To, co je pro někoho jen malá bolístka, může být pro jiného člověka (nebo muže) :-)), nesnesitelné utrpení. Práh bolesti, vedle faktu, že ženy vydrží větší intenzitu, máme ještě navíc ovlivněn „kanály“.
Ale o tom zítra v článku k tématu…
Téma pro vaše příspěvky vychází z vašich zkušeností.
- Jakou největší bolest jste podstoupily?
- Jak jste snášely porodní bolesti?
- Byly nějaké ještě horší?
- Jste padavka nebo hrdinka?
Pevně věřím, že vás zítřejší tématický článek nenaladí do deprese. Není tak postavený, byť se v něm na bolest přímo ptám.
Pište, co vás k tomu napadne už od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Uvidíte, že tu zítra i přes bebíčkové příspěvky nebude nijak pohřební nálada.
Těším se a zítra ráno ahoj!
Nový komentář
Komentáře
dadma — #8 ty má chudák moje hodná teta a má ty echt hnusné, až je jí zle od žaludku, nesmí padnout špendlík ani na druhém konci bytu a musí si udělat tmu a chladněji v pokoji...
zážitek byl odstraňování znamínka ze rtu pouze po polití formalínem a vyřezání skalpelem
pro mě je všechno hrozná bolest.Já jsem strašnej srab.Zatím největší bolest,když mi propichávali Bartoliho žlázu a dávali dren
dadma — #7 u mě je to stejné, fyzická bolest není pro mě tak hrozná jako duševní
Já jsem docela odolný tvor, žádná zlomenina, žádné šití, zatím žádný porod ani křečové žíly (ty mě určitě neminou, na 100% podědím). Fyzická bolest, které jsem si více všimla, tak to bylo na kožním, kdy mi ani neřekli, co mám v plosce chodidla. Kůže bez poškození, ale bolelo mě to při chůzi. Suše mi řekli: Pan doktor Ti to vyřízne (bylo mi 16). Tak jsem si lehla, jak doktor řekl, nejdříve mi tam ďobnul injekci na umrtvení (to jsem se reflexně bolestí nadzvedla). No, ale potom... myslela jsem, že uvidím všechny svaté. Ten člověk mi tam skalpelem zajel tak hluboko, že nějaká injekce byla k prdu
a já se bolestí prudce posadila a myslela jsem, že ho snad zabiju.
Eliana — #1 Já zase mívám migrény a to je také lahůdka.
Jsou bolesti a bolesti.Já třeba snáším fyzickou bolest lépe ,nežli bolest duševní,když se něco stane v rodině či odejde někdo blízký nebo i hádky a různá nedorozumění.
Ale téma je asi k bolesti fyzické.Je pravda,že dokud nás nezačne něco bolet, tak ani nevíme, že to v tělě máme a myslíme si, že to tak bude fungovat navždy.To je omyl.A je úplně jedno,který že to orgán začne zlobit.
Největší bolest - močení, když jsem měla pokročilý zánět močáku. Všichni z rodiny si pamatují můj ryk, bylo to před třemi lety. Při močení jsem si držela ústí močové trubice rukou a bylo mi úplně jedno, že jsem si čůrala na ruku... Ale bohužel si myslím, že mě v životě čekají větší bolesti.
A jsem padavka - myslím, že jednou zajdu na zanedbávání prevence, protože dobrovolně k doktorovi kromě gynekologie nejdu.
porodni bolesti byly brnkacka oproti tomu, kdyz mi zubarka na zivy zub nandavala korunku nez mi ho opichla na moji prosbu, protoze to jsem bolesti omdlevala ... a porad razim heslo, radeji rodit nez zubarku
nastesti ted uz od dveri kricim: a chci to umrtvit a potom si tam s tim zubem delejte co chcete 
Quentinová z Montargis (Kentánová) — #2
Kristova noho, to jsou strašné zážitky! 
Eliana — #1
Za to zubařku mám tak zlatou, že se mi u ní v křesle chtělo už dvakrát usnout
Fyzická bolest po úraze či operaci pro mě byla snesitelnější než když bolí duše....
. Ale za nejhorší bolest považuji zánět mezižeberních nervů a skřípnutý nerv mé pravé nohy, co mi činí takové bolesti až do břicha, že to už ani nemluvím ...