Když se narodí malé dítě, už se předem ví, co bude dělat, a v žertu se říká: To bude fotbalista, nebo to bude herečka, zpěvačka… Tak nějak podvědomě svým dětem „vnucujeme“ své ambice a nesplněné sny a už odmalička se je snažíme nenápadně směrovat. Chceme, aby naše dítě bylo co nejvšestrannější, a tak ho přihlásíme do houslí, na hokej, angličtinu, výtvarku v domnění, že se mu to může jednou hodit. To, že tam chodí s nechutí, nebereme v potaz a oháníme se tím, že kupříkladu slavný virtuos také nerad cvičil a slavnému hokejistovi se také nechtělo ráno vstávat. A nebýt důslednosti rodičů, tak by to nedotáhli nikam.
Je mnoho takových rodičů, kteří se ve svých dětech vidí a chtějí, aby v budoucnu byly pokud ne stejně úspěšné, tak úspěšnější než oni. Vzpomeňte si na svoje dětství. Neříkejte, že neměli vaši rodiče představu o tom, co byste měly dělat. Nebo kde by vás chtěli vidět.
Pokud sami nedosáhli vysokoškolského vzdělání, snažili se do toho „docpat“ alespoň vás. Ale běda, když tomu bylo naopak. Oni vzdělaní a úspěšní mají najednou „průměrné“ dítě, které nechce (nebo nemá na to) být lékařem ani právníkem, ale třeba úplně „obyčejnou“ kadeřnicí či automechanikem.
Jak jste to měly vy v dětství a jak to máte teď, když už jste rodiči? Nutili vás doma, abyste studovala něco, co vás vůbec nelákalo, nebo vám dali svobodu v rozhodování? Šla jste po stopách svých rodičů, nebo jste se rozhodla pro úplně jinou profesi? Jakého vzdělání dosáhli vaši rodiče a jakého vy?
A jak to máte se svými dětmi? Objevila jste u nich nějaký talent? Máte představu, co by mělo vaše dítě dělat? Máte stejné zájmy, nebo naprosto opačné? Chodí vaše dítě na nějaké kroužky, dělá nějaký sport? Jak se mu daří ve škole? Je to premiant, nebo spíš průměr? Vypadá to, že vaše dítě bude úspěšnější než vy?
Napište nám třeba už dnes na zítřejší téma:
Za svůj příspěvek můžete získat tento dárek.
Praktickou tašku přes rameno (třeba pro vaše díte) a vlasové přípravky Lybar pro vás.
Nový komentář
Komentáře
pody — #15 Máme v rodině něco podobného - synovec - 20 let, třikrát ho vyhodili ze školy, bylo pár afér s drogama a krádežeme a když s ním mluvíte, tak vám tvrdí, jak on to všechno ví, že má základní vzdělání, ale on vám řekne: "Když já svůj mozek nedonutím, abych ráno vstal a šel do školy." Vyliskat a ještě lípe - vojna a na dva roky!
pody — #15 přeju ti aby se všechny problémy zdárně vyřešily a děti byly rozumné
Jako každá matka jsem si přála,aby to moje děti dotáhly tam,kde budou spokojení.Mám tři kluky a jednu holku,ale radost mi dělá pouze v pořadí druhý syn,i když byl jako malý tzv.mámina sukně.Při maturitě mi oznámil,že budu babička,matkou mé vnučky je jeho bývalá profesorka.Brali se po třech letech,mají spolu dvě krásné holčičky,syn si při zaměstnání udělal vysokou školu,má zaměstnání,které ho baví,doma mu to klape,i když bydlí 180km daleko,navštěvujeme se,jak to jde,já u nich vždy "dobíjím baterky"
.Nejstarší se dobře učil,ale po gymlu se ani na čtvrtý pokus nedostal na vysokou,tak se různě protloukal z práce do práce,stal se z něho alkoholik,rozbil několik služebních aut,tak se mi s obrovskými dluhy vrátil domů,dnes je na léčení,ale docela se bojím jeho návratu domů.
No a moje dvojčata,měly teď 19 let,ale ty mi dávají pořádně do těla.Holka neměla zájem o učení,vycházela se šesti pětkami,ale šla na církevní školu,kde dávají šanci každému,na obor ošetřovatelka.Nikomu nepřeju ty nervy,co mě stály,ale vyučila se,jenže bohužel naše zdravotnictví je tam,kde je a tak dělá v továrně u pásu.A to nejhorší na konec :dvojče kluk učení taky moc nedal,ale měl velkou zálibu sport - basket.Chtěla jsem,aby se aspoň vyučil,pak si třeba udělá trenérský kurs a může být u sportu.Ale ouha,z jednoho učňáku ho vyhodili,z druhého rovněž,sportu nechal a včera mi přišli domů rodiče jeho kamaráda,že jsou parta,která svým rodičům bere doma zlato a další dobře zpeněžitelné věci,ty dají do zástavárny a pak si za to užívají.Docela mně to vzalo,jsem dvakrát rozvedená,z každého manželství mám dvě děti,ale bohužel ani jeden otec nemá o své děti zájem.Já pracuji ve zdravotnictví 35 let,mám ráda toto zaměstnání a nemůžu pochopit myšlenkové pochody svých dětí ,vůbec neuvažují dopředu a zdá se,že počítají s tím,že jim stále budu pomáhat a tahat je z průšvihů.
Kam chcem aby to dotiahli? To je na nich. Na prah dospelosti som ich doviedla, pofúkala rany na dovtedy pristrihávaných krídlach a vypustila do života. A teraz sa s údivom pozerám ,aké vzdušné víry zachytia. Na akej vlne sa povezú....A stále budem stáť opodiaľ, aby som ich zachytila,keby nebodaj padali a pomohla vyletieť znovu a vyššie.
nejlépe ze zábavy domů
orchie — #11 na ručičky celkem levej
Aaaa u más docela aktuální téma, synek maturuje a v rámci toho že je na ručičky celkem levej, škola je asi tak jediná varianta
ale jaká to už nechávám na něm, jen bych mu přála aby se dostal tam kam chce on sám
Dana Svobodová — #8 Pokusila jsem se trochu více rozepsat, ale bylo by to celkově na hodně dlouhé povídání...
Dante Alighieri — #7 Teď jsem si ten seriál úplně vybavila
Do důchodu a pak ještě dál ... Prostě doufám, že je čeká spousta šťastných desítek let.
BastMetztli — #6 Zajímavý příběh, zkuste se malinko víc rozepsat a poslat na redakce@zena-in.cz jako samostatný příspěvek.
Děkuji a o totéž prosím všechny čtenářky, které se chtjí k tématu vyjádřit.
BastMetztli — #6 Tvoje situace mi připomíná seriál My všichni školou povinní.
Pokud budu mít děti, rozhodně jim neudělám, co udělala mamina mně. Na základce jsem musela mít vyznamenání, abych se dostala na dobrou střední školu, kterou jsem si stejně nemohla svobodně vybrat. Mamina mi jako první napsala gympl a jako druhou školu mi na přihlášku napsala stavební průmku. Já chtěla na sklářskou průmku nebo na oděvní. Na gympl mě tenkrát vzali bez přijímaček a mně prakticky nezbylo nic jiného, než jít na vysokou, gympl je prakticky nic. Mamina mi vlastně udělala to samé, co jí udělali její rodiče. Maminu strčili na zemědělku a také se jí neptali. Takže, pokud budu mít dítě, podpořím jeho výběr studia a jeho zájmy (samozřejmě, pokud nepůjde o něco v rozporu se zákonem), nebudu mu plánovat život. Budu ráda, když bude mé dítě spokojené, ať bude mít jakoukoli profesi.
Dante Alighieri — #3 Jsem možná zkažená okolím, ale budu ráda, pokud budou mít spokojenou rodinu a nerozdělí nás lidská hloupost nebo zloba. Já vím, klišé,jak z turecké telenovely, ale bohužel, poslední dobou mě to děsí víc, než že by škrábali brambory v hospůdce na hrázi
ToraToraTora — #2 Mně by stačilo asi tak: aby se děti o sebe dokázaly postarat, bez ohledu na to, jestli budou inženýři nebo uklízečky.
ToraToraTora — #2 Mně by stačilo asi tak: aby se děti o sebe dokázaly postarat, bez ohledu na to, jestli budou inženýři nebo uklízečky.
Kam chci, aby to dotáhly?
Zatím nedotáhnou ani odpadky do popelnice, na uvažování času dost 
Nás rodiče vždycky spíš mírně podceňovali, takže pro ně je úspěch, že je ze mě bakalář a nepotřebují, abych byla ještě Ing a PhDr. Nikdy jsem od nich neslyšela "z ní bude doktorka" nebo "z něj bude prezident". Když jsem řekla, že chci bejt letuška, řekli "ale prosim tě...".
Do kroužků nás taky netlačili, nás to nebavilo, tak z nás nejni nic.
Mojí kamarádku zas v dětství tlačili do hudební školy tak dlouho, až začala chodit za školu. Rodiče pak pochopili a přestali jí nutit.