1. září před osmi lety, to je datum, kdy náš chlapeček šel poprvé do školy.
Jako matka budoucího prvňáčka jsem strašně těšila i obávala z nástupu do první třídy. Nakupovali jsme vybavení, už tehdy se tvářil strašně, říkala jsem si: to přejde, je zmatený. Do školky chodil rád, ale měl starší kamarády a ti mu vše podrobně vyprávěli.
Přišel ten vytoužený den. Vstali jsme a začali se oblékat, kluk se rozplakal, že nikam nepůjde. Za stálého pláče se oblékl, umyl a nasnídal, vzal aktovku a šli jsme. První jsme potkali naši paní sousedku, ta mu gratulovala, že už je školák. Celého ho opusinkovala, což on příšerně nesnáší, a já si vzpomněla, že to samé udělala před lety i mně. Oklepala jsem se a vyrazili jsme ke škole.
 
A teď to začalo: chytil se značky a že dál nejde, začalo přetahování, hádání, vysvětlování a došlo i na sliby. Slíbili jsme mu, že to půjdeme všichni oslavit do Mekáče. Po chvíli přemlouvání jsme pokračovali v cestě.
   
Před školou už se natěšení prvňáčci řadili do řady za ceduli se svou třídou. Výraz našeho kluka byl šílený. Paní učitelka si je odvedla i s rodiči do třídy a rozsadila je do lavic. Začali se seznamovat, když došla  řada na  syna, vstal, představil se a řekl: ,,Dnes je to můj první a poslední den ve škole, odcházím k Meckovi a už se nikdy nevrátím". Pak se otočil ke mně a pokračoval: ,,Mami jsi spokojená? Do školy jsem došel, a tak můžeme zas jít". A začal odcházet. S tatínkem to málem praštilo, protože on byl premiant a jeho syn takhle vyvádí...
 
Při večerních schůzkách rodičů si paní učitelka nepamatovala příjmení žáka, ale jen to, že jsme od toho kluka, co už nikdy nepřijde... Paní učitelka si to pamatuje ještě dnes a moc se těší na naší holčičku, která půjde do školy za tři roky.
cvachova

Pošlete nám své okomentované fotografie z prvního dne a vyhrajte balík školních pomůcek! Příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz  s heslem ,,Reportáž ze školy"!
Reklama