„Mami, jak jste mohli dřív být bez počítačů?“ zeptala se mě nedávno dcera. A syn si hned přihřál polívčičku: „Co bez počítačů, ale i bez mobilů, bez videa a DVD…“ „Ano, jasně, žili jsme v pravěku,“ skočil mu uraženě do řeči manžel, „ale žili jsme, nepohybovali jsme se ve virtuálním světě, všechno bylo opravdové.“

A vzniklo téma

Co se zdálo před několika desetiletími ještě jako sci-fi, dnes je holou realitou. Počítače zaujímají v našem životě nezastupitelné místo. Záleží jen na nás, zda je ovládáme my, a nebo ony ovládají nás.

Vzpomínám, jak mě vždycky štvalo, když dcera trávila nekonečné hodiny na ICQ a řešila něco s kamarádkou z vedlejší čtvrti. Hergot, proč se nezvedne a nezajde za ní?

Šílela jsem u nekonečného vysedávání našeho syna u počítačových her. Kdyby si raději vzal místo toho kytaru jako jeho táta. Dodnes leží zaprášená v koutě.

Ano, přiznávám, i naše děti spadají do generace počítačových závisláků. A i když už jsou dospělí, bez notebooku pod paží neudělají ani ránu.

My s manželem do generace počítačových závisláků nezapadáme... i když

  • počítač je součástí naší práce
  • komunikací s lidmi, kteří jsou daleko
  • zdrojem rychlých zpráv a informací

Pro řadu nemocných lidí jsou počítače jediným spojením se světem, jedinou zábavou a rozptýlením. To samé platí i u lidí zdravých: zdroj, zábava, rozptýlení, nezbytná součást v zaměstnání.

  • Dokážeme si však říct dost, a teď na něj nepůjdu?
  • Dokážeme se mu vyhnout v bytě bez povšimnutí?
  • Dokážeme u něj sedět jen po tu dobu, kterou jsme si určili, nebo se ta doba protáhne na neurčito?
  • Z jakého důvodu ho zapínáme nejčastěji? (sem patří i otevírání stránek Žena-in :))

Téma zítřejšího vydání zní: Počítač: Co vám dal, co vám vzal. Ovládá on vás, nebo vy jeho?

Psát můžete už dnes na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na vaše příspěvky se těším a autorku jednoho z nich odměním příznačným dárkem: hezkou, růžovou, bezdrátovou „myškou“ …

amyska

Reklama