Foto: Shutterstock

Podle výsledků studie IKEA1 celých 45 % Čechů spoléhá na to, že druzí pochopí jejich neverbální náznaky a dopřejí jim prostor, namísto toho, aby si o chvíli pro sebe přímo řekli. „Umění vyjádřit svá očekávání je přitom cestou, jak se vyhnout odcizení a frustraci,“ říká psycholog Boris Štepanovič.

Soukromí je to, co dělá náš domov domovem

Myslí si to 75 % Čechů – očekávají, že jim tuto základní emoční potřebu naplní právě domov. Když nám chybí zázemí, kde bychom se mohly realizovat a odpočinout si od hodnocení společnosti a nároků, které na nás kladou druzí, nastupuje frustrace a pocit úzkosti. Zároveň je 78 % Čechů přesvědčeno, že k většímu soukromí nepotřebují žít ve velkém domě nebo rozlehlém bytě. Mnohem větší roli hraje to, jakou kontrolu mají nad obývaným prostorem, a vztahy s lidmi, s kterými tento prostor sdílí.

Co nám brání v cestě za soukromím?

Pro některé je soukromí hůře dosažitelné. Nejčastější bariérou bývají situace, kdy pečujeme o někoho dalšího (20 %). Pro 18 % lidí je bariérou skutečnost, že každý člen domácnost má jiné představy o soukromí. Pouze 16 % dotazovaných cítí jako problém nedostatek peněz. Podle studie se 69 % Čechů cítí být samo sebou pouze tehdy, když mají dostatek soukromí. Pro necelou polovinu (45 %) je ale těžké otevřeně říci „Potřeboval bych chvilku pro sebe“, proto upřednostňují neverbální náznaky. Oproti tomu zbylých 55 % nemá problém si o soukromí říct otevřeně a 16 % Čechů si dokonce myslí, že by to jejich okolí urazilo a oni by působili neslušně.

Nedostatek odvahy říct si o chvilku pro sebe přitom negativně ovlivňuje vztahy s lidmi kolem nás. „Vyjádřit se a vyslovovat svá očekávání je cesta, jak se ve vztahu vyhnout odcizení a frustraci z nenaplněných představ. Vyjasňování si vzájemných nároků vyžaduje ochotu a schopnost naslouchat toho druhého. Neznamená to, že se úplně vyhneme konfliktům. Ty jsou sice nepříjemné, ale přinášejí možnost posunout se dál.  I v těchto situacích platí, že partnerská komunikace musí být založena na respektu a vědomí vzájemné odpovědnosti,“ říká psycholog a terapeut Mgr. Boris Štepanovič.

Nejvíce s nedostatkem soukromí bojují mladí lidé od 18 do 34 let (20 %), kteří často žijí s rodiči nebo spolubydlícími. Druhou skupinou jsou rodiče s malými dětmi do 7 let (24 %).

Některé signály jsou účinnější než jiné

Kromě verbální komunikace používáme celou řadu významných gest, kterými dáváme najevo touhu po soukromí. Odcházíme například do jiného pokoje (31 %) nebo vyhledáváme svůj oblíbený koutek, třeba na čtení nebo něco jiného, co nás baví (26 %). Více než pětina lidí raději vyslovuje různé narážky a doufá, že se ostatní dovtípí a chvilku pro sebe jim dopřejí. Pomáhá také, když se na chvíli uklidíme na čerstvý vzduch – toho využívají především ti, co mají zahradu či balkon. Pětina lidí je ochotná vymýšlet si nejrůznější aktivity jen proto, aby kolem sebe postavila pomyslný štít chránící před okolním světem. Jako dobrý pomocník v signalizování potřeby soukromí se osvědčují také technologie. Pro 15 % je nejjednodušší cestou pro dosažení soukromí nasazení sluchátek. Dalších 13 % se uzavírá do vlastního světa s pomocí telefonu a dalších chytrých zařízení.