Za sebe mohu k zítřejšímu tématu, které strávíme spolu, směle říci, že při pohledu na slepou mapu slepnu rovněž, zeměpis mě spolehlivě minul a buzola ve mně vzbuzuje pocit absolutního zoufalství…
Odvezte za humna, dejte mi do ruky mapu a máte stoprocentní jistotu, že domů dorazím za rok, s okousaným zadkem od ledních medvědů a s alpskou protěží za kloboukem. Tak jsem schopná cestovatelka.
Ne, tak každý.
Někdo si doslova lebedí, v dlouhých debatách nad globusem a dle souřadnic nemá problém najít cestu a dorazit kamkoli. Mě Bůh v tomto směru, ne málo nadělil, mě rovnou vynechal.
Jen čtvrt hodiny mi trvalo, než jsem na globusu našla Evropu a vzpomínám na školní léta, když jsem nebyla ani schopna nalézt Sovětský svaz, což zemepisářka a zavilá rusofilka, soudružka Nejedlá, pokládala za politickou provokaci.
Jak jste na tom vy?
Od této chvíle můžete psát vaše vlastní cestovatelské příběhy a vaše zkušenosti. Pište, jak si rozumíte s mapou, a jestli jste rozený Emil Holub nebo také držíte buzolu jako vegetarián husí stehno.
Těším se zítra ráno, kdy vám nabídnu vzpomínku na hledání CCCP a také soutěž, Chcípáka a Borce a mnoho dalšího k tématu cestování a orientační smysl.
Pište na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #16 ufff, patrně jsem měla štěstí, že jsem se neptala na cestu nějaké kantorky....
SNÍŽEK — #15 No fajn. Založíme klub "ČELEM VZAD A MAZAT!"
Já to opravdu začala praktikovat a funguje to, ačkoliv mám pocit, že jdu proti silnému větru, myslím si, že to musí být prostě nějaký špatný kód v mozkové hemisféře.
Moje děti, pánbu zaplať, to nepodědily a manžel dosud nepochopil.
A ještě hudrá a co já už nachodila zbytečných km!
Já lidem s orientací jak má být, závidím a někdy se i stydím a nechám vyrazit toho druhého, dělám jakoby nic, že jsem se zdržela...co se člověk naučí, aby se neshodil
Kaylie — #14cítím s Tebou ..mě zase chtěla inzultovat učitelka...přihodila jsem tu historku na zítřejší ranní rozjezd :-)))))
Kaylie — #12 taky mne to bere na opačnou stranu,tak je nás víc
Jinak se dost divím, že jsem ještě od někoho nedostala přes hu.. ústa.
Já něco úporně a dlouho hledám, mám přesný popis cesty, v poslední době i vytištěnou mapku a ne a ne to najít. Když už nemohu na nohy, co jsem toho nachodila, tak se zeptám. Zvýšené obočí, podivný úsměv, řehtání nahlas, to vše jsem už zažila, jen ta facka chybí.
Já se totiž vždycky zeptám až když stojím před kýženým objektem. A to si může někdo vysvětlit jako nejapný žert
OlgaMarie — #2 Ale fotečka je krásná!
Makova_panenka — #10 Michaela Kudláčková — #11 Fakt potěší, když člověk není v něčem sám, já jsem hrozná, mám orientační nesmysl.
Ale náhodou jsem na to vyzrála, pravidelně v lese, při povelu "jdeme k autu", či vylezu - li někde z obchodu, naberu přesně opačný směr!
A tak to dělám tak, že tedy vyrazím, otočím se čelem vzad a sice nějak proti své vůli, ale jdu a to správným směrem. Jestli já jsem normální, tak pak jsou normální všichni.
SNÍŽEK — #9 Tak to jsem ráda, že nejsem sama....
k mému orientačnímu smyslu asi tolik - vždycky jdu opačně, než je správný směr
já to mám s orientací a hledáním v mapách podobné jako Míša
mapy miluju a orientační smysl narozdíl od klasických názorů o kombinaci s ženami mám taky, takže se na zítřek těším
OlgaMarie — #5
Ráda se hrabu v mapách. Když někam potřebuju jet, "vyfotim" si to do hlavy a při jízdě se "sleduju shora". Vím pak, že třeba na 2.odbočce musím doleva nebo že po minutí pumpy OMW musím doprava atd.
Ale zabloudit umím taky, to jo. Hlavně když naviguje ten můj. 
OlgaMarie — #5 Tak zhruba v těch místech jsem jednou taky hledala nějaký dům a vchod do něj. Asi čtvrt hodiny
Moje největší bloudění bylo, když jsem se jednou ne a ne a nemohla dostat ze Staroměstského náměstí do Karlovy ulice!
Dokonce vyšla z jednoho domu stará paní, že už mě chvíli pozoruje a co prý hledám. A byla tak hodná, že pár kroků šla se mnou.
já mám skvělýho pamatováka, kde už jsem jednou byla, tam už podruhý trefím
Slepé mapy - neznám větší prasárnu v hodinách zeměpisu... A kouzlo vrstevnic jsem definitivně pochopila stejně až před rokem.
Mapě můžete rozumět sebelíp, ale pokud máte utkvělou představu, že to nějak půjde dostat se k lidem na druhé straně, jsou vám znalosti vrstevnic houby platné. Ještě dnes mi přeběhne po zádech mráz z pocitu, že jsem se tam mohla i zabít. A na nohou jsem měla pantofle!
Chtěla bych zeměpisnou soutěž, geografie to je moje