Téma staré jako lidstvo samo: nejstarší řemeslo světa

Hampejzy, veřejné domy, bordely, nevěstince, night cluby: jak chcete. Jedno však mají tyto budovy společné, ve všech se provozuje jedno z nejstarších řemesel světa: prostituce. Ať už násilím, nebo dobrovolně.

• Co vede ženu k tomu, že začne prodávat své tělo? Nymfomanie, nebo zoufalství?
• Co vede mladou ženu k tomu, že si toto tisíce let staré řemeslo zvolí dobrovolně?
• Co vede ženu k tomu, že vystavuje svoje tělo na obdiv i v době, kdy už budí spíše lítost a opovržení?

Zlatý věk řecké kultury

Prostituce je označována jako „nejstarší řemeslo světa“. Je známa z většiny rozvinutých kultur, z nichž v některých, například v babylonské, existovala dokonce i jako posvátná forma.

Největšího rozkvětu dosáhlo toto řemeslo v Athénách a Korintu, ve zlatém věku řecké kultury. Dodnes není zcela jasné, proč se Řekové s takovým nadšením vrhali do náruče prostitutek. Možná proto, aby unikli lásce k chlapcům.

Ve starověkém Římě byla zase prostituce trpěna s ohledem na situaci ženy, jejíž význam pro reprodukci byl díky adopci nižší, a o to větší důraz byl pak kladen na její sexuální schopnosti. Neuměla-li žena svého muže uspokojit, musel mít možnost hledat jinde.

Nevěstince v řecko-římských dobách však měly zcela jinou úroveň i „kulturu chování“. Těžko byste hledali prostitutku, která by si stoupla k zaprášené cestě a ukázala kolemjdoucím holý zadek.

 Evropa a nevěstince

Jak na tom byla s takovými nevěstinci Evropa? Jedny z prvních se vyskytovaly v Evropě v 15. a 16. století a byly povolené jako kontrolovaná součást městského života, využívaná muži všech sociálních vrstev. Prostituce byla vnímána jako jakási ochrana manželek, prostředek k omezování cizoložství.
Od 17. st. však byly nevěstince zakazovány, částečně z obav před šířením chorob.

Hampejzy…

Jungmannův Slownjk česko-německý z roku 1835 abstraktní pojem „prostituce“ ještě nezná. Setkáváme se tu ovšem se staročeským slovem „hampejs“, který je definován jako „domek hříšných a obecných žen, místo, kde v kuželky hrají“.
Pojmu „hříšná a obecná žena“ je tu použito na místě jinak běžných dobových výrazů: nevěstka, kurva nebo hurva, čili dikcí Jungmannova slovníku: „tvrdě a s potupou = osoba ženská, která se nad svou poctivostí zapomenula“.

Praha, hříšné město

Již roku 1365 byl na okraji pražského židovského ghetta doložen „starý hampejz“ čili antiquum gallimordium, jak bývalo tehdy zapisováno do městských knih.
Křesťanské nevěstky byly zájemcům k dispozici při Perštýně na Starém Městě, v místě, kde roku 1359 prodala jistá Keruše Hoffartová, snad kuplířka a provozovatelka nelegálního veřejného domu, parcelu v Benátské ulici městskému katovi. Ten si tu postavil obydlí a v jeho zázemí začal provozovat veřejný dům. Záhy se do této části města stahovaly i další nevěstky.

Jistým paradoxem je i to, že ona Benátská ulice je nynější vyhlášená ulice Bartolomějská, hlavní sídlo bývalé státní bezpečnosti a dodnes jedna z nejvyhlášenějších policejních stanic u nás. Jedni se přiklání k názoru, že Benátská se jmenovala proto, že se do těchto míst občas vylila Vltava, a proto lokalita připomínala proslulé italské město, ale více názorů se přikládá k tomu, že název je odvozen od středověkého latinského výrazu pro nevěstinec - veneficium (resp. venereficium) od slova Venus (resp. Veneris). O přítomnosti nevěstinců v těchto místech není pochyb. A prostitutky se tam vlastně pohybují dodnes. I když jsou rafinovaně poschovávané v postranních uličkách.

Night cluby – azyl, nebo práce

Po revoluci začalo těchto budov pojmenovaných různými orientálními či domácími jmény přibývat jako hub po dešti. Není výjimkou, že na kraji poklidné tisícové vesnice najednou vyroste růžový domek se svítícími neony a rozlehlým parkovištěm pro bouráky. Už se mu neříká hampejz ani nevěstinec, ba dokonce ani veřejný dům. Jde o jakýsi noční klub pro osamělé pány, kde se pije a tančí. A pokojíčky nahoře? Komfort pro naše zákazníky, Když je pán unavený, může zde i hlavu složit. Většinou ji však složí v klíně některé ze „zaměstnankyň“.
Kdo jsou ale ony zaměstnankyně? Divily byste se. V mnoha případech i matky a ženy v domácnosti, které sem dohnala finanční tíseň. Ve většině případech však mladé ženy z východních zemí, které šly „na západ“ za lepší prací a za výdělkem.

^{Použitý zdroj: Bassermann, Lujo, Nejstarší řemeslo. Kulturní dějiny prostituce, Praha, Mladá fronta, 1993.}

A od této masarykovské citace bychom se mohly odrazit i v souvislosti se zadáním dnešního tématu.
Nazveme ho prostě

Téma dne 21. 1. 2013: Veřejné domy, hampejzy a nevěstince

• Jaký je váš názor na dnešní tzv. night-cluby?
• Máte ve městě (vesnici) také takový?
• Můžou tyto „domy“ narušit poklidný chod města či vesnice?
• Co byste dělala, kdybyste zjistila, že váš partner v takovém zařízení byl?
• Cítíte vůči prostitutkám lítost nebo opovržení?
• Myslíte, že ty uvnitř budov to mají těžší nebo jednodušší, než ty na ulici?
• Jaká je podle vás nejčastější klientela bordelů?
• Co myslíte, že vede ženu k tomu, že se dá na prostituci?
• Když už s tím začne, vede vůbec cesta zpátky?
• A co vede muže k tomu, že využije jejich služeb?
• Dokázala byste vy sama se živit prostitucí?

Odhoďte stud a pojďte si společně se mnou povídat na téma staré jako lidstvo samo. Těším se na vaše příspěvky.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním pěkným dárkem: společenskou hrou: Nevinné hrátky (doporučuji hrát jen s tím svým :)