadběhli a zamávali na něj na ulici. Pokud jel jeden konkretní řidič, ten nás už vyhlížel. Pokud jel jiný, museli jsme hodinu čekat. A potom ji naddělávat.
wtipna: Tak to musel bejt peknej debil
Mě zase jednou řidič vynadal, že mu dávám 50kč a jestli nechci jít raději pěšky, že mám mladý nohy 
Já si taky na jednoho povedeného řidiče autobusu pamatuji. Ze stanoviště v Těšíně jezdilo hodně busů a některé jely rovno z města do města a jiné to braly přes vesnice. No a jednou jsem jela do města a jelikož jsem si dovolila nastoupit do toho, který jezdí přes vesnice, takže to je objížďka, tak mně řidič seřval, že mám autobus tam naproti.
Sprosťák jeden. Co si to dovoluje mi poroučet, čím mám jezdit? 
Bylo to dál, ale já jsem si to zaplatila, tak co mu je do toho a to měla přistoupit v jedné z vesnic moje mamka. 
Bydlela jsem na vesnici a autobusy jezdily vždycky včas a když jsem ho nestihla, tak jsem zamávala a pan řidič vždycky zastavil. Jen jeden byl protiva a ten naštěstí už nejezdí
kareta: Já mám strach.Prostě jsem posera a raději budu stát na zastávce a čekat,že něco přijede.Moje teta jezdí stopem dodnes,je jí šedesát a vpoho,ale už nemá zuby.To ne z toho stopu,ale prostě nevím,takže už asi není pro řidiče přitažlivá:)))To chtělo asi fakt odvahu 160 km.Já to mám blbých 70,ale kdyby mě někdo vysadil o kousek jinde,tak bych nenašla cestu,protože nemám,jak se tomu říká???Orientační nesmysl????
Já bych se s tou paní domluvila a vzala s ní taxíka, určitě bych tam nemrzla.
Na střední školu jsem to měla autobusem sto třicet kilometrů s jedním přestupem. V neděli odpoledne jsem takhle jednou přišla na zastávku, tam chumel čekajících jako vždy. Ale změnili jízdní řády a ještě nevyvěsili nové. Spoj byl zrušen a o té zradě zapomněli prostý lid informovat. Takže jsme na sebe s jednou cizí holkou mrkly a šly si stopnout auto, že zkusíme chytit alespoň navazující spoj z města vzdáleného sedmdesát kilometrů. Zadařilo se, na zastávku jsem dorazila včas, tak spousta čekajících - situace se opakovala. Stalo se mi to asi před třinácti lety a od té doby dávám přednost autostopu, ať si říká, kdo chce, co chce.
Nyotaimori: to bezesporu. Ale pokud už bych si opravdu musela vybrat, byl by mi patrně příjemnější řidič vybavující se s jedním svým známým, než řidič s nervy na pochodu z tlupy uječenců.
Ještě jeden zážitek z mých cest po Indii. Kdo si chce přečíst více, mrkněte na komentář k záchodům :)
Cestovali jsme autobusem dva dny, měla jsem příšerně střevní potíže a řidič ne a ne zastavit. Prý za chvíli už budeme na nějakém parkovišti. Ani nevím, jak jsem to všechno vydržela, ale hned jak jsme zastavili jsem běžela na veřejné záchody, které se tam bohužel ale nikde nenacházely, takže jsem musela ve tmě běžet kdoví kam za keř, kterých tam bylo hodně málo. Ale proč vám to všechno vyprávím. Tady jde o to, že řidič na nikoho nečeká. Buď jsi se stihnul vrátit nebo máš smůlu. No, málem nám ujel a přitom nás viděl venku. Jim je prostě jedno, že tam máte věci a zaplacenou jízdenku o pár set kilometrů dál.
Ale pryč z Indie do Čech. Do práce jezdím každý den autobusem, a naštěstí mi zatím všichni řidiči zastavili, když jsem běžela na poslední chvíli a potkala je cestou pár desítek metrů od zastávky.
Obdivuju řidiče, já bych to povolání dělat nemohla.
Vybírat peníze za jízdenky, vozit lidi, dávat veliký pozor, aby se nestala nehoda a vědět jakou rychlostí můžu jet a jak moc prudce smím zabrzdit. Děkuji tímto všem ochotným řidičům, kteří nás vozí :)
Jo a já taky jezdím školním autobusem a chování některých dětí je fakt příšerné. Snad z toho vyrostou :)
idiska: probůh, v autobuse je snad normální nejíst a nepít, ne?
A že mluvení bandy děcek na školní výletě obtěžovalo řidiče, to naprosto chápu. Obvykle totiž takové školní výlety jsou příšerně hlučné a obtěžují široké okolí, jak se robátka vzájemně překřikují. 
a v Ostravě mě taky nebere, když mi ujede travajka...za 5min. přece pojede další...ale vzhledem k tomu, že bydlím na okraji menšího města a dostat min. na to město je někdy složité...busy naberou z Ovy nebo odjinud rychlost...a už je tu dřív
...už už se vidí na autobusáku...a bojím bojím, až příjde zima...aby vůbec jezdili...ony totiž ty busy jsou v hrozném stavu
erkaberka: jaj, tak nějak vypadal jeden výlet ještě na základce...v autobuse se nesmělo jíst ani pít, mluvení obtěžovalo řidiče, který se nemohl soustředit, a museli jsme si pokaždé pečlivě očistit boty, protože bychom mu tam nadělali nepořádek...no výlet jak z cukru
Ni-ka: já stopovala donedávna, a studovala jsem těsně po revoluci několik let. Autostop opravdu asi není pro každého. Já byla doma 2x rychleji než autobusem bez přestupů a nikdy jsem neměla problém. Jezdila jsem 160 km 1x týdně
A když nám ujede autobus na horách, klidně mávnu i dnes
V Olomouci to celkem není problém. Spíš si kolikrát říkám, proč ta tramvaj furt čeká, když už měla dávno jet. Ale zrovna zastavil vedle autobus a tak lidi přestupují. No,člověk nikdy není spokojenej.
Tak kvůli něčemu podobnému jsem dva roky bojkotovala školní autobus a řidiči jsem velmi obřadným stylem napsala, co si o něm myslím. Měla jsem si to okopírovat jako vzpomínku na telecí léta
Já jezdím v Praze do nemocnice. Na denní směnu nastupuji v 6 hodin. Bydlím na kopci nad nemocnicí, je to asi 8 zastávek. Tramvaj mi jede v 5.17 a další až v 5.45. S oblibou jezdí o pět minut dřív, takže jsem musela vstávat pomalu ve 4.00. Navíc jsem byla v práci zbytečně brzo. Tak jsem si koupila malé auto(rodinné většinou potřebuje manžel, aby rozvezl děti na kroužky) a v klidu jsem v práci za deset minut i s převlečením. A pak se divíme, že je v Praze tolik aut. Kdyby jízdní řády odpovídaly službě zákazníkům, nebo se alespoň dodržovaly, možná by aut ubylo.
Tak nám se stalo v Dublinu.jeli jsme tam za synem.Cestou k němu autobus vůbec nezajel do té oblasti,kde bydlí,Syn říkal, že v tuhle dobu(bylo 22:00)už k nim nejezdí, protože se mu nechce.Takže jsme šli v dešti asi dva km. pěšky.další den nám chtěl ukázat město.Šli jsme na autobus, ale protože bylo kolem poledne, tak nejel vůbec, jel až za hodinu, čímž se nám samozřejmě program dost narušil. Nikdo si ovšem nestěžuje a nenadává.A to se ještě musí při vstupu do autobusu uctivě pozdravit, protože se prý může stát, že řidič nezastaví, tam kde chcete a má zastávku.
.U nás by ho lidi sežrali